Největší tanková bitva USMC – Abramsy likvidovaly irácká „téčka“ jako na střelnici
V moderní válce, a válka v Perském zálivu na počátku 90. let 20. století nebyla výjimkou, jde především o vzdušnou převahu. To však neznamená, že ostatní prostředky nemají význam. Jsou-li správně nasazené, letectvo pak jejich efektivitu násobí. Během bitvy o kuvajtské mezinárodní letiště v únoru 1991 sehrály důležitou roli tanky americké námořní pěchoty. USMC v poslední době tanků zbavuje, chce být efektivní obojživelnou silou využívající moderní technologie. Podívejme se tak na jedno z posledních střetnutí, v nichž byly tanky námořní pěchoty masově nasazeny.
V srpnu 1990 Irák napadl svobodný Kuvajt. Důvodů, proč se tak stalo, bylo hned několik. Prvním z nich byl ochromující dluh, do něhož se Irák dostal v důsledku íránsko-irácké války. Podle oficiálních odhadů země dlužila Kuvajtu přibližně 14 miliard amerických dolarů, které si půjčila na financování boje proti Íránu. Kromě toho irácký prezident Saddám Husajn obvinil Kuvajt z krádeže ropy z ropného pole, které se nacházelo podél irácko-kuvajtské hranice.
Foto: Zničené irácké tanky T-62, únor 1991 | J. R. Roark, U.S. Marines / Public domain
Irácká invaze proběhla rychle, kdy irácké síly tehdy převzaly nad Kuvajtem kontrolu během pouhých dvou dnů. Stejně rychle přišlo i odsouzení ze strany Organizace spojených národů, na Irák byly uvaleny hospodářské sankce a americký prezident George Bush vytvořil koalici na podporu Kuvajtu, do níž se kromě řady dalších zemí zapojily i Velká Británie a Egypt. Velkou část válečných nákladů hradila také Saúdská Arábie.
Mise koalice se zpočátku odehrávala výhradně ve vzduchu, kdy od 17. ledna do 23. února 1991 prováděly USA, Velká Británie, Kanada, Francie, Saúdská Arábie a Itálie bombardování iráckých sil v Kuvajtu i Iráku. Kampaň byla tehdy považována za úspěšnou a po ukončení letecké kampaně následoval pozemní útok s cílem Kuvajt od Iráčanů osvobodit. Důležitým strategickým místem, které bylo třeba během konfliktu dobýt a udržet, bylo Kuvajtské mezinárodní letiště. Iráčané tehdy získali kontrolu nad letištěm během své počáteční invaze a koalice vedená USA byla odhodlána ho získat zpět.
Bitva o kuvajtské mezinárodní letiště se odehrála 27. února 1991 a je proslulá tehdejším nasazením obrovského množství vojáků, kteří se jí zúčastnili. Americká námořní pěchota nasadila svou 1. a 2. divizi, a bojů se účastnily také 4. tankový prapor a jednotky 4. divize námořní pěchoty. Americkou armádu zastupovala Tygří brigáda 2. obrněné divize, úkolové uskupení 41. pěšího praporu Straight and Stalwart a prapor polního dělostřelectva. Akce se zúčastnily také speciální jednotky, známé jako Zelené barety, které vyčistily letiště od nepřátelských odstřelovačů a bojovníků odporu.
Iráčané do této bitvy zapojili také řadu svých jednotek, především 3. obrněnou divizi, 449. polní dělostřeleckou brigádu, 1. a 5. mechanizovanou divizi a 6., 7., 8., 11., 14., 15., 18., 19., 29., 36. a 42. pěší divizi. Zapojily se také irácké speciální jednotky. Bitva známá jako "Reveille Engagement", která byla součástí celkových bojů o kuvajtské mezinárodní letiště, pak zůstává dodnes největší tankovou bitvou v historii námořní pěchoty, a s ohledem na vyřazení tanků z výzbroje možná zůstane největší tankovou bitvou USMC vůbec.
Boje sice skončily na samotném kuvajtském mezinárodním letišti, ale začaly už na cestě k letištní ploše. První divize námořní pěchoty tehdy prorazila iráckou linii a zničila více než 250 tanků T-55 a T-62, stejně jako 70 sovětských T-72, nasazených iráckou 3. obrněnou divizí. Druhá divize námořní pěchoty pak rozprášila irácké síly tím, že se s nimi utkala ve druhém směru postupu a vyřadila další tanky, obrněné transportéry a nákladní automobily. Bitva tehdy skončila vítězstvím sil OSN a Američané tehdy ztratili jen 19 vojáků a 11 tanků bylo poškozeno či zničeno. Iráčané naopak utrpěli stovky ztrát a tisíce vojáků byly zajaty. Kromě toho byly zničeny stovky jejich tanků. Již den po této bitvě koalice zvítězila a Iráčané byli z Kuvajtu vyhnáni.
Válka však měla dlouhodobé následky. Iráčané během svého ústupu zapálili stovky ropných vrtů, které pak hořely několik měsíců a způsobily ztrátu šesti milionů barelů ropy denně. Požáry také přispěly k silnému znečištění celé oblasti. Před ukončením války přijala Rada bezpečnosti OSN rezoluci č. 661, která na Irák uvalila přísné sankce. Během dvanácti let jejich uplatňování se následně mnoho obyčejných Iráčanů potýkalo s hyperinflací a nedostatkem všeho druhu. Napětí mezi USA a Irákem pak vyvrcholilo po 11. září 2001 invazí spojeneckých sil do Iráku v roce 2003.
Zdroj: warhistoryonline