4. listopadu 1979 téměř 3 000 íránských fundamentalistů obsadilo americkou ambasádu v Teheránu a vzali 63 zaměstnanců ambasády jako rukojmí. 16. dubna 1980, po několika měsících příprav, americký prezident Jimmy Carter schválil operaci na záchranu rukojmí, která ale skončila nezdarem.

Foto: Ohořelý vrak letounu EC-130 na ploše Desert One. Za ním opuštěný vrtulník RH-53D SeaStallion | Wikimedia Commons / Public domain

Psali jsme:Pohotovostní jednotka Schwere Panzer-Kompanie Hummel alias Hummelova těžká tanková rota

Mělo se jednat o složitou vícesložkovou misi, do které byla zapojena armáda, námořnictvo, letectvo i námořní pěchota. První etapa počítala s přistáním amerických letadel a vrtulníků v přistávací zóně s kódovým označením Desert One, 320 kilometrů jihovýchodně od Teheránu. Na tomto místě měly letouny a vrtulníky doplnit palivo pro zpáteční cestu. Vzdušnou složku operace zajišťovaly následující prostředky:

3 speciální transportní letouny Lockheed MC-130 amerického letectva 3 speciální letouny Lockheed EC-130 amerického letectva 8 těžkých vrtulníků Sikorsky RH-53D americké námořní pěchoty 1 strategický transportní letoun Lockheed C-141 amerického letectva 1 letoun palebné podpory Lockheed AC-130 amerického letectva

Provedením mise byly pověřeny 1. operační oddíl speciálních sil americké armády – Delta Force, pluk Rangers americké armády a divize speciálních aktivit CIA.

Operace Eagle Claw byla vůbec první akcí nově vzniklé jednotky Delta Force a velením byl pověřen její zakladatel, plukovník Charles Beckwith. Operace měla začít letouny MC-130, které měly přepravit 118 členů útočné skupiny do oblasti Desert One, doprovázet je měly letouny EC-130, které měly transportní letouny dotankovávat během letu a dotankovat také vrtulníky v oblasti Desert One. Ve stejnou dobu mělo vzlétnout osm vrtulníků RH-53D z letadlové lodi USS Nimitz a zamířit do Desert One. Následující den se měla útočná skupina s podporou CIA a místních ozbrojenců dostat k ambasádě v Teheránu, zajistit rukojmí a pomocí vrtulníků se evakuovat do prostoru letiště Manzariyeh, asi 55 kilometrů od Teheránu, které měly mezitím zajistit američtí rangeři a odtud měli všichni odletět ze země.

Psali jsme:Zpravodajství, drony a umělá inteligence: Armáda ČR vstupuje do nové éry informací

Psali jsme:Prezentace státních podniků resortu obrany a českých firem na Dnech NATO 2025

Psali jsme:Vrchní praporčík AČR: Armáda s pamětí, tradicí a uctíváním svých hrdinů, má pevný základ a morální kvalitu

24. dubna byla operace zahájena. Letouny MC-130 a EC-130 vzlétly, ovšem krátce po příletu do íránského vzdušného prostoru se setkaly s Haboobem, tedy intenzivní písečnou bouří, která se objevuje na jihu Íránu. Letouny vyslaly zprávu o písečné bouři vrtulníkům, ty ji ovšem právě kvůli písečné bouři nedostaly. Důležité bylo, aby se alespoň šest z osmi vrtulníků dokázalo dostat do Íránu a zpět. Během letu se jednomu vrtulníku objevily problémy s rotorem, musel tedy nouzově přistát a posádka musela vyčkat na záchranu od zbylých sedmi vrtulníků. V tomto okamžiku se vrtulníky setkávají s mocným Haboobem.

Foto: Palubní technici na letadlové lodi USS Nimitz připravují vrtulníky RH-53D SeaStallion na jejich cestu do Íránu | Wikimedia Commons / Public domain

V té době již letouny dosedaly na plochu v oblasti Desert One. Nicméně i zde se objevily komplikace. Nedaleko přistávací plochy se nacházel autobus s 45 cestujícími. Američané tedy autobus i s jeho pasažéry zadrželi. Krátce na to se na cestě, která se nacházela vedle přistávací plochy, objevil kamion převážející pohonné hmoty. Američané rozkázali kamionu zastavit, řidič ale neuposlechl a snažil se z místa ujet. Vojáci tedy kamion zničili pomocí pancéřovky M72 LAW. Kamion ovšem doprovázel doprovodný pick-up, který nabral řidiče, který zázrakem výbuch přežil, a podařilo se mu z místa ujet. I přes tyto vážné komplikace se velení rozhodlo v operaci pokračovat.

Jak vrtulníky pokračovaly v cestě písečnou bouří, kterou piloti popsali jako „létat ve sklenici mléka ve tmě“, objevily se další potíže. Jednomu vrtulníku začala unikat hydraulická kapalina, ovšem posádka se rozhodla dál pokračovat. Druhý vrtulník ovšem neměl to štěstí. Letící písek zkratoval elektrické obvody v letových přístrojích, to donutilo vrtulník se otočit a vrátit se. Operačně v provozu zůstalo tedy již jen šest vrtulníků – nutné minimum.

Pozemní síly zatím netrpělivě čekaly v oblasti Desert One. Konečně, po hodině a půl zpoždění se do prostoru dostaly i vrtulníky. Velitel pozemních sil, plukovník Beckwith, rozhodl, že mise bude pokračovat. Příslušníci speciálních sil naskákali do vrtulníků a zajatí íránští civilisté byli naloženi do transportních letounů, které mířily na letiště Manzariyeh. Kvůli zpoždění už začala padat tma, navíc se po poradě rozhodlo, že vrtulník se závadou hydrauliky do Teheránu nezvládne, operace tedy musela být zrušena.

Když se Američané chystali na odlet, tma a všude poletující zvířený prach vedly ke zmatku. Jeden z vrtulníků vzlétal v domnění, že je prostor volný, ovšem rotorem zavadil o ocasní plochu letounu EC-130, což zavinilo pád vrtulníku, který po nárazu vybuchl a osm Američanů v něm zahynulo. Plukovník Beckwith rozkázal co nejrychleji naložit Američany do zbývajících letadel a co nejrychleji odletět. Na místě tedy zůstaly ohořelé vraky letounu a vrtulníku, spolu s těly osmi Američanů a také čtyři funkční vrtulníky RH-53D.

Operace Eagle Claw je všeobecně považována za naprostou katastrofu. Nejen že se nepodařilo splnit žádný z operačních cílů, ale na místě zemřelo i osm Američanů a Írán ukořistil čtyři vrtulníky, které poté zařadil do výzbroje. Z neúspěchu operace ovšem vzešla řada poznatků. Krátce na to Američané založili U.S. Special Operations Command (SOCOM) a letecký protějšek Air Force Special Operations Command (AFSOC). Tento vývoj vedl k mnohem větší koordinaci a plánování mezi armádou, námořnictvem, námořní pěchotou a letectvem v následujících speciálních operacích. Díky neúspěšné operaci Eagle Claw se Američanům podařilo vytvořit velice efektivní speciální síly, které měly za následek velké množství úspěšných operací v Iráku, Afghánistánu, Africe i v méně známých oblastech světa, kde je plánování a úspěch klíčové.

Zdroj: Britanicca