EXCALIBUR
CZUB
CZUB

Operace Sleď – poslední výsadková operace 2. světové války a italští SAS

 18. 10. 2021      kategorie: Události      5 komentářů
Přidat na Seznam.cz

Mezi 20. a 23 dubnem 1945 proběhla na území Italské sociální republiky, jižně od řeky Pád, poslední výsadková operace 2. světové války. Zároveň se jednalo o jedinou bojovou akci italských výsadkářů na území Itálie. Tato akce byla součástí dubnové spojenecké ofenzivy, která měla prorazit Gótskou linii a umožnit tak Spojencům přístup na hranice s Jugoslávií a Rakouskem.

245810743_209999037867074_2058410450697804828_nFoto: Italští výsadkáři při nástupu do amerických dopravních letounů | Wikimedia Commons / Public domain

Gótská linie byla hlavní Německo-Italská obranná linie, která se táhla od východu na západ italského poloostrova a kopírovala jižní část Apeninského pohoří. Linie sice měla okolo 2 500 opevněných bodů, ale při její délce se obrana opírala převážně o obtížně průchodný terén a roztroušené usedlosti proměněné na obranná postavení. O tento „Měkký podbřišek Osy“ bojovalo od srpna 1944 do března 1945 přes 1 200 000 mužů a Spojenci za tu dobu nebyli schopni dosáhnout žádného významnějšího úspěchu.

Úkolem výsadkářů bylo způsobit na 36 hodin zmatek v německých pozicích a umožnit tak obsazení několika mostů a silnic, aby poté mohli Spojenci rychle postupovat na sever. Protože na tuto akci nemělo spojenecké vedení na území Itálie dostatek vycvičených mužů, padl úkol na 226 italských výsadkářů z Esercito Cobelligerante Italiano, kteří byli původně přiděleni k britským 13th British Army Corps. Jednalo se o 109 mužů pluku „NEMBO“, kteří bojovali proti německým silám na Gótské linii od začátku roku 1944 a 117 mužů z 1º Squadrone da ricognizione "Folgore" (1. průzkumná eskadrona „F“) kteří spadali pod britskou SAS.

245819876_209999104533734_5151478524911653623_nFoto: Italští výsadkáři před seskokem, z pytlů jim koukají hlavně samopalů Beretta | Wikimedia Commons / Public domain

Italští výsadkáři pod vedením kapitána Carla Francesca Gaye a poručíka Guerrina Ceinera byli organizováni do 26 skupin po 6-8 mužích. Každý výsadkář byl vybaven italským samopalem Beretta MAB 38, pistolí Beretta, nebo revolverem Smith & Wesson, dýkou Fairbairn and Sykes, ručními granáty, výbušninami, světlicemi a dalším vybavením, které bylo potřeba pro dvoudenní operaci. Každá skupina výsadkářů měla navíc k dispozici jeden lehký kulomet BREN a dva samopaly STEN. Každé skupině byla přidělena cílová zóna, nad kterou měla být vysazena, tyto zóny se nacházely v pomyslném trojúhelníku mezi Ferrarou, Mirandolou a Ostigliou s největší koncentrací okolo Poggio Rusco. Severní část mezi Poggio Rusco a Ostiglia-Revere byla přidělena mužům z pluku „NEMBO“ a jižní část v okolí Mirandoly, Medolly, San Felice sul Panaro a Finale Emilia byla přidělena průzkumné eskadroně „F“.

Britské velení naplánovalo začátek akcí na 19. dubna, kdy byli velitelé italských výsadkářů instruováni majorem Alanem Ramsayem o cílech operace. 20. dubna 1945 v 6:00 nasedli výsadkáři v Castiglioncellu na náklaďáky a vydali se na letiště Rosignano u Livorna. Tam na ně čekalo 14 amerických dopravních letounů Douglas C-47 Dakota/Skytrain z US 64th Troop Carrier Group. Z letiště začaly letouny odlétat ve 20:45 a poslední z letounů se vznesl do vzduchu v 21:15. Američtí piloti z 64th Troop Carrier Group se museli vypořádat se silnou německou protiletadlovou obranou, neměli výcvik pro provádění nočních operací, ani žádné zkušenosti s prováděním výsadkových operací. Výsadky tak byly ve většině případů velice nepřesné a výsadkáři, kteří skákali z výšky od 300 do 1000 metrů byli rozeseti po krajině někdy i 40 km od předpokládaného místa seskoku. Nepřesnost výsadku byla spojencům nakonec spíše ku prospěchu, protože se Němci domnívali, že je výsadek daleko větší, než reálně byl. Jediný letoun, který výsadek neprovedl, byl velitelský stroj, na kterém se nacházel major Alan Ramsay a dvě skupiny italských výsadkářů.

245272318_209999207867057_7052266193116361959_nFoto: členové 1º Squadrone da ricognizione "Folgore" s německými zajatci po skončení operace | Wikimedia Commons / Public domain

Po seskoku se někteří výsadkáři spojili s místními partyzány, kteří měli v noci z 20. na 21. dubna provádět záškodnickou činnost a poté přešli do útoku. Operace nakonec trvala 72 hodin místo 36 plánovaných a to, co bylo původně naplánováno jako sabotážní akce se zvrhlo v těžké boje, na jejichž konci byly obsazeny 3 mosty a 7 křižovatek, zničen muniční sklad, 44 obrněných vozidel, bylo podřezáno 77 telegrafních sloupů, zabito 481 německých vojáků a zajato 1083 dalších. Výsadek se nakonec ukázal jako poměrně efektivní a dokázal způsobit nepříteli značné ztráty za relativně malou cenu. Největšího úspěchu dosáhly dvě skupiny (18 mužů) italských SAS z "Squadrone F", kteří dokázali obsadit dvě malá města Ravarino a Stuffione, kde zajali 451 německých zajatců. Ztráty výsadkářů byly 31 mrtvých, 10 ztracených v akci a 14 zraněných, zároveň při akci přišel o život jeden Brit. Ztráty tak dosáhly téměř 20 % nasazených sil.

Zdroj: comandosupremo.comcodenames.info

 Autor: VKZB

CENOVÉ BOMBY (388)

Komentáře

VKZB

12. 11. 2021

Kingi: jediný kdo si tu neco plete jsi ty. Jak uz je zmiňováno ve článku i v komentářích, spojenci meli s Gótskou linií poměrně velký problém a proražena byla až na samém konci války. Černokošiláči prestali existovat po 8. prosinci 1943 a RSI měla okolo 300000 mužů v ozbrojených složkách, což bylo v podstatě stejně, jako bojovalo Italů na straně spojenců. Autor tedy nelže, to jen ty nevíš...

Petr Hertel

22. 10. 2021

Ještě by se dalo dodat (ke Kingi), že ta tzv. Gustavova linie byl výraz pro systém německých opevnění, který se táhl napříč Itálií ještě ale jižně od Říma, a který byl Spojenci prolomen už někdy zhruba v polovině roku 1944. Vždyť součástí toho byly i ty boje o Monte Cassino...

Petr Hertel

22. 10. 2021

Kingi

Ale ta Gótská linie jako celek byla opravdu definitivně prolomena během spojenecké ofenzívy právě až v dubnu 1945; a autor tedy doslova zmiňuje prostor "jižně od řeky Pád", i když tedy s tím, že ta Gótská linie "kopírovala jižní část Apeninského pohoří", tam je potřeba dodat, že leda jih severní části Apeninského pohoří, když si vezmeme, že ty Apeniny se táhnou až do jihoitalské Kalábrie. Mimochodem, vždyť třeba i do takové Bologni, pořád ještě na jih od Pádu, vstoupili Spojenci teprve zrovna 21.dubna 1945...
A pokud jde o ty italské černokošiláče nebo vůbec síly té Mussoliniho Italské sociální republiky (tzv. Republiky Saló), bojující dosud na německé straně, tam bych řekl, že autor jejich roli nijak nepřeceňuje. Nakonec, i pokud jde o ztráty během té operace na nepřátelské straně, hovoří jen o německých vojácích, nikoliv o italských fašistech... Tak...(???) :smiley:

kingi

22. 10. 2021

Gotská linie nebyla hlavní linií,byla jen jedna z mnoha,a spojenci s ní neměla až tak velkou práci,autor si evidentně plete Gustavovu linii a Gotskou linií,V březnu 45 byla válečná linie německa-(německo italskou by jí nazval jen blbec) byla Alpská linie.Po svržení Musoliniho na německé straně bojovali jen italští černokošiláci,z vojenského hlediska absolutně bezvýznamní.Po svržení Museliniho přestal fašistický režim existovat,a nic na tom nezměnilo ani jeho osvobození.Italie byla již na straně spojenců.Autor lže.

Petr Hertel

18. 10. 2021

Tak článek kromě jiného trochu vystihuje i realitu rozpolcení a vlastně i občanské války, které Itálii zasáhly s vývojem druhé světové války už mezi červencem a zářím 1943 (tj. samozřejmě s vyloděním Spojenců na Sicílii, sesazením Mussoliniho a postupným přechodem nové italské vlády maršála Badoglia a krále Viktora Emanuela III. na stranu Spojenců, a naproti tomu s německou okupací severní a centrální části Itálie, německým vysvobozením Mussoliniho z jeho horského vězení na Gran Sassu a instalací do čela nové, té tzv. Italské sociální republiky)... Pochopitelně, poukaz na italské výsadkáře jako součást britských sil a vysazené z amerických letounů, na druhou stranu zmínku o Gótské linii jako hlavní německo-italské obranné linii... A nakonec i na ty italské partyzány, bojující proti fašistickému režimu Italské sociální republiky a samozřejmě proti Němcům, jimiž kontrolovaným satelitem ta tzv. Sociální republika zůstávala...

Přidat komentář

Tento web používá k poskytování služeb, personalizaci reklam a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte. Více informací