Orzełský incident a sovětská invaze do Estonska v roce 1940. Nešťastný osud polské ponorky
Když vypukla 2. světová válka, řada zemí se snažila zapojení do tohoto konfliktu vyhnout. Jednou z nich bylo i Estonsko. Stejně jako ostatní země se však ocitlo v kleštích mezi šílenými režimy v bolševickém SSSR a nacistickém Německu. Tzv. Orzełský incident pak estonskou vládu přiměl, aby si vybrala stranu.
Trup polské ponorky ORP Orzeł byl položen v Nizozemsku v srpnu 1936 a člun uveden do provozu o necelé tři roky později. V září roku 1939, když Němci napadli Polsko, ponorka kotvila v Oksywie. Její původní rozkaz zněl zaútočit na SMS Schleswig-Holstein během operace Worek, ale tyto plány se změnily, když se situace v Polsku rychle zhoršila. Místo toho bylo rozhodnuto opustit Polsko a vydat se směrem k Estonsku. V té době byla ponorka již poškozena německými minolovkami a unikalo z ní palivo. Cestou byl velitel Orzelu, kmdr. por. Henryk Kloczkowski, nucen ponorku kvůli nemoci opustit a v jeho funkci ho nahradil poručík Jan Grudziński.
Foto: ORP Orzeł v Gdyni | Polish National Digital Archive / Wikimedia Commons / Public domain
Posádka Orzełu se domnívala, že Estonsko bude pro ponorku bezpečným místem, protože tento stát vyhlásil neutralitu. Estonci zpočátku polské plavidlo přijali, dokonce pomáhali při opravě poškozeného kompresoru. Země však byla pod tlakem Německa, v důsledku čehož následně úředníci na Orzełu zabavili navigační pomůcky a mapy. Část výzbroje posádky byla rovněž demontována. Estonci si sice dávali pozor, aby nevstoupili do války, ale nebylo jim to nic platné. V roce 1940 do země vstoupila Rudá armáda a obsadila ji. O rok později pak převzali kontrolu Němci. V letech 1941-44 byli estonští muži odváděni do německé armády.
Grudziński a jeho první důstojník, poručík Andzej Piasecki, si uvědomili, že se jim v Estonsku nedaří o nic lépe než v okupovaném Polsku a vymysleli tak plán útěku. Nejprve první důstojník sabotoval torpédový kladkostroj, který zabránil vytažení šesti torpéd z ponorky. Lodník Władysław Narkiewicz pak obeplul na malém člunu přístav, aby změřil hloubku potenciální únikové cesty, zatímco další námořník sabotoval kotevní lana ponorky. O půlnoci 18. září 1939 záhadně zhasla světla v přístavu, kde se Orzeł nacházel. Poté, co estonský voják prohlédl ponorku a prohlásil, že je vše v pořádku, Grudziński usoudil, že toto je ta pravá příležitost k úniku, na kterou čekali. Dva estonské strážce tak nenásilnou formou vzali na palubu a ponorka unikla do noci.
Estonská armáda na ponorku sice střílela, ale lehké poškození věže nezabránilo tomu, aby se Orzeł dostal na volné moře. Protože jim byly zabaveny mapy, polští námořníci doufali, že se jich zmocní na některé z projíždějících lodí, ale nepodařilo se jim to. Proto bylo rozhodnuto, že se ponorka vydá do Británie pouze s průvodcem po vodních majácích a ručně nakreslenou mapou navigačního důstojníka.
Estonský i ruský tisk nejprve přinesly zprávu, že zajatí estonští strážci mohl byli pravděpodobně zabiti, což však nebyla pravda. Naopak, se zajatci bylo ve skutečnosti zacházeno docela dobře. Oba muži dostali gumový člun, oblečení a potraviny pro bezpečnou cestu do Švédska. Kromě toho jim bylo poskytnuto 50 amerických dolarů každému.
Při cestě do Spojeného království byl pak Orzeł, bez možnosti identifikace, napaden britskými loděmi, načež jej do skotského přístavu doprovodila loď královského námořnictva. Příjezd mnohé ohromil, protože se předpokládalo, že ponorka je již dávno ztracena.
SSSR se pokusil tohoto incidentu využít a tvrdil, že Estonsko spolupracovalo s Polskem a umožnilo tak námořníkům útěk, čímž porušilo své nároky na neutralitu. Sověti dokonce obvinili Estonsko a Orzeł z potopení sovětského tankeru v Narvském zálivu. Těchto stížností využila Rudá armáda k zabrání rozsáhlých území Estonska, odkud ji později dočasně vyhnala armáda nacistického Německa.
Orzeł pak pokračoval ve službě až do června 1940 (tehdy SSSR zahájil svou invazi do Pobaltí), kdy se ztratil během své sedmé hlídky v centrální části Severního moře. Příčina jeho náhlého zmizení není dosud známa, mnozí se domnívají, že ponorka narazila buď na německou, či na britskou námořní minu poblíž Skagerracké úžiny, nebo se stala náhodným cílem britských letadel. Snahy o nalezení vraku ponorky probíhají dodnes.
Zdroj: warhistoryonline