LOADING TOP…

Osamocený kuchař Rudé armády vyřadil německý tank sekerou. Osádku následně zajal

 16. 09. 2022      kategorie: Vojenská historie    

V průběhu lidských dějin se na překvapivých místech objevovali velmi nepravděpodobní hrdinové a bojiště 2. světové války nebyla výjimkou. Ivan Pavlovič Sereda se nikdy nechtěl stát hrdinou – jeho úkolem bylo krmit hladové vojáky Rudé armády. Když se však v roce 1941 dostal do situace, kdy musel bojovat, ukázalo se, že tento sovětský kuchař je velmi zuřivý a kreativní bojovník.

Ivan Pavlovič Sereda se narodil v červenci 1919 v Oleksandrivce. Jeho rodina byla chudými rolníky a přestěhovala se do Galicynovky v domnění, že tam bude mít více příležitostí. Když dosáhl plnoletosti, Sereda se zapsal na vysokou školu, ale odešel, aby se vyučil kuchařskému umění.

Bundesarchiv_Bild_101I-265-0037-10,_Russland,_Panzer_38tFoto: Panzer 38 (t) v Sovětském svazu v červnu 1941 | Bundesarchiv, Bild 101I-265-0037-10 / Bieling / CC-BY-SA 3.0

V červnu 1941 zahájila německá armáda operaci Barbarossa, invazi do Sovětského svazu. Sereda byl poslán na frontu, ale ne jako voják. Místo toho využíval dovednosti, které se naučil v Doněckém potravinářském výcvikovém středisku, k tomu, aby zajistil stravu vojákům přiděleným k 91. tankovému pluku 46. tankové divize 21. mechanizovaného sboru.

V létě 1941 byla Seredova jednotka, v té době dislokovaná v lotyšském lese, vyslána na předsunuté pozice. Kuchař jako jediný zůstal vzadu a měl za úkol připravit jídlo pro návrat vojáků. Najednou uslyšel, jak se k němu blíží několik tanků. Jeho prvním instinktem bylo zamávat, ale brzy si uvědomil, že to nejsou sovětská vozidla – byly to tanky Panzerkampfwagen 38(t) s německou osádkou.

Sereda zalezl za stan, aby se kryl, protože dva z tanků Pz 38 se valily přímo kolem tábora. Třetí však zastavil a jeho velitel vyskočil, aby si tábor prohlédl. Sereda se zhluboka nadechl a uvědomil si, že bude muset něco podniknout – a to brzy. Jeho puška Mosin-Nagant byla mimo dosah, spočívala na pytli brambor, a tak popadl nedalekou sekeru.
Sereda vyskočil ze svého úkrytu a s křikem se rozběhl na velitele. Šokovaný Němec rychle utíkal od muže se sekerou zpět do svého tanku. Jeho kulomet poté začal nevybíravě postřelovat okolí.

Sereda byl ovšem mimo palebnou výseč zbraně a zůstal nezraněn. Našel plachtu, kterou přehodil přes věž tanku. Poté, co kusem látky zakryl průzor druhého řidiče a svou kuchařskou zástěrou zablokoval průzor řidiče, začal Sereda sekerou sekat do kulometu. Zároveň křičel na své kamarády, aby mu podali protitankové granáty.

Nikdo ho samozřejmě neslyšel, ale toho Němci si nebyli vědomi. Nepřestávali střílet ze svého kulometu, zatímco Sereda sekal dál. V důsledku nesmyslně dlouhých dávek pálených v panice se kulomet rozžhavil a díky Seredovým úderům se nakonec ohnul a byl vyřazen z provozu. Sereda tak vyřadil německý tank jen s pomocí sekery, trochy zuřivosti a spousty odvahy.

Pak už si kuchař vzal svou pušku. Když Němci otevřeli poklop tanku, aby se vzdali, očekávali, že uvidí řadu vojáků, ale narazili jen na Seredu s jeho zbraní. Přinutil je, aby se navzájem svázali, a stali se jeho zajatci.
Vojáci se do tábora vrátili brzy a zjistili, co se Seredovi podařilo. Díky tomu se stal ve své zemi legendou a jeho velitel, generálmajor Dmitrij Leljušenko, o něm řekl: "Svými odvážnými činy dal vynikající příklad hrdinství."

Po jeho hrdinském činu si Seredovi nadřízení uvědomili, že by bylo lepší, kdyby se věnoval něčemu jinému než vaření, a byl jmenován v Rudé armádě průzkumníkem. Nedlouho po prvním incidentu opět narazil na německý tank. Tentokrát se mu podařilo připlížit se k tanku a vhodit granát skrz poklop, čímž jeho osádku zabil a vozidlo vyřadil. Poté vlezl do vozidla a pomocí kulometu zabil několik dalších Němců.

Dne 31. srpna 1941 byl Sereda jmenován Hrdinou Sovětského svazu a později mu byl udělen Leninův řád. Do konce druhé světové války se z kuchaře stal starším poručíkem a velitelem čety a sloužil v bitvě o Moskvu a při obléhání Leningradu. Bohužel netrvalo dlouho a zranění, která utrpěl v boji, si vybrala svou daň. Zemřel v roce 1950 ve věku pouhých 31 let.

Zdroj: warhistoryonline

 Autor: Petr Žák