Písek a Krev: Proč ruští vojáci rádi nosili tenisky Moskva
Pokud se bavíme o vojenské obuvi, jistě si vybavíte kožené kanady, které nosily snad všechny armády světa. Vysoká kožená obuv měla podpořit kotník a minimalizovat riziko vymknutí, stejně tak kůže odolávala vodě a byla snadná na údržbu. Proč ovšem ruští vojáci místo pevné vojenské obuvi nosili látkové tenisky? V dalším díle naší minisérie Písek a Krev, kde se zabýváme sovětskou invazí do Afghánistánu, si to přiblížíme.
Foto: Sovětský voják v Afghánistánu s teniskami Moskva | Vlad Besedovský
Kde se ovšem dnes již ikonické tenisky Moskva vzaly? Přestože Sovětský svaz veřejně odsuzoval jakékoli spojení s dekadentním vykořisťovatelským Západem, mezi oběma frakcemi existovalo aktivní obchodní partnerství. Jednou z mála západních společností, které v Sovětském svazu podnikaly, byla i společnost Adidas. Ta se stala dvorním dodavatelem obuvi pro sovětský olympijský tým až do roku 1979. Kvůli sovětské invazi do Afghánistánu v roce 1979 se mezi SSSR a západem zhoršily vztahy. Společnost Adidas, která již měla lukrativní smlouvy se SSSR, se ocitla v poměrně svízelné situaci. Sověti nakonec koupili licenci na výrobu tenisek Adidas, přesunuli veškerou výrobu do Sovětského svazu, veškerá loga i název Adidas byly ze všech produktů v Sovětském svazu odstraněny a Sověti si začali obuv vyrábět sami. A tak vznikla dnes již ikonická obuv Moskva!
Jelikož se jednalo o licenční výrobu západní obuvi, na sovětské poměry byly tenisky velice kvalitní. Materiály, ergonomie a celkový design byly absolutně odlišné od toho,co si mohli běžní občané v Sovětském svazu zakoupit.
Jak se tedy sportovní tenisky Adidas dostaly na nohy sovětských speciálních jednotek a dalších složek armády? Stručná odpověď je překvapivě jednoduchá – nutnost a dostupnost. Dle tehdejších regulí měl voják nárok na jeden pár vojenských bot ročně. Což bylo fajn v mírových dobách. V době války, kdy jsou boty násobně více zatěžovány, se ovšem regule neupravily. Místo pochodu na cvičišti nebo chůze mezi učebnami se vojáci v Afghánistánu ocitli ve zcela jiných podmínkách. Drsný povrch, kamení, písek, odlišná vlhkost vzduchu a celkové opotřebení ukázaly, že sovětské vojenské boty požadovaný rok služby prostě nevydrží. Vojáci v bojových jednotkách mohli snadno strávit celé týdny nachozením desítek kilometrů denně. A boty to nevydržely. A nárok na další vybavení v případě opotřebení nebyl zrovna tradicí v sovětské armádě a podle tradičního přísloví „Voják se stará, voják má“ si situace vynutila kriminální řešení v podobě krádeže obuvi od spolubojovníků. A když došlo ke krádežím obuvi i od důstojníků, přišly tvrdé tresty pro provinilce. Nové řešení tedy přišlo v podobě sportovní obuvi.
Foto: Tenisky Moskva byly licenční výrobou německých tenisem Adidas München, akorát bez označení | Vlad Besedovský
Běžná sportovní obuv nebyla základním vybavením sovětského vojáka. Vojáci dělali prakticky všechno ve svých kožených vojenských kanadách. Sportovní obuv byla distribuována pouze sportovním rotám, případně důstojníkům, kteří si ji ale museli zakoupit za vlastní peníze. Pro vojáky tedy existovaly tři cesty, jak boty získat. Za prvé, lokálně a to buď na místním trhu, nebo od mrtvých nepřátel. Boty od mrtvého nepřítele asi nebylo úplně příjemné nosit a cesta na místní bazar nebyla také úplně bezpečná a pro řadového vojáka to nebyla ani běžná praxe. Druhým způsobem byl nákup ve vojenském obchodě. Trikem ale bylo to, že tyto prodejny se nacházely jen na velkých plukovních základnách, tedy voják, který sloužil někde na menší základně, tuto šanci využít nemohl. Třetím způsobem, který byl navíc zdarma, byla charita! Sovětské komsomolské organizace totiž sovětským vojákům charitativně posílaly pomoc a čas od času se tam objevily také boty.
Proč ale do boje chodit v plátěných teniskách, místo kožených vojenských bot? Výhody to měly opravdu výrazné. Zdaleka tím nejhlavnějším důvodem bylo, že jsou tenisky rozhodně lepší než obnošené a prošlapané boty. Nesmíme ovšem zapomenout, že vyleštěné kanady také byly potřeba na všechny oficiální záležitosti, jako byly přehlídky a podobně. Vojáci si tedy nafasované kanady často nechávali schované, aby se jim nic nestalo a chodili raději v teniskách. Za druhé byly tenisky Moskva pohodlné, mnohem pohodlnější než neforemná, těžká, kožená sovětská vojenská obuv. Pokud jste se někdy setkali se sovětskou vojenskou obuví, jistě mi dáte za pravdu, že boty jsou všechno, jen ne pohodlné. Jejich nošení v letním vedru k jejich nepohodlí ještě více přidávalo, nehledě na velice teplé afghánské prostředí. Zajímavostí je, že tenisky Moskva nosili vojáci také v zimě, doplněné o Jurabky, tedy afghánské pletené ponožky. Tenisky také nevydávaly takový dunivý zvuk jako vojenské kanady, což bylo výhodné při vedení nočních bojových operací.
Foto: Tenisky Moskva se dostaly do výzbroje díky nepružnosti sovětského zásobovacího systému - a staly se legendou | Vlad Besedovský
Rozšíření tenisek mezi vojáky také přispělo k mýtu o protipěchotních minách. Podle legendy mina oddělila nohu až nad botou, což v případě vojenských bot bylo někde v půlce holeně; v případě vojenských kožených holínek Sapogi až u kolene; v případě tenisek „jen“ u kotníku. Což je ovšem nesmysl.
A takhle se tenisky dostaly do sovětské armády! A udržely se tam ještě mnoho let. Kromě afghánské války můžeme tenisky Moskva nalézt také na nohou ruských vojáků během války v Čečensku, a dokonce i na nohou příslušníků Specnaz během teroristického útoku v Beslanu.
Zdroj: Safar Publishing