Přestože bylo Japonsko v rámci Osy Berlín-Řím-Tokio během 2. světové války spojencem nacistického Německa a fašistické Itálie, v roce 1939 nepodpořilo nacistickou invazi do Polska. Ve skutečnosti Japonské císařství na začátku 2. světové války aktivně podporovalo polskou exilovou vládu, a to až do roku 1941, kdy tato vláda zaslala Japonsku vyhlášení války, která pak trvala dlouhých šestnáct let. Přirozeně bez jediné bitvy, naopak, za pokračující spolupráce. Zvláštní vztah Japonska a Polska stojí tedy za pozornost. Společným jmenovatelem jejich zahraniční politiky byl, přes geografickou vzdálenost, konflikt se Sovětským svazem.

Spolupráce mezi Japonci a Poláky se datuje od rusko-japonské války na počátku dvacátého století. Během tohoto konfliktu polští aktivisté za nezávislost spolupracovali s japonskou rozvědkou a poskytovali jí informace o pohybu ruských vojsk. Přestože Polsko ještě nebylo uznáno jako samostatná země, japonský spisovatel Nitobe Inazō je ve své knize Bušidó: Duše Japonska z roku 1904 označil za "samurajský národ".

Foto: Japonští důstojníci přebírají polské vyznamenání Virtuti Militari, 1928 | Wikimedia Commons / Public domain

Psali jsme:Ruský velitel byl údajně zastřelen svými vlastními vojáky

Po první světové válce Japonsko oficiálně uznalo Polsko jako nezávislý stát, což znamenalo počátek mezinárodních vztahů mezi oběma zeměmi. Současně Japonsko podpořilo snahu Polska vstoupit do Společnosti národů jako nezávislý stát.

Od roku 1923 polská armáda předávala japonské armádě své zkušenosti s kryptografií a vyslala za tím účelem své důstojníky do Japonska, aby zde Japonce učili šifrovacím dovednostem. Japonská armáda se v té době již více než rok snažila rozluštit sovětské rádiové signály. S pomocí Poláků byly tyto signály nakonec prolomeny během několika týdnů.

Přestože na začátku 2. světové války stáli Japonci a Poláci na opačných stranách konfliktu, jejich vztahy byly i nadále pevné. Japonci byli ve zřejmé diplomatické opozici proti německé invazi do Polska, která byla zahájena 1. září 1939. Pokračující diplomatické a vojenské vztahy mezi Polskem a Japonskem na začátku 2. světové války byly silně ovlivněny zejména nedůvěrou k Němcům po uzavření tajného paktu se Sovětským svazem - paktu Ribbentrop-Molotov.

Po vypuknutí druhé světové války byla dokonce na japonském velvyslanectví v Berlíně vytvořena polská špionážní síť a polští agenti a diplomaté cestovali na japonské pasy.

Psali jsme:Genmjr. Petr Svoboda: Jedinec je důležitý, ale tým republika je víc

Psali jsme:Polsko, Finsko, Německo: Evropské programy F-35 vstupují do nové fáze

Psali jsme:Osobní zkušenost z působení českého kontingentu v operačním velitelství EUNAVFOR MED IRINI v Římě v první polovině roku 2026

Tento vztah se však dramaticky změnil po japonském útoku na Pearl Harbor 7. prosince 1941. Bezprostředně po těchto útocích vyhlásilo Spojené království spolu se svými dominii a spojeneckými exilovými vládami Japonsku válku. Mezi tyto vlády patřily Belgie, Nizozemsko, Francouzský výbor národního osvobození a nakonec i Polsko.

Dne 11. prosince 1941 polská exilová vláda neochotně vyhlásila Japonsku válku. Japonská vláda však vyhlášení války Polsku zdvořile odmítla, čímž se toto vyhlášení stalo právně neplatným. Japonský premiér Hideki Tódžó prohlásil: "Polskou výzvu nepřijímáme. Poláci, bojující za svou svobodu, nám vyhlásili válku pouze pod nátlakem Velké Británie."

Navzdory tomuto válečnému stavu, který existoval na papíře, pokračovala spolupráce mezi Polskem a Japonskem po celý zbytek války. Poláci nadále poskytovali Japoncům zpravodajské informace o SSSR a Německu výměnou za pasy, které jim poskytovali Japonci.

Tento válečný stav trval 16 let, dokud nebyl formálně zrušen v roce 1957, kdy byla podepsána dohoda o obnovení normálních vztahů mezi Polskou lidovou republikou a Japonskem.

Zdroj: warhistoryonline