Ve druhé polovině roku 1942 byla Malta na kolenou. Ostrovní pevnost ve Středozemním moři, která blokovala zásobovací trasy Osy do severní Afriky, čelila hladomoru, nedostatku munice a nekonečnému bombardování. Pokud měly naděje Spojenců v Africe přežít, musela přežít i Malta. A aby Malta přežila, musel k ní prorazit zásobovací konvoj. Tak se zrodila operace Pedestal – jedna z nejodvážnějších a nejkrvavějších námořních akcí celé války.

Foto: Těžce poškozený tanker SS Ohio na Maltě | Wikimedia Commons / Public domain

Psali jsme:Smrt carevny a „carevny“: Dva německé příběhy

Strategická poloha Malty mezi Sicílií a severní Afrikou z ní činila trn v patě Osy, která potřebovala bezpečné námořní trasy do Severní Afriky, kde působil Rommelův Afrikakorps. Britské letectvo a námořnictvo z ostrova narušovalo konvoje se zásobami pro německé a italské jednotky, a tím výrazně komplikovalo jejich operace v Libyi a Egyptě. V reakci na to spustila Osa od konce roku 1941 rozsáhlou leteckou ofenzivu a Malta se brzy stala nejbombardovanějším místem Evropy. Současně byl ostrov izolován od zásobování, protože italské ponorky a letadla likvidovaly konvoje jeden za druhým. V létě 1942 byla situace kritická. Britové se proto rozhodli, že Malta musí být za každou cenu zachráněna. Rozhodnutí padlo o největší zásobovací operaci v historii středomořské války – konvoj WS 21S, známý jako operace Pedestal.

Největší námořní eskortovaný konvoj

Do Středomoří vyplulo z Gibraltaru 9. srpna 1942 čtrnáct obchodních lodí doprovázených jednou z nejsilnějších eskort v britské historii. Konvoj chránily tři letadlové lodě (Eagle, Indomitable, Victorious), dvě bitevní lodě (Nelson a Rodney), sedm křižníků, dva tucty torpédoborců a další podpůrné jednotky. Všichni si byli vědomi rizika, které operaci hrozilo. Plavba se měla odehrát pod neustálým dohledem nepřítele, kolem číhaly německé a italské ponorky, torpédové čluny a letadla. První ztráty přišly brzy. Jako první to byla letadlová loď HMS Eagle, kterou potopila německá ponorka U-73 již 11. srpna. To byl teprve začátek. Následovaly vlny náletů italských bombardérů Savoia-Marchetti, útoky střemhlavých Ju 87 i útoky torpéd z německých a italských ponorek. Lehké křižníky Manchester a Cairo byly po těžkém poškození potopeny vlastními posádkami, aby nepadly do rukou nepřítele. Torpédoborec Foresight dopadl stejně – po zásahu torpédem byl natolik znehybněn, že musel být rovněž potopen. Křižník Nigeria byl torpédován a vážně poškozen, stejně jako letadlová loď Indomitable, která sice zůstala nad hladinou, ale byla dočasně vyřazena z činnosti.

SS Ohio – tanker, který se nevzdal

Nejznámějším symbolem celé operace ale nebyla válečná loď, nýbrž americký tanker SS Ohio, zapůjčený Britům a naložený vysoce ceněným leteckým benzínem. Na něj se soustředila zvláštní pozornost Osy a čekalo ho opravdové peklo. Byl napaden torpédy, zasáhla ho puma, došlo na něm k několika explozím a byl ve výsledku téměř rozlomen vedví. Přesto se ale jeho posádka odmítla vzdát. Loď se potácela, ztrácela rychlost, ale díky neuvěřitelnému nasazení doprovodných torpédoborců, které ji doslova tlačily před sebou, se nakonec dostala až do Grand Harbouru. Její příjezd na Maltu byl přivítán jako zázrak. Z původních čtrnácti obchodních lodí dorazilo do cíle pouze pět. Na první pohled by se mohlo zdát, že to je příliš málo na to, aby zachránily obležený ostrov. Ale právě těchto pět lodí, včetně Ohia, vezlo to nejdůležitější – pohonné hmoty, náboje, maziva, náhradní díly pro letadla a především zásoby potravin, jejichž nedostatek na Maltě způsobil nejen hlad, ale i pokles bojové morálky. Samotný Ohio přivezl více než 10 000 tun leteckého benzínu, což umožnilo znovu zahájit nálety na německo-italské konvoje do Afriky. Díky nákladu těchto několika lodí se podařilo obnovit činnost letectva RAF i námořních sil, které z Malty znovu začaly působit proti zásobovacím trasám Osy. Letecká i ponorková aktivita Spojenců prudce vzrostla a hned v září 1942 zaznamenali Britové nové úspěchy při napadání konvojů směřujících do Tripolisu a Benghází. Jinými slovy: to, co Pedestal dovezl, sice nevypadalo objemně, ale bylo to přesně to, co Malta potřebovala k tomu, aby mohla dál bojovat a tím pádem i ničit zásobovací tepny nepřítele.

Zdroj: František Novotný, Krev, železo a oceán: námořní válka 1939–1945 

Psali jsme:Sellier & Bellot slaví 200 let: rekordní výsledky a zlatá střela jako symbol výročí

Psali jsme:Wargame: Česko aneb jak by naše země obstála ve válečné hrozbě?

Psali jsme:Jaké přínosy a náklady má pro Česko pomoc a podpora vůči Ukrajině?