Přežil pád z 5,5 kilometru bez padáku. Příběh střelce RAF Alkemadeho
Nicholas Stephen Alkemade se narodil 10. prosince 1922 v North Walsham v Norfolku. Před vypuknutím války pracoval jako zahradník v Loughborough. Následně narukoval a absolvoval výcvik palubního střelce, po kterém byl přidělen ke 115. peruti. Tam byl zařazen na funkci zadního střelce bombardéru Avro Lancaster. Obdržel služební číslo 1431537.
Foto: Přežil pád z 5,5 kilometru bez padáku. Příběh střelce RAF Alkemadeho | ChatGPT / OpenAI
V noci na 25. března 1944 mířila posádka letounu pojmenovaného „Werewolf“ (Vlkodlak) k náletu na Berlín, stejně jako dalších 810 bombardérů oné noci. Pro Alkemadeho šlo již o jeho patnáctý let a zpočátku šlo vše dle plánu. Při zpáteční cestě ale silný vítr odvál jejich stroj z kurzu přímo nad silně bráněné Porúří.

Krátce před půlnocí nedaleko Schmallenbergu je zachytila noční stíhačka Junkers Ju 88 G pilotovaná oberleutnantem Heinzem Rökkerem (dosáhl celkem 64 sestřelů). Střelba byla zničující a bombardér začal vzápětí hořet. Pilot James Arthur Newman nařídil posádce opustit stroj na padácích.
Nyní ale nastal skutečný problém pro zadního střelce, jehož padák byl uložen v hořícím trupu a již jej zachvátily plameny. Alkemade se pokusil vrátit na svou pozici, ale začala mu tát gumová kyslíková maska a hořící hydraulická kapalina zachvátila rovněž jeho kombinézu (utrpěl popáleniny na rukou i tváři). Byl v pasti v hořícím a opuštěném letadle vysoko nad nepřátelským územím.
Než uhořet v plamenech, rozhodl se vyskočit. Padal k zemi s pohledem upřeným ke hvězdné obloze. V jistém okamžiku ztratil vědomí. Když se o tři hodiny později probral z bezvědomí, ležel na zasněžené zemi v malém borovém lesíku.
K jeho překvapení přežil jen s pohmožděninami a vyvrtnutým kolenem. Zapálil si cigaretu a poohlédl se kolem sebe. Ležel v ani ne půl metru vysokém nánosu sněhu, chráněném borovicemi, jejichž větve zmírnily jeho pád. Pokud by dopadl jen o pár metrů dál, nepřežil by.

Nemohl chodit (během pádu přišel i o boty), a tak použil tísňovou píšťalku. Objevili jej němečtí civilisté a brzy se tak dostal do nemocnice v Meschede. Zde mu z těla vybrali množství plexiskla a třísek a ošetřili popáleniny.
Dalšího dne si jej vzalo do parády Gestapo, které chtělo vědět, kam schoval padák. Jeho příběhu nevěřili, leč trval na svém a požádal o prohledání trosek bombardéru (dopadl o 40 kilometrů dál). Zde byly skutečně objeveny části jeho nepoužitého padáku (kovový uvolňovač a část lana). Jeho verze tak byla oficiálně potvrzena.
Po třech týdnech léčení v nemocnici byl Alkemade poslán do tranzitního zajateckého tábora Dulag, kde se stal jakousi místní celebritou a zaujal i německý tisk. Později byl přeložen do zajateckého tábora Stalag Luft III v Saganu.
Když se přiblížila fronta, byly tisíce spojeneckých válečných zajatců nuceny ustoupit na západ. „Dlouhý pochod“ v mrazivém počasí si vyžádal životy stovek mužů neschopných přežít zimu, vyčerpání, hlad a tragické incidenty přátelské střelby od spojeneckých letadel.
Po skončení války byl v květnu 1945 repatriován do Velké Británie. Následujícího roku byl propuštěn z RAF a vrátil se do Loughborough. Našel si práci v chemické továrně. Zde však utrpěl několik těžkých zranění, a raději se rozhodl prodávat nábytek.
Dál již žil poklidně, se svou ženou a dětmi. Zemřel 22. června 1987 v Liskeard v Cornwallu.
Ze sedmičlenné posádky sestřeleného Lancasteru B Mk.II DS664 kromě Alkemadeho přežil i navigátor John P. Cleary a radista Geoffrey R. Burwell. Oba byli výbuchem z letadla vymrštěni.
Cleary dopadl na poškozeném padáku do stejného lesa jako Alkemade. Při nárazu do kmene stromu ale upadl do bezvědomí, kvůli omrzlinám přišel o nohu a zkolabovaly mu plíce. V nemocnici v Meschede strávil šest měsíců a v únoru 1945 byl v rámci výměny nemocných a zraněných vězňů repatriován.
Ostatní členové posádky Lancasteru zahynuli – pilot James Arthur Newman, palubní inženýr John Warren, bombometčík Charles Alfred Hilder a přední střelec John Joseph McDonough. Pohřbeni jsou na hannoverském vojenském hřbitově.
zdroj: kabinet kuriozit




Komentáře
Pepík Knedlík
22. 04. 2026, 08:06Označení "palubní inženýr" je velice zavadejici.
Lepší a přesnějsi je palubní mechanik.
Měl štěstí a to k životu patří :thumbsup: