EXCALIBUR
CZUB
CZUB

Připomeňme 80. výročí skonu jednoho z největších hrdinů českého národa, generála Aloise Eliáše

 20. 06. 2022      kategorie: Vojenská historie      13 komentářů
Přidat na Seznam.cz

Přesně před osmdesáti lety na Kobyliské střelnici padl jeden z největších hrdinů českého národa, generál Alois Eliáš. Paradoxem je, že Heydricha, který ho nechal v září 1941 zatknout, nakonec ještě o více než dva týdny přežil. Generál Alois Eliáš. Český vlastenec, legionář, politik, představitel odbojové organizace Obrana národa v období protektorátu a nacisty jediný popravený ministerský předseda ze všech okupovaných zemí. Veliký hrdina českého národa, který se obětoval pro svojí vlast.

Alois Eliáš se narodil 29. září 1890 v Královských Vinohradech. Pocházel ze tří dětí, měl dvě sestry. Vystudoval Českou vysokou školu technickou v Praze, zde složil státní zkoušku inženýrsko-zeměměřičskou. Poté nějakou dobu i v oboru pracoval. Brzy ale vypukla I. světová válka a jeho narukování. V srpnu 1914 ale přešel Eliáš do ruského zajetí a o tři roky později pak nastoupil do Československých legií v ruském Borispolu. S vypraveným transportem se poté vydal do Francie kde prodělal dělostřeleckou školu. Do své vlasti se vrátil začátkem roku 1919. Během první republiky se pak stihl oženit s manželkou Jaroslavou Kosákovou, stát se vojákem z povolání, studovat vysokou válečnou školu ve Francii či nastoupit do gen. štábu čs. armády. Nakonec se pak coby vojenský poradce Československé delegace na ženevské mezinárodní odzbrojovací konferenci s několika významnými politiky. O čtyři roky později, to jest v lednu 1936, byl povýšen do hodnosti divizního generála.

420px-Alois_Elias_Langhans
Foto: Alois Eliáš na fotografii z Atelieru Langhans | Wikimedia Commons / Public domain

Ale to už se blížila jedna velká zrada. Poté, co se v září roku 1938 upekla zrádná mnichovská dohoda, vstoupil Alois Eliáš prvně do vlády. Nejprve se stal zástupcem ministra národní obrany a poté o pár měsíců později se stal ministrem dopravy. O tři měsíce později udeřila německá okupace. To už Eliáš mezitím doklepával poslední týdny ve funkci ministra dopravy a jako poslední věc v této funkci zavedl již dříve chystanou jízdu vpravo. Brzy na to odstoupila vláda Rudolfa Berana a Alois Eliáš byl navržen jakožto nový ministerský předseda.

Sám Alois Eliáš s přijetím této funkce velmi váhal. „Nevezmu-li to, dostanou to lumpové, vezmu-li to, oprátka mne nemine,“ svěřil se tehdy svému příteli, když se rozhodoval. Ale obava z toho, že odmítnutí by mohlo ještě víc posílit moc Němců, ho nakonec přesvědčila. Aloise Eliáše přimělo k přijmutí funkce i to, že z ní bude moci mnohem účinněji pracovat pro protinacistický odboj.

Přičemž Eliášovi bylo jasné, že se bude muset zároveň snažit na oko spolupracovat s okupační mocí, aby nebyl odhalen. Alois Eliáš velmi dobře věděl, jak moc nebezpečnou a dvojí hru tímto rozehrává a že riskuje nejen svůj život, ale i to, že ho jeho vlastní národ odsoudí jako zrádce a kolaboranta. Přesto se však do této vysoké hry v zájmu svojí vlasti pustil.

Ačkoliv celá protektorátní vláda samozřejmě podléhala říšskému protektorovi a měla pravomoce velmi omezené, Alois Eliáš se činil. Stal se členem rady starších ve vojenské odb. organizaci Obrana národa a udržoval kontakt i s dalšími domácími odbojovými organizacemi. Zároveň se mu podařilo mj. také vybudovat rozsáhlou zpravodajskou síť, která měla za úkol prověřovat všechny spolupracovníky Aloise Eliáše, aby se co nejvíc snížilo riziko toho, že se do Eliášovi blízkosti infiltruje kdokoliv spolupracující s Němci. Krom toho všeho také Eliáš udržoval kontakt s Londýnem a snažil se co nejvíce mírnit tvrdý dopad německé okupace na český národ a snažil se co nejvíce hájit české zájmy. Eliáš se ale velmi brzy dostal na radar Sicherheitsdienstu (zpravodajská služba SS a NSDAP). K tomu hodně napomohlo i to, že odmítl koncem října 1939 přísahu Vůdci Adolfu Hitlerovi. Eliáš také dvakrát zvažoval své odstoupení. Poprvé ale demisi jeho i celé vlády nepřijal prezident Emil Hácha a podruhé na jaře 1940, což mu rozmluvil z exilu Edvard Beneš.

Eliášovi velice přitížila ztráta dvou mužů. Ministra zemědělství Ladislava Feierabenda, který též spolupracoval s odbojem, ale poté, co se ocitl na radaru gestapa uprchl do zahraničí. A brzy na to, zatčení pražského primátora Otakara Klapky gestapem. Klapka též spolupracoval s odbojem a velmi úzce spolupracoval právě s Eliášem. 18. září 1941 pak přišel asi nejslavnější Eliášův počin. Tzv. chlebíčková aféra, kdy provedl atentát pomocí otrávených chlebíčků na 7 aktivistických, proněmeckých novinářů. Těchto sedm novinářů vytrvale útočilo na Eliáše a potažmo protektorátní vládu, že je málo podporuje. Sám Eliáš je razantně odmítal, ale z toho důvodu, že jejich proněmecké působení by mohlo mít neblahý vliv na český lid, rozhodl se razantně jednat.

Spolu se svým přítelem urologem profesorem MUDr. Milošem Klikou nachystal chlebíčky, do nichž pomocí injekční stříkačky vpravili jed a tyto chlebíčky pak Eliáš servíroval kolaborantským novinářům na schůzce, během které se pak Eliáš záměrně vyhýbal důležitým tématům. Výsledkem této hodinové schůzky bylo to, že 4 z těchto sedmi novinářů byli otráveni a jeden z nich, Karel Lažnovský, následkům chlebíčkového atentátu podlehl. Pitva prokázala břišní tyfus. Ostatní tři, Emanuel Vajtauer, Vladimír Krychtálek a Jaroslav Křemen přežili. Alois Eliáš všechno popřel a ačkoliv gestapo vše vyšetřovalo velmi důkladně, Eliášovi nic nedokázalo.

,,Názor kriminální policie jest, že Ing. Eliáš je čestný muž, byť i politický protivník, a nemůže být spojován s případem travičství" zněl verdikt vyšetřování. Tou dobou již byl Alois Eliáš zatčen a odsouzen.

Do Prahy totiž přiletěl 27. září 1941 Reinhard Heydrich, aby v protektorátu nastolil vládu teroru a jako jednu z prvních věcí kterou udělal bylo, že Aloise Eliáše zatkl. Heydrich totiž po svém příletu do protektorátu nezahálel ani chvilku. Hned z letiště odjel kolem poledne do Černínského paláce na poradu a na této poradě s K.H. Frankem Heydrich vydává příkaz k okamžitému zatčení předsedy protektorátní vlády Aloise Eliáše. Druhý Heydrichův pokyn je takový, aby byly na hlavních úřadovnách gestapa v Praze a Brně okamžitě zřízeny stanné soudy. Odpoledne v 15:10, v Černínském paláci, v kanceláři Frankova tajemníka Roberta Giese, je pak Eliáš zatčen vedoucím pražské řídící úřadovny gestapa Hansem-Ulrichem Geschkem. O dvě hodiny později je o jeho zatčení informován i prezident Emil Hácha.

O Eliášově zatčení rozmlouval Heydrich již o dva dny dříve s prezidentem lidového soudního dvora Otto Thierackem. I otrlý a nekompromisní Thierack byl Heydrichovým rozhodnutím zaskočen a snažil se vznášet námitky a proti tomuto rozhodnutí protestovat. Ale ani jeho námitka, že není zvykem jen tak postavit ministerského předsedu jakéhokoliv státu postavit před soud, nakonec nezabrala.

,, Stále jste nepochopil, že jméno Heydrich znamená program! " odsekl chladně Heydrich Thierackovi na jeho námitky a poté poukázal na plnou moc od Adolfa Hitlera. Thierackovo poukázání na to, že poslední slovo v Eliášově případu by měl mít sám vůdce, Heydrich pouze vzal na vědomí. Alois Eliáš, kterého i Heydrichův předchůdce von Neurath velmi respektoval, měl osud zpečetěn.

Již první říjnový den 1941, čtyři dny po svém zatčení, byl v předem vykonstruovaném soudním procesu odsouzen k trestu smrti. Ani intervence prezidenta Emila Háchy přímo u Adolfa Hitlera nepomohla. Vykonání rozsudku se ale nakonec odložilo. O půlroku později pak Josef Gabčík a Jan Kubiš v Holešovičkách provedli atentát na Reinharda Heydricha, který kat českého národa nakonec nepřežil. Alois Eliáš tak paradoxně ještě přežil muže, který ho postavil přes soud a nechal odsoudit k trestu smrti. Přežil ho ale jen o pár dní. 19. června 1942 byl Alois Eliáš z pankrácké věznice převezen na Kobyliskou střelnici, kde byl krátce před sedmou hodinou večerní popraven zastřelením. Těsně před palbou demonstrativně odhodil svůj zelený plstěný klobouk.

Takový byl život jednoho z největších hrdinů českého národa všech dob, který se ve prospěch své vlasti nebál obětovat, postavit nacistům a přijmout nebezpečnou úlohu i za cenu toho, že riskoval zatracení u českého lidu. Velký muž, velký vlastenec, velký hrdina.

Zdroj: Wiki, warhistoryonline

Komentáře

Šebesta

21. 06. 2022

K tématu bych dodal,že Eliáš byl určitě hrdina a zaslouží naš obdiv ,musel balancovat na obě strany naoko kolaborovat jako předseda protektoratní vlády a přitom spolupracoval s odbojem. Bylo jasné,že dříve nebo později to praskne. Jeho činnost přesně odpovída onu známemu pořekadlu že na dvou židlich se nedá sedět. Zároveň to dokazuje že von Neurath byl k českému odboji mírný (shovivavý) nevím jak přesně to vyjádřit. Údajně i věděl (Neurath) že Eliáš poslouchá Londýn a ani to mu moc nevadilo. Když přišel Heydrich vše se rázem změnilo.Eliáš byl zatčen a odsouzen k TS. Hácha protestoval žádal Hitlera o milost. Hitler se tentokrát zachoval takticky milost mu nedal nicméně jako vstřícne gesto vůči Čechům nedal Eliáše popravit ale nechali ho žít ve vězení. Byla to zadní vrátka pro Hitlera neboli dal Čechům najevo uvidíme do budoucna jak se budete chovat ? Budete-li vstřícni možná mu dáme milost když ne tak dostane kulku. Když byl proveden v květnu 1942 atentát na Heydricha byl Eliášův osud zpečetěn. Češi si neváži mé vstřícnosti tak už vstřícný nebudu tak uvažoval Hitler.

Šebesta

21. 06. 2022

Souhlasím s panem Flekem

Vaclav.Flek

20. 06. 2022

Aniz bych zpochybnoval osobni hrdinstvi a integritu ministerskeho predsedy Aloise Eliase, povazuji clanek za prilis pateticky, ve kterem se (nevim proc ?) nekolikrat opakuje, ze jde o jednoho z nejvetsich hrdinu ceskeho naroda. K clanku mam par otazek nebo vyhrad, ktere uvadim nize :

1) Clanek uvadi, ze Elias "presel do zajeti". To je velmi zvlastni formulace, budto prebehl, nebo byl zajat. Z dalsiho soudim, ze byl spise zajat a prozil dalsi tri roky v ruskych zajateckych taborech, nez jej vysvobodil vstup do legii.

2) Vyraz "zradna mnichovska dohoda", pouzity v clanku, je pro dnesni dobu ponekud zvlastni a zavani starym "klise". Myslim, ze jsme dnes schopni hodnotit udalosti mnohem strizliveji a bez drivejsich predsudku, jinymi slovy, nic tehdy nebylo cernobile.

3) V clanku je opakovane pouzit vyraz "dostal se na radar". Jednouv textu bych to asi zkousl, ale to opakovane pouziti se mi zda zvlastni. Zrejme jde o nedokonaly preklad anglickeho primeru "dostat se na radarovou obrazovku", ktery ovsem u nas nema tradici

4) Tzv. "chlebickova afera" je v clanku podana v ponekud odlehcenem tonu. Drive jsem se domnival, ze slo o infekci nejakou mirnejsi formou bakterie, ktera mohla vyvolat pouhy prujem, tedy ze se jednalo o jakysi zertik vuci kolaborujicim novinarum. Pokud ovsem pouzitou bakterii byla skutecne Salmonella typhi, je zrejme, ze slo o puvodce, ktery mohl zpusobit zivot ohrozujici onemocneni, koncici smrti, coz se v tomto pripade take stalo. Pak jiz slo o jasny pripad travicstvi.

5) Prekvapuje mne, ze v tom jinak mnohomluvnem clanku je ponechan zcela bez vysvetleni duvod, za ktery byl ministersky predseda Elias odsouzen k trestu smrti. Samozrejme, ze ten duvod mohl byt nepravdivy nebo zastupny, presto by se sluselo jej alespon ramcove uvest.

Zdeněk

20. 06. 2022

Zvláštní, že první se ozval kolaborant a proruska filcka :thumbsup:

Zdeněk

20. 06. 2022

úžasné, místní kolaborantské a komunisticko-rusofilske kruhy se zaštiťují generálem Eliášem. Ještě přidejte generála Píku a Miladu Horákovou a já se snad smíchy neudržím ...

Veritas vincit

20. 06. 2022

Psohlavec
Nejlepším vyznamenáním pro EU a NATO je skutečnost, že ani lidé jako ty se za žádnou cenu nechtějí odstěhovat za lepším do Ruska.
Ty se tady prezentuješ jako úspěšný obchodník myslím na burze, nebo kurzovními obchody.
Úspěšní lidé nějakou EU, nebo NATO vůbec neřeší.
Možná nejen mě by zajímalo, jak se přihodila ta tvoje nenávist k EU a NATO?
To nevypadá na úspěšného jedince. :slight_smile:

Veritas vincit

20. 06. 2022

garik
"Naše dnešní kapitalistická vláda leze Němcům do zadku s radostí a likviduje český průmysl , zemědělství ,armádu , kulturu a tedy i čeký národ !"
*
Pořád lepší spolupracovat s Německem, než sloužit ruskému chudobinci jako oslí kolonie (1945-1989).
Ještě jsi cítit ruským análem a navíc lžeš.
Privatizace proběhla pouze a jenom do rukou občanů Československa s platným občanským průkazem. Pokud si tedy někdo zlikvidoval průmysl, tak to byli pouze a jenom občané Československa...
Kdyby vláda Petra Pitharta neprodala AZNP Mladá Boleslav Němcům, tak by dnes žádná Škoda Auto neexistovala. Stejně, jako neexistují ostatní firmy privatizované za Klause st. :slight_smile:
Škoda, že jsi něco neprivatizoval.
Dnes jsi nám mohl všem ukázat, jaký jsi borec podnikatel a vlastenec. :slight_smile:
Myslím, že ti nikdo nebrání odstěhovat se za lepším.
Tak na co tady v tom zlém kapitalismu ještě čekáš, Slovane? :smile:

garik

20. 06. 2022

Naše dnešní kapitalistická vláda leze Němcům do zadku s radostí a likviduje český průmysl , zemědělství ,armádu , kulturu a tedy i čeký národ !

Veritas vincit

20. 06. 2022

Tato země si málo váží a málo připomíná mnoho lidí, statečných občanů, kteří pro ni hodně vykonali, jako byl například generál Alois Eliáš, generál Jan Sergěj Ingr, generál František Moravec, prezident Emil Hácha,...
Některým je naopak věnována mnohem větší pozornost a projevy úcty, než by si za své skutky ve skutečnosti zasloužili, například Edvard Beneš,...

Veritas vincit

20. 06. 2022

Z
"Tak předně. Vysokoškolský titul neni zarukou inteligence i sociálního cítění. To přesně předvádí cela Česká vláda."
*
... předváděla vláda AB (2017-2021) (trestně stíhaný premiér), když zvýšila během 2 let zadlužení ČR na dvojnásobek. Rozdáváním peněz za nic líným, hloupým a neužitečným poté povýšila dnešní inflaci z jednociferné (běžná v EU a USA) na dvojcifernou... :slight_smile:
Všechna politická rozhodnutí se jak známo projeví v ekonomice se zpožděním jednoho roku...

Nejvtipnější mi připadá skutečnost, že AB a jeho vláda svými rozhodnutími, znehodnotila úspory a příjmy jeho vlastním voličům a těm kedlubnám to dodnes ani nedošlo. :laughing:

Z

20. 06. 2022

Tak předně. Vysokoškolský titul neni zarukou inteligence i sociálního cítění. To přesně předvádí cela Česká vláda. I s castecnou demenci lze vystudovat a ziskat tolik vysneny titul i DL, LLM a další hovadiny.
Všechny dožene jejich minulost a už to jede. :smile:

Tomáš

20. 06. 2022

Nomen omen, tak opět po 110 letech máme aferu Redl. Ta první ovlivnila dráhu A. Eliáše vypukla válka, jak signifikantní v Halici. Ono to bouchlo i ve Vrbeticich a byli to ruští spioni, táhlo se to dlouho až se všechno ruské vymetlo. A letos 24.2 začala Ruska speciální eperace na Ukrajine,ministr Gazdik ji označoval jako válku. A tu se scista a jasná objevil zlínský podnikatel Redl, který infikoval vládnoucí stranu STAN, který se učil u Krejčíře, nikdo nic nevěděl o účelové nesvepravnosti Redla, který takto unikl. Premiér Fiala nechce pochopitelně slyšet o změně MV Rakušan, který je na klíčové postu a mění na vnitřku co se dá. Ruský medved je nebezpečná šelma v pralese, nic není náhodné, jakákoliv válečná situace je prales a politolog Fiala takto premiér vlády ČR, který za dva tydny bude předsedat EU je nyni nečekaně oslabený a jeho tým je pod tlakem z různých stran. To se to pěkně zavarillo a nikdo neví, jak to skončí, prostě vláda přes pražský magistrát dostala tvrdý úder a je otázkou zda nebude pocitana.Uz jednomu státu zavarila aféra Redl, nyní je to znova.

Z

20. 06. 2022

Velice statečný člověk A. Aliáš i Emil Hácha.

Alojs Eliáš Feierabendovi řekl na rozloučenou i jako vzkaz do exilu Edvardu Benešovi:
Pamatuj si, že jsme obětovanými lidmi a musíme mít statečnost, abychom to vzali na vědomost... Čekej, že budeme přísahat věrnost Hitlerovi a zahraniční odboj budeme ve svých projevech, nikoli však ve svých srdcích, zapírat a snad i proklínat. Dnes je těžko říci, co všechno od nás Němci budou žádat. Je na tobě, abys to v Londýně i v Paříži řádně vysvětlil. Zároveň jim vyřiď, že není třeba, aby na nás brali jakékoli ohledy. Ať dělají, co pokládají za učitečné a nutné pro naše osvobození, bez ohledu na to, jaké to bude mít pro nás důsledky... Jen ať si nemyslí, že jsme kolaboranti, nebo dokonce zrádci.“
Ani v jednom se Eliáš nemýlil. On, Emil Hácha a řada dalších, kteří svolili ke svému angažmá pod německým dozorem, se stali obětovanými. Nemýlil se ani v tom, že jak exil, tak poválečná „spravedlnost“ se s těmi, kdo zůstali v nacistickém vězení a snažili se bránit nejhoršímu, opravdu nepárala.
Zdroj: Český rozhlas

Přidat komentář