Na první pohled to vypadá jako běžná přestřelka mezi regulátory civilního letectví. Jenže tentokrát se do hry připletla politika — a v jejím stínu i letouny, které s civilním létáním nemají nic společného: průzkumné stroje, komunikační uzly a další specializovaná technika americké armády.

Foto: Bombardier 6500 | U.S. Departament of War

Psali jsme:Německá armáda dostala první systém Skyranger 30

Bílý dům totiž v reakci na krok Kanady pohrozil, že USA mohou odebrat certifikaci kanadským letadlům, která jsou rozšířená nejen mezi civilními provozovateli, ale i přímo v amerických ozbrojených složkách. V praxi by to mohlo znamenat omezení provozu nebo dokonce dočasné „uzemnění“ některých typů — a to v době, kdy si podobné výpadky armády obvykle nemohou dovolit.

Co spor odstartovalo: Gulfstream a zamrzající palivový systém

Spouštěčem je odmítnutí kanadských leteckých úřadů certifikovat nové letadlo od amerického výrobce Gulfstream. Důvod není politický, ale technický: podle dostupných informací stroj neprošel samostatnými testy některých prvků, přičemž nejčastěji se zmiňuje riziko zamrzání palivového systému — problém, který může v krajním případě vést k nehodě.

Americká FAA (Federal Aviation Administration) mezitím výrobci udělila výjimku, která umožňuje letoun provozovat, zatímco se finální testy připravují a provádějí. Kanada ale stejný postup odmítla. A právě to vyvolalo ostrou reakci z Washingtonu.

Když se novináři pokusili zjistit, zda by případné americké protiopatření dopadlo jen na civilní sektor, nebo i na armádu, přišla z administrativy odpověď ve stylu: rozdíl nevidíme. To je klíčové — protože tím se z technického sporu stává páka, která může zasáhnout i obranné programy.

Civilní vs. vojenská certifikace: dvě koleje, ale stejný tlak

Situace je o to paradoxnější, že americká armáda má vlastní paralelní certifikační procesy, oddělené od civilní FAA. Teoreticky tedy platí, že rozhodnutí v civilní oblasti nemusí automaticky spustit dominový efekt v armádě.

Jenže je tu druhá strana mince: Bílý dům má větší vliv na vojenské regulátory než na civilní federální agenturu. Pokud by se z hrozby stala skutečná politika, čistě „technicky“ by se dalo tlačit na omezení provozu kanadských letounů alespoň v některých vojenských strukturách.

A právě tady se ukazuje, jak velký problém by to byl.

Jak moc jsou USA na kanadských letounech závislé

Kanadská letadla nejsou v americké armádě žádná okrajová rarita. Naopak: řada klíčových specializovaných platforem stojí na kanadských dracích, které byly upraveny pro vojenské úkoly.

Konkrétně:

• U.S. Air Force provozuje například E-11 BACN — vzdušný komunikační uzel založený na Bombardier Global 6000.
• Z dalších kanadských typů se zmiňuje De Havilland DHC-8, který se stal základem pro P-9A Pale Ale (hlídkový letoun).
• U.S. Army je na tom podle dostupných informací ještě „ve větším“: Bombardier Global 6500 tvoří základ průzkumných letounů v programech HADES, ARES a ATHENA.
• Letoun ARTEMIS určený pro pozorování a označování cílů vychází z Bombardier Challenger.
• U.S. Navy využívá kanadské stroje jako UV-18 Twin Otter, NU-1B Otter a U-6A Beaver pro různé výcvikové úkoly.

A to je jen výčet letadel. Není ani jasné, zda by případný zákaz či omezení sahalo i na vrtulníky, kde by se seznam dotčených platforem mohl dál rozšířit.

Proč by „zákaz“ bolel hlavně USA

Na papíře může hrozba vypadat jako tvrdý tah. V realitě by ale nejspíš znamenala drahé a pomalé nahrazování, přepracování programů, nové integrace systémů, logistiku, výcvik, náhradní díly — zkrátka dlouhý řetězec, který nejde přestřihnout přes noc.

A právě proto je nepravděpodobné, že by americká armáda podobný krok skutečně podporovala. Podobná logika platí i pro civilní segment: rychlá náhrada kanadských typů by byla nákladná, pomalá a provozně bolestivá.

Kanada jedná, protože americký trh je klíčový

Z kanadské strany je motivace jasná: americký trh je obrovský a strategicky důležitý. Proto kanadská vláda i výrobci podle dostupných informací aktivně spolupracují na řešení problému.

Ano, existují i jiní zákazníci (například švédský GlobalEye AEW), jenže takové kontrakty nedokážou vyvážit potenciální ztrátu přístupu na americký trh — a už vůbec ne reputační riziko, které by se s „odebráním certifikace“ vezlo.

Zatím jen hrozby — a možná to tak zůstane

Důležité je, že v tuto chvíli jde především o vyhrocenou rétoriku z Bílého domu, podpořenou i zmínkami o možných clech. Praktické kroky zatím nepadly. A vzhledem k tomu, jak složité a drahé by bylo skutečně omezit provoz kanadských letounů v amerických ozbrojených složkách, je dost možné, že celá věc zůstane hlavně na papíře.

V konečném důsledku tak může jít o typický scénář: tvrdá slova, tlak na druhou stranu — a pak tiché technické dořešení, které nebude bolet vlastní schopnosti.

Zdroj: Defence Express