V posledních dnech se v médiích objevila tvrzení, že ruská balistická raketa středního doletu Orešnik by byla schopna zasáhnout Kyjev z území Běloruska během pouhých 111 sekund. Tyto výpočty mají vyvolávat dojem bezprostřední hrozby, realita je však ve skutečnosti přesně opačná. Za daných podmínek se ukrajinské hlavní město – a dokonce i značná část Ukrajiny – nachází mimo operační dosah této zbraně.

Foto: Raketa Oreshnik rozmístěná v Bělorusku | Ruské Ministerstvo obrany

Zdrojem poplachu bylo oznámení Minsku o rozmístění ruských raket Orešnik na běloruském území. Některá ukrajinská i zahraniční média následně převzala zjednodušené výpočty, podle nichž by Orešnik dosáhl Kyjeva za 1 minutu a 51 sekund, Lvova za 2 minuty a Varšavy zhruba za dvě a čtvrt minuty. Tyto údaje však vznikly prostým vydělením vzdálenosti maximální uváděnou rychlostí rakety – bez pochopení principů balistického letu.

Psali jsme:Japonský létající tank typ 3 Ku-Ro

Orešnik je balistická raketa, která neletí přímočaře jako řízená střela, ale po strmé balistické trajektorii. Maximální rychlosti dosahuje pouze krátce po fázi zrychlování, poté se pohybuje převážně setrvačností. Používat maximální rychlost k výpočtu celkové doby letu je proto metodicky chybné.

Ještě zásadnější je však jiný, často opomíjený fakt: balistické rakety středního doletu mají nejen maximální, ale i minimální dosah. Podle informací zveřejněných ukrajinskými bezpečnostními složkami na oficiálním brífinku na konci října 2025 činí minimální dolet Orešniku přibližně 700 kilometrů, zatímco maximální dosah se pohybuje okolo 5 500 kilometrů.

To má zásadní důsledek. Vzdálenost z nejsevernějších bodů Běloruska do Kyjeva činí přibližně 660 kilometrů, tedy méně než minimální operační dosah této rakety. Jinými slovy: Orešnik není schopen zasáhnout Kyjev z běloruského území vůbec, bez ohledu na rychlost nebo čas letu.

Tento paradox souvisí s konstrukcí dvoustupňových raket na tuhé palivo. Na rozdíl od starších systémů, kde bylo možné regulovat dolet především změnou tvaru trajektorie, mají moderní rakety pevně daný profil činnosti jednotlivých stupňů. První stupeň musí dohořet až do konce, aby mohl být ve správné výšce zažehnut stupeň druhý. Jeho tah je přitom optimalizován pro konkrétní podmínky prostředí a nelze jej plynule regulovat.

Psali jsme:Skvělá zpráva pro slovenské vojenské letectvo, všechny letouny F-16 se slovenským dvojkřížem jsou vyrobeny

Psali jsme:Limitovaná edice CZ 75 RAF vzdává hold československým letcům v Royal Air Force

Psali jsme:Armáda získá 24 nových obrněných vozidel IVECO

Princip fungování lze dobře ilustrovat na sovětském systému RSD-10 Pioněr, který je technologickým předchůdcem Orešniku. Pioněr měl velmi podobné parametry – minimální dolet kolem 600 kilometrů a maximální přibližně 5 000 kilometrů. Řízení doletu bylo možné pouze v omezeném rozsahu pomocí přerušení tahu druhého stupně a následného manévrování návratového tělesa. Celý proces – hoření stupňů, jejich oddělení, stabilizace a oddělení hlavice – zabírá čas, který se přímo promítá do uletěné vzdálenosti.

Z těchto důvodů nelze balistickou raketu „zkrátit“ na libovolný cíl pouhou změnou úhlu odpalu. Pokud je cíl příliš blízko, raketa jej jednoduše nemůže zasáhnout.

Na okraj je vhodné zmínit i skutečný stav ruského arzenálu. Podle stejného oficiálního brífinku má Rusko v současnosti k dispozici pouze jednu operační raketu Orešnik. Druhá byla spotřebována při zkouškách a třetí byla zničena během operace ukrajinských speciálních služeb v létě 2023.

Přestože tedy Orešnik bezpochyby představuje vážnou hrozbu v kontextu strategické, zejména jaderné války a pro cíle ve větší vzdálenosti, tvrzení o jeho schopnosti zasáhnout Kyjev z Běloruska během necelých dvou minut patří spíše do oblasti psychologických operací než do reálné vojenské analýzy.

Zdroj: defence-ua.com