První Superpevnost B-29 na půdě Sovětského svazu
Spojenecké vojenské a hospodářské dodávky Stalinovu Sovětskému svazu v rámci Smlouvy o půjčce a pronájmu jsou dodnes hojně diskutovaným faktem historie 2. světové války. Mnozí tvrdí, že tyto dodávky SSSR zachránily od porážky, jiní je naopak bagatelizují. Faktem je, že zejména co se surovin týče, jako byly např. hliník, letecký benzín, ale např. rovněž vojenská obuv, potraviny a v neposlední řadě vojenská technika zastupovaná mnoha typy tanků a zejména nákladních vozidel, či jeepů, výrazně pomohla přečkat Rudé armádě nejtěžší období války a následně s těmito prostředky, podpořenými svou vlastní ohromnou produkcí, následně zahájit postup do Německa.
Foto: První Superpevnost, která byla nucena přistát v Sovětském svazu, byla osádkou pojmenována Ramp Tramp. Na snímku je ovšem až jeho "následovník", stroj pojmenovaný Ramp Tramp II. | warhistoryonline
Nezanedbatelnou roli mezi dodávanými letouny měly kromě stíhaček P-39 Airacobra, či Hawker Hurricane a později Supermarine Spitfire, zejména dva typy amerických bombardérů. Tím prvním byl Douglas A-20 Boston, druhým byl pak letoun od společnosti Nort-American B-25 Mitchell. Zejména druhým jmenovaným typem byly vyzbrojovány sovětské dálkové bombardovací pluky, které se do doby nasazení „Bé dvacet pětek“ musely spoléhat na stroje domácí provenience, tedy bombardéry DB-3, později přepracované do podoby Iljušinů Il-4, či strojů Jermolajev Jer-2. S těmito zastaralými stroji si Sověti připsali několik úspěchů, zejména krátce po zahájení německo-sovětské války v létě 1941, kdy sovětské bombardéry pronikly mj. i nad Berlín. Velkým problémem se ovšem pro sovětské letectvo stala absence skutečně moderního strategického bombardéru s dlouhým doletem a velkou nosností pum.
Josif Stalin dlouho naléhal na své západní spojence, aby do dodávek vojenské pomoci zahrnuli i těžké bombardéry Boeing B-17 a Consolidated B-24 Liberator. Jeho prosby však vyšly na prázdno. Přesto se do sovětských rukou několik těchto strategických letounů dostalo. Většinou to byly stroje, které na území SSSR přistály kvůli poruchám. Ty byly následně zformovány ve dvou bombardovacích plucích do 45. letecké divize a ve výzbroji sovětského letectva vydržely do roku 1947, Liberatory dokonce až do roku 1950. Jakmile se na scéně objevil nový těžký americký přetlakovaný Superfortress B-29 zatoužil sovětský vůdce samozřejmě i o něj. A nemusel čekat dlouho.
Křest ohněm nové „Bé dvacet devítky“ v řadách USAAF čekal 5. června 1944 během náletu na železniční cíle v thajském Bangkoku. Již o necelé dva měsíce později, 20. července, dosedla v Sovětském svazu první Superpevnost B-29. Stroj pilotovaný kapitánem Howardem Jarrellem, byl zařazen do stavu 770. bombardovací perutě 462. těžké bombardovací skupiny 20. americké letecké armády se základnou na jednom z čínských letišť. Bombardér volacích znaků B-29-5-BW, sériové číslo 42-6256 a nesoucí jméno Ramp Tramp byl vyroben společností Boeing ve Wichitě ve státě Kansas.
Foto: Na tomto snímku by již měl být zachycen onen první Ramp Tramp, a to krátce po přistání 20. července 1944 u Vladivostoku i se sovětskými důstojníky v popředí | warhistoryonline
„Osudného“ 20. července 1944 vystartovala jeho 11členná osádka k úderu proti Anšanu v Mandžusku. Nad cílem byl stroj poškozen japonskou protiletadlovou palbou. Přišel o dva motory a poškozena byla pravděpodobně i vysílačka, protože radista Jerome C. Zuerche na volání dalších letounů nereagoval. Kapitánovi Jarrellovi bylo jasné, že jeho stroj se zpět na základnu nedostane a než riskovat japonské zajetí, zamířil nejkratší cestou k sovětské hranici. Té bezpečně dosáhl a nakonec svůj stroj bez větších potíží „posadil“ na přistávací dráhu letiště sovětského námořnictva Uglovoje nedaleko Vladivostoku. Protože v té době Sovětský svaz a Japonsko nebyly ve válečném stavu, byla osádka internována. Později byla přes Írán repatriována.
Ramp Tramp se tedy stal prvním Boeingem B-29, jenž mohli sovětští letečtí odborníci důkladně prozkoumat. Do konce války z různých příčin přistálo na území SSSR celkem 5 Superpevností. Sověti toho plně využili. Za minimální náklady ( mimochodem Američany projekt tohoto strategického bombaréru vyšel na 2 miliardy dolarů, tedy dvakrát víc než projekt Manhattan ) prakticky okopírovali B-29, který s menšími změnami, od roku 1947 pod označením Tupolev Tu-4 zařadili do výzbroje. Sériová výroba, která nakonec dala snad až 1 300 strojů, skončila v roce 1953. V řadách sovětského letectva pak Tupolevy „Tů čtyři“ vydržely do začátku 60. let. Závěrem dodám, že stroj Ramp Tramp po válce Sovětům sloužil jako mateřský letoun k vypouštění kluzáku 346P, jenž vznikl dalším vývojem původně německého experimentálního raketového letounu DFS 346.
Zdroj: Druhá světová válka