Západní spojenci během 2. světové války dodali do Sovětského svazu obrovské množství vojenské techniky, a to včetně desítek tisíc tanků či stíhacích a bombardovacích letadel. Po dlouhou dobu byl nejpočetnějším tankem, který Sovětský svaz od spojenců obdržel, britský pěchotní tank Valentine. Americké tanky Sherman ho v počtu dodaných kusů předstihly až v roce 1945. Pojďme se podívat, jak Sověti hodnotili první verze tanků Sherman. 

GABTU KA (Hlavní ředitelství pro mechanizaci a motorizaci Rudé Armády) se o tancích M4 Sherman dozvěděl poprvé v listopadu 1941, nicméně informace byly nepřesné. Sovětští agenti tvrdili, že tanky M4 jsou již v sériové výrobě, což však nebyla pravda. Vůbec první sériově vyráběné střední tanky M4 (přesněji M4A1) byly vyrobeny v únoru 1942 a plnohodnotná výroba začala koncem jara 1942. Další informace o tancích obdrželi Sověti 1. června 1942, kdy GABTU KA zaslal žádost na Lidový komisariát zahraničního obchodu, zda Američané hodlají dát do tanků M4 dieselový motor. Pro Američany se muselo jednat o vtip, sami totiž experimentovali s dieselovými motory pro tanky již od poloviny 30. let. Nicméně ne všechny motory dopadly tak, jak se očekávalo. Průlom zaznamenal až motor General Motors 6046. Díky instalaci vstřikovačů typu M se celkový výkon zvýšil na 375 koní (410 při maximální rychlosti). Jako první byl instalován do středních tanků M3A3 Lee se svařovaným trupem. Brzy poté ho nahradil M3A5 s nýtovaným trupem. Výbor pro vyzbrojování schválil standardizaci pro střední tank M4A2 v prosinci 1942.  Výhodou motoru GM 6046 byla vyšší účinnost a zároveň nižší spotřeba paliva, proto byl zpočátku preferován pro použití ve středních tancích a stíhačích tanků na nich založených. Fisher Tank Division byla první společnost, která začala tanky M4A2 vyrábět a v červenci 1942 dokázala vyrobit opravdu velký počet tanků (125 kusů). Souběžně s divizí Fisher Tank ovládla výrobu M4A2 společnost Pullman Standard Car Company a v podstatě se začaly sériově vyrábět od července 1942 (130 kusů). Další výrobci (Baldwin Locomotive Works, Federal Machine and Welder a American Locomotive Company) se do práce zapojily na podzim roku 1942. 

Foto:  Tank M4A2 číslo "510" vystavený v parku vítězství v Moskvě. Verzi M4A2 Američané nikdy nezařadili do výzbroje, protože o ně měli Sověti velký zájem, a tak uspokojili jejich potřebu před svou vlastní armádou. Do Sovětského svazu bylo dodáno více než 4000 tanků M4A2, dost k vyzbrojení čtyř tankových sborů. | Wikimedia Commons / Public domain

M4A2 se brzy stal nejmasověji vyráběným tankem řady M4 s kanónem M3 ráže 75mm, celkem bylo vyrobených 8053, z toho 7413 bylo odesláno do Sovětského Svazu. Američané si uvědomovali trýznivou situaci Rudé armády a také věděli, že je Nacisty důležité zastavit co nejdříve, proto začaly Spojené Státy do Sovětského svazu posílat obrovské množství techniky, byť to výrazně oslabilo samotnou armádu Spojených států. První tanky dorazily do Sovětského svazu v listopadu 1942 a Sověti se hned pustili do testování. Na testovacím polygonu v Kubince byl testům podroben tank M4A2 s výrobním číslem 2572 a registračním číslem USA W-3021079. Jednalo se o „čerstvý“ tank vyrobený společností vyrobený Fisher Tank Division v srpnu 1942. Jednalo se o standardní tank M4A2, jedinou výjimkou bylo instalování celokovových pásů T49, místo standardních gumo-kovových pásů T51. Američané dodali do Sovětského svazu oba druhy pásů, aby Sověti mohli otestovat, který pás jim bude lépe vyhovovat. 

Tankové zkoušky byly rozděleny do několika etap. Podle předepsaného programu měl tank ujet 500 kilometrů, z toho 100 po dálnici, 250 po polní cestě a 150 po nezpevněné půdě v terénu. Hlavním úkolem tohoto testu bylo zjistit rychlostní charakteristiky na různých typech půdy, ale také spolehlivost v chladném počasí, předpokládalo se totiž, že tank půjde do boje již počátkem roku 1943, tedy v období kruté zimy. Nicméně testy se výrazně protáhly, což odsunulo i zapojení do bojů.  Oficiálně první etapa testování začala 19. prosince 1942 a skončila 3. února 1943. Místo 500 kilometrů ujel tank 665, z toho prvních 421 kilometrů po zpevněných komunikacích. Druhou etapou byly zkoušky zbraní, ty probíhaly od 11. února do 19. března 1943. Úkolem zkoušek bylo co nejvíce simulovat použití na frontě, americká nafta tedy byla vyčerpána a byla použita mnohem nekvalitnější sovětská nafta, stejně tak i méně kvalitní sovětské motorové oleje třídy EL. Zkušební podmínky pro americký tank nemohly být více nepříznivé. V tu dobu hustě sněžilo a cesta byla pokryta několika desítkami centimetry navátého sněhu. I na takto zasněžené silnici dokázal tank s celokovovými pásy T49 vyvinout maximální rychlost 45,9 km/h, průměrná rychlost pak byla 29,1 km/h. S gumo-kovovými pásy T51 dokázal tank vyvinout maximální rychlost na stejné trati 36 km/h a průměrnou rychlost 26,6 km/h. 
Spotřeba hvězdicových motorů tanků M4 byla pověstná, proto Američané s motory experimentovali po mnoho let. V takto nehostinných podmínkách byla spotřeba paliva 195 litrů na 100 kilometrů, pokud byly na tanku instalovány gumo-kovové pásy T51, vzrostla spotřeba na 306 litrů na 100 kilometrů, což bylo opravdu hodně. Nicméně bylo to stále výrazně méně, než u předchozího amerického tanku M3 Lee, který Sověti také zkoušeli. Ten měl spotřebu se zimními celokovovými pásy 387 litrů na 100 kilometrů a s gumo-kovovými pásy dokonce až neuvěřitelných 582 litrů na 100 kilometrů! Jistou část má jistě na svědomí také málo kvalitní sovětská nafta, nicméně spotřeba byla přímo gargantuovská.

Na zpevněné polní cestě dokázal M4A2 s celokovovými pásy T49 dosáhnout průměrné rychlosti 22,4 km/h  a s pásy T51 průměrnou rychlost 19,1 km/h, zatímco průměrná spotřeba paliva činila 268 litrů na 100 kilometrů a u pásů T51  396 litrů na 100 kilometrů. Na nezpevněné půdě během jízdy v terénu byla průměrná rychlost 17km/h s pásy T49 a 16,5 km/h s pásy T51, spotřeba paliva narostla na 350 litrů na 100 kilometrů, respektive 474 litrů na 100 kilometrů u pásů T51. Pro srovnání, maximální spotřeba paliva tanku M3 Lee na polní cestě byla 715 litrů na 100 kilometrů a během jízdy v terénu spotřeba paliva vzrostla až na strašných 965 litrů na 100 kilometrů! 

Foto: S předchozími americkými středními tanky M3 Lee nebyli Sověti vůbec spokojeni, stejně jako s ním nebyli spokojení Američané. Na fotografii je rota tanků 6. Gardové armády během bitvy u Kurska v roce 1943. | Wikimedia Commons / Public domain

Standardní pásy T49 nebyly vůbec vhodné pro jízdu sněhem. Podle testovacích tankistů v Kubince se články pásů rychle zanesly sněhem a tank se stal v podstatě neovladatelným. Při jednom testu tank dokonce sjel ze silnice, neboť se pásy proměnily v podstatě v lyže a v příkopu se převrátil na bok. 

Stejný tank poté prošel i letními testy, které započaly 28. května 1943, ovšem pro nedostatek náhradních dílů byly 3. června pozastaveny. Hlavní etapa letních zkoušek připadla na období od 28. července do 18. srpna 1943. Tank měl v jízdní zkoušce za úkol ujet celkem 1700 kilometrů, ve skutečnosti ale tank nakonec překonal 2385 kilometrů, což je zhruba vzdálenost z Moskvy do Mnichova. Po ujetí 1758 kilometrů ovšem začala pomalá destrukce gumového obložení pojezdových kol a  po ujetí 1930 kilometrů se jedno pojezdové kolo ulomilo. V létě a v teplém počasí si tank vedl o poznání lépe, než v zimě. Průměrná rychlost vzrostla na 50 km/h, což bylo dokonce i více, než na co byly pásy dimenzovány. Na polní cestě dosáhla průměrná rychlost 39,7 km/h a v terénu 20,1 km/h. Průměrná spotřeba paliva na dálnici byla 167 litrů na 100 kilometrů a na polní cestě 246 litrů na 100 kilometrů.

Tank si od sovětských testerů odnesl velmi vysoké hodnocení, nejvíce si Sověti cenili velmi vysoké provozní spolehlivosti, stejně tak i vysoké pohodlí pro obsluhu tanku při jízdě. Tank byl dobře odhlučněn a jízda v něm byla díky dobrému odpružení a koženým polstrovaným sedačkám velice příjemná. Motor podle sovětských testerů mohl spolehlivě fungovat bez výměny oleje 4000-4500 kilometrů, takže bylo vydáno doporučení kvalitní americký olej z motoru a převodovky nevypouštět a nevyměňovat. Podle specialistů NIBT Polygon byl tank M4A2 velkým krokem vpřed, oproti předchozímu tanku M3 Lee. Konstrukce korby byla velice moderní, nemluvě o tom, že nyní byla hlavní výzbroj uložena v plně otočné věži. Celková výška se oproti M3 Lee snížila o 22 centimetrů, nicméně i to bylo znatelně výše, než u domácího tanku T-34. Pracovní podmínky pro obsluhu byly shledány na velmi vysoké úrovni, vysoké hodnocení si odnesly i periskopy, které byly spolehlivé, nicméně při cestě ve sněhu měly tendenci se zanášet navátým sněhem. Vzhledem k velmi velkému průměru prstence věže (1750 mm) měla posádka dost prostoru k pohybu. Plusem bylo také umístění věžového koše, díky čemuž se posádka pohodlně otáčela s věží a nemusela chodit po podlaze, nicméně bylo zjištěno, že při zasažení tanku, je koš při opouštění hořícího tanku překážkou. Velmi vysoce hodnoceny byly i systémy zaměřování a rotace věže. Rotační mechanismus byl kombinován s hydraulickým pohonem, takže úplné otočení věže bylo možné provést za pouhých 15 sekund. Ve vertikálním náměru hlavně byl instalován gyroskopický stabilizátor kanónu, což Sověti hodnotili velice kladně. Stabilizátor výrazně zvýšil účinnost zásahu při jízdě. S vypnutým stabilizátorem dokázali sovětští tankisté při testování dosáhnout úspěšnosti zásahu 47 % a rychlost střelby byla průměrně 3,87 ran za minutu. Se zapnutým stabilizátorem vzrostla míra úspěšnosti zásahu na 80% a rychlost střelby se zvýšila na 5,17 ran za minutu. 

Viditelnost z bojového prostoru byla uznána jako poměrně dobrá, což se ovšem nedalo říct o zaměřovači kanónu. Toho si nicméně byli vědomi i sami Američané a tak byl u dalších verzí tanků M4 Sherman periskopový zaměřovač nahrazen teleskopickým zaměřovačem M55. Zajímavostí byla i skutečnost, že trupový kulomet neměl vlastní zaměřovač a radista tak musel střelbu korigovat pouze podle svého průhledového periskopu. I tak však byla úspěšnost zásahu trupovým kulometem 86% na 100 metrů. 

Sovětští inženýři, tankisté a testeři celkově hodnotili tank M4A2 velice kladně. Jediné závažné nevýhody byly příliš vysoká výška a ne příliš povedený zaměřovač kanónu. I u frontových tankistů se tanky Sherman staly velice oblíbené, byť jejich prvotní nasazení bylo poněkud problematické. 

Prvních 26 tanků bylo převezeno do příjmového střediska v Gorkém, což byla standardní procedura, kam přicházely všechny zahraniční technologie, zde proběhlo jejich definitivní schválení a tanky poté odcestovaly do výcvikových středisek a poté rovnou na frontu. Jak již bylo psáno, první tanky dorazily do Sovětského Svazu v listopadu 1942, 1. prosince byly všechny tanky převezeny do Gorkého a první jednotkou, která obdržela americké tanky M4A2 byla 92. tanková brigáda, kam bylo převedeno 16 těchto tanků.  Nicméně ještě v prosinci bylo ze služby vyřazeno 5 tanků a to díky špatnému motoru. Američané na sovětské stížnosti okamžitě zareagovali a zjistilo se, že za problémy stála nízká kvalita vstřikovačů paliva. Američané výrobu upravili a další várku tanků odložili, jelikož nechtěli do Sovětského svazu odeslat nevyhovující tanky, nicméně další várka již byla zcela v pořádku. 92. tanková brigáda tak stále byla první jednotkou, která tanky obdržela a nasadila je i v boji. Na frontu brigáda odjela 22. dubna 1943. 

Bojový debut M4A2 v Rudé armádě se odehrál 3. května 1943 při překonávání řeky Psif, kdy měly tanky M4A2 za úkol boj proti nepřátelskému dělostřelectvu a opevnění. Nově zformovaná brigáda však tanky nasadila zcela nevhodně, velení si myslelo, že jsou tanky díky silnému pancéřování nezničitelné a tak útočily bez podpory pěchoty, která si myslela, že tanky splní úkol samy a pěchota může zůstat v bezpečí. Takovéto nesmyslné a nelogické nasazení samozřejmě vedlo k velmi vysokým ztrátám tanků. V období od 3. května do 11. května ztratila brigáda téměř všechny tanky. 2 tanky M4A2 byly zničeny protitankovou palbou, 1 tank posádka svévolně opustila, 3 tanky byly zničeny minami a 11 jich bylo zničeno německým dělostřelectvem. 6. června 1943 měla brigáda již pouze 3 bojeschopné M4A2. 

Foto: Postupem času byl tank Sherman vyzbrojen silnějším 76mm kanónem s dlouhou hlavní. Tyto Shermany pak byly hojně nasazeny na Východní frontě, kdy bylo do Sovětského svazu dodáno více než 2000 kusů těchto tanků. | Wikimedia Commons / Public domain

Právě vysoké ztráty 92. tankové brigády často amatérští historikové ukazují jako příklad ke shazování americké vojenské pomoci a s tímto se můžeme setkat i dnes, především v Rusku, kde současná propaganda znovu začala převracet historii a znevažovat program Lend-Lease. Skutečnost je ovšem taková, že tanky byly nasazeny tím nejhorším a nejamatérštějším způsobem, jak jen tanky mohou být nasazeny. V otevřeném prostranství a bez podpory pěchoty. Spíše než nekvalitní tanky vina padá na naprosto nekompetentní brigádní velení. 

22. července 1943 brigáda dostala k doplnění 12 tanků M4A2 a aktivně se účastnila dalších bojů, tentokrát již byly tanky nasazovány logicky, s podporou pěchoty. 13. září obdržela brigáda dalších 7 tanků M4A2.

Tanky M4A2 se také aktivně účastnily bitvy v Kurském oblouku, kde je měl ve výzbroji 229. tankový pluk (39 tanků M4A2) a 70. tanková brigáda (29 tanků M4A2 a 19 britských tanků Valentine). Stejně jako jiným tankům, se ani Shermanům nevyhýbaly ztráty. 229. tankový pluk během bojů přišel o 14 zničených tanků a 17 dalších bylo poškozeno, zatímco 70. tanková brigáda přišla o 17 tanků zničených a 12 bylo poškozených. 

I přes poměrně vysoké ztráty byli sovětští tankisté s tanky Sherman velice spokojení. Velice si chválili spolehlivost britských radiostanic No.19, stejně tak i provozní spolehlivost a pohodlí v tanku. Nicméně zde byl i prostor pro kritiku, což byla hlavně nedostatečná hlavní výzbroj skládající se ze 75mm kanónu M3, který na moderní německé tanky Panther, či Tiger již nestačily. Nicméně to si uvědomovali i Američané, proto byly pozdější verze tanku vyzbrojeny 76mm kanónem s dlouhou hlavní, které si již dokázaly s Tigery poradit. M4A2 byl dobrým tankem, ve většině ohledů srovnatelný se sovětskými tanky T-34, hlavním problémem byly nerovnoměrné dodávky, kdy díky čemuž byly formovány jen po malých skupinkách. Skutečné masivní nasazení tanků M4A2 nastalo až počátkem roku 1944, kdy byly tanky dodávány ve velkých množstvích a bylo možné je formovat do větších uskupení, čímž se zvýšila jejich bojová hodnota.

Zdroj: Dzen.ru