Na začátku dubna 2025 navštívil ruský prezident Vladimir Putin loděnice ve městě Bolšoj Kamen na Dálném východě, kde slavnostně oznámil rozšíření ruské ponorkové flotily. Ve svém projevu uvedl, že země postaví dvě nové strategické jaderné ponorky třídy Borej a několik víceúčelových ponorek třídy Jaseň. Cílem má být posílení tzv. námořní části jaderné triády a potvrzení ruské přítomnosti v Tichomoří i severním Atlantiku.

Foto: Ponorky třídy Borej | Wikimedia Commons / Public domain

Psali jsme:Novodobá atrakce: Hřbitov tanků uprostřed hor v Chorvatsku

„Ruské námořnictvo zůstává garantem bezpečnosti našich hranic i zájmů v globálním měřítku,“ prohlásil Putin s tím, že obranný průmysl funguje v režimu „nejvyššího zatížení“ kvůli mezinárodní situaci a konfliktu na Ukrajině. Zdůraznil také, že Západ proti Rusku vede „hybridní válku“, jejíž součástí jsou i ekonomické sankce a technologická blokáda.

Realita ruského zbrojního průmyslu je ale podstatně méně triumfální, než jak ji prezentuje Kreml. Výstavba moderních ponorek se potýká s vážnými strukturálními problémy. Chybějí kvalifikovaní inženýři, technici i řadoví pracovníci. Mnoho komponent, které dříve pocházely z Evropy nebo Ukrajiny, nelze nyní získat, což nutí výrobce k improvizacím a vývoji náhradních systémů, často nižší kvality.

Typickým příkladem je jaderná ponorka „Kňaz Požarskij“, poslední plánovaný kus třídy Borej-A. Je ve výstavbě od roku 2016, ale její dokončení bylo už několikrát odloženo. Podobně ponorky třídy Jaseň-M, které mají představovat páteř ruské víceúčelové jaderné flotily, narážejí na potíže s výrobními kapacitami i dodávkami specializované elektroniky a sonarových systémů.

Na pozadí této stagnace přitom dochází k rychlé modernizaci námořních sil v zemích NATO i v asijsko-pacifickém prostoru. Americké námořnictvo v roce 2024 zadalo zakázky na novou generaci ponorek třídy Columbia a zároveň rozšiřuje spolupráci s Austrálií a Velkou Británií v rámci bezpečnostního paktu AUKUS. Čína mezitím buduje rozsáhlou ponorkovou flotilu, která má operovat především v Jihočínském moři a Tichém oceánu.

Psali jsme:Polsko, Finsko, Německo: Evropské programy F-35 vstupují do nové fáze

Psali jsme:Genmjr. Petr Svoboda: Jedinec je důležitý, ale tým republika je víc

Psali jsme:Osobní zkušenost z působení českého kontingentu v operačním velitelství EUNAVFOR MED IRINI v Římě v první polovině roku 2026

Rusko si je této dynamiky vědomo – a i proto se Kreml snaží projektovat sílu i přes objektivní omezení. Prezidentovo vystoupení v Bolšem Kameni tak mělo zjevně i symbolický rozměr: ukázat, že Rusko neztrácí schopnost budovat sofistikované zbraňové systémy, a to i za cenu obrovského vnitřního napětí. Podle expertů se ale zároveň ve vojenských kruzích začíná vážně uvažovat o zpomalení některých ambiciózních projektů a o zaměření na udržení existující flotily v bojeschopném stavu.

Západní analytici upozorňují, že právě ponorkové síly jsou pro Rusko klíčové kvůli schopnosti přežít jaderný úder a provést odvetu – tzv. second-strike capability. Jakékoli zpoždění nebo technologická degradace v tomto segmentu tak má strategický význam. Zatímco se ruské pozemní síly vyčerpávají na Ukrajině, loděnice ve Vladivostoku, Severodvinsku nebo Petrohradu čelí tiché, ale neméně zásadní bitvě: o zachování technologického jádra ruské vojenské síly pod vodou.

Zdroj: defencenews.com, defensemagazine.com