Ukrajinské vojenské zpravodajství hlásí masivní vlnu dezercí v rámci ruských sil – jen z Centrálního vojenského okruhu prý za posledních devět měsíců uprchlo více než 25 000 vojáků a důstojníků. Podle dostupných informací jde o různé formy úniků: od přímého opuštění pozic během bojů, přes nedovolené zmizení z kasáren až po nevracení se z dovolených či nemocničních pobytů. Některé případy navíc zahrnují i odcizení zbraní či obrněných vozidel, což ukazuje na rozsah a vážnost problémů v ruském týlu.

Foto: Ruský voják na bojišti | Alexander Reka / TASS

Ukrajinská rozvědka uvádí, že hlavní příčiny jsou systemické: katastrofální podmínky služby, šikanování a násilí v jednotkách, chronický nedostatek základních zásob a praxe tzv. „masových útoků“ – velkoplošných, často neřízených postupů, kdy jsou jednotky vrženy do tvrdé palebné zóny s minimální šancí na přežití. Tam, kde se vojáci odmítli účastnit takových útoků, údajně hrozily a v některých případech následovaly i okamžité popravné akce vedené jejich vlastními veliteli. „V interních zprávách okupačních sil se objevuje záznam o příčině smrti ‚neplnění rozkazu‘ — to je eufemismus pro exekuci na místě,“ popisuje anonymní zdroj z ukrajinského rozvědného prostředí.

Psali jsme:Podívejte se, jak cvičí Ukrajinské speciální jednotky SSO

Masová dezertérství a extrémní represivní opatření velení spolu vytvářejí smyčku, která dále podkopává morálku a bojovou schopnost jednotek. Anonymní bývalý ruský důstojník, s nímž jsme hovořili, to shrnul bez obalu: „Když lidé vidí, že je posíláte do jisté smrti, nebo že je za odmítnutí postřílíte, jediná racionální reakce je zmizet. To není ‚zrada‘ — to je biologický pud sebezáchovy.“

Politický rozměr tohoto jevu je rovněž zřetelný. Pokud se údaje ukáží jako přesné, znamená to vážný zásah do schopnosti Moskvy udržet konsolidovanou vojenskou sílu a zároveň objektivní argument pro pokračující tlak Kyjeva a jeho spojenců na vyřazení ruských operačních kapacit. Veřejná část ruského narativu o disciplinovaném a odhodlaném vojákovi tímto utrpí zásadní ránu; problém se nicméně promítá i do interních struktur velení, které se snaží situaci řešit represí místo systematických reforem.

Dopad na operační schopnosti ruských sil je vícvrstvý a rychle se kumuluje. Dezertáže v takovém rozsahu — 25 tisíc z jednoho vojenského obvodu za devět měsíců — představují nejen ztrátu lidských zdrojů, ale i erozi know-how, logistiky a velitelství. Ke ztrátám dochází nejen kvantitativně (méně rukou „na palubě“), ale i kvalitativně: ti, kdo odcházejí, často patří mezi zkušené vojáky schopné udržet základní provoz techniky nebo vést malé jednotky. Stavy se tak vyprázdňují selektivně a nejvíce trpí právě výkonné prvky.

Z logistického pohledu vyvstává několik akutních problémů. Odchod vojáků s municí a vozidly — více než třicet dokumentovaných případů krádeží vybavení a obrněné techniky — vytváří nové bezpečnostní hrozby v týlu a potenciálně zvyšuje schopnosti nekonvenčních skupin. Současně chybí lidi na údržbu zbraní a vozidel, což krátkodobě vede ke zvýšenému počtu poruch a nemožnosti rychlé nasazení rezerv. Velitelé, kteří se pokoušejí situaci řešit popravami či extrémní disciplinou, paradoxně situaci zhoršují: represe podlamují důvěru v velení a zvyšují motivaci k další dezercí.

Psali jsme:Büffel, Kodiak a Keiler NG: podpůrná síla pro těžké jednotky založená na platformě Leopard 2

Psali jsme:Polský program „Vždy připraveni“: vojenský výcvik, první pomoc, přežití a kybernetická hygiena

Psali jsme:Návrat raketometů do Armády ČR: Těžké dělostřelectvo si udržuje význam

Strategicky je tento fenomén pro Moskvu nebezpečný i proto, že oslabuje schopnost provádět koordinované operace na velkých úsecích fronty. Vedení operací vyžaduje stabilní kadry, spolehlivou logistiku a schopnost rychle masově přeskupit síly — to vše při pokračujícím odlivu personálu chybí. Anonymní analytik z vojenského prostředí popisuje scénář, kdy se velitelské struktury přestávají spoléhat na standardní taktiky a přecházejí k „hrubé síle“ a improvizaci, což ještě více zvyšuje ztrátovost a kolaps morálky.

Mezinárodní dimenze je rovněž významná. Informace o hromadných dezercích a o případech poprav za „neplnění rozkazu“ poskytují Kyjevu silný argument v diplomacii — ukazují, že ruské ozbrojené síly jsou zranitelné vnitřně, nikoli pouze z vnějšího tlaku. To může zintenzivnit tlak na další sankce, cílené odhalení zneužívání lidských práv a rozšíření programů na podporu dezerterů a uprchlíků z ruských jednotek.

Riziko však není jednostranné: masivní dezertérství může zároveň v určitém okamžiku podnítit tvrdší, represivnější kroky ze strany Kremlu — širší mobilizaci, nasazení loajálních jednotek z jiných oblastí nebo posílení represivních aparátů v týlu s cílem zabránit dalšímu odchodu. V praxi by to znamenalo přesměrování zdrojů z frontových operací na interní kontrolu, což by opět oslabovalo výkon proti Ukrajině.

Dlouhodobý dopad masových dezercí na konflikt je komplexní a bude se odvíjet od rychlosti, s jakou Moskva dokáže situaci stabilizovat, a od schopnosti Kyjeva tento rozklad interně i navenek strategicky využít. V krátkodobém horizontu znamená odchod desetitisíců vojáků ze sestavy především oslabení frontových kapacit — méně personálu pro držení linií, snížená schopnost rotací a obnovy sil a rostoucí tlak na logistické a opravářské kapacity. V delším časovém rozpětí se však může projevit systematická eroze odborných funkcí: technici, řidiči obrněnců a zkušení velitelé odcházejí a jsou často nahrazováni nedostatečně proškolanými jednotkami, což vede ke zvýšení ztrátovosti i chyb v velení.

Vývoj má několik scénářů. V tom nejnebezpečnějším Kreml zareaguje tvrdou rukou: masivní mobilizace, nasazení věrných jednotek (garda, kontrarozvědka), přísnější kontrola dovolených a častější veřejné procesy s exemplárními tresty. To by mohlo dočasně snížit míru dezercí, ale zároveň by to odčerpalo zdroje z fronty a zvýšilo tlak na ruskou domácí stabilitu. Druhý, méně represivní scénář by znamenal pokusy o reformu, lepší zásobování a výměnu velitelských kádrových struktur — což by však vyžadovalo politickou vůli Moskvy, kterou v současné atmosféře nelze považovat za pravděpodobnou. Nejpravděpodobnější střední cesta je kombinace represí s dílčími opatřeními na udržení stavu — což povede k dalšímu tření, fragmentaci sil a pokračujícímu tlaku na morálku.

Pro Kyjev i jeho partnery z toho plyne několik praktických doporučení, jak situaci strategicky obrátit v konkurenční výhodu:

• intenzivní informační kampaň – systematické šíření ověřených zpráv o dezercích, poškozené morálce a případech represí může oslabit ruskou vnitřní kohezi. Informace musí být podložené a koordinované, aby se zabránilo obviněním z dezinformací. Kyjev by měl pokračovat v dokumentaci případů a jejich předávání médiím a institucím zabývajícím se lidskými právy.
• podpora dezertérů a uprchlíků – rozšíření programů humanitární a právní pomoci pro ruské vojáky, kteří uprchli, může posílit motivaci k odchodu z fronty. To zahrnuje ochranu, azylové procedury a informační kanály, které vysvětlují možnosti bezpečného přechodu. Takové programy zároveň představují morální i praktickou ránu pro ruské velení.
• cílené operační využití prázdných kapacit – na frontě může Kyjev využít slabších míst způsobených odchody personálu: cílené útoky na kritické logistické uzly, zásobovací trasy a velitelské body, jež jsou hůře chráněné kvůli personálním výpadkům. To není výzva k eskalaci, ale k využití příležitostí ke snížení schopností protivníka bez nutnosti masivních vlastních ztrát.
• sledování a odzbrojování odcizené techniky – případy, kdy dezertéři odnášejí zbraně či vozidla, je třeba pečlivě monitorovat; část této techniky může skončit u trestných nebo nezávislých skupin, což představuje riziko. Mezinárodní a regionální služby by měly spolupracovat na identifikaci a neutralizaci těchto zbraní, aby nepřispívaly k dalšímu rozvratu pořádku v oblasti.
• diplomatické a právní kroky – dokumentace exekucí „za neplnění rozkazu“ a jiných represí musí být předávána mezinárodním institucím; to posiluje tlak na Moskvu prostřednictvím sankcí a případných trestněprávních úkonů po ukončení konfliktu. Kyjev i jeho partneři by měli budovat důkazy pro budoucí procesy a zároveň využít tyto informace v diplomacii.
• příprava na ruskou adaptaci – Kyjev musí očekávat ruské protiopatření: přesměrování loajálních jednotek, zvýšené represe v týlu, možné přerušení veřejných služeb v regionech s vysokou mírou dezercí. Obranné plány musí zahrnovat mechanismy pro případ prudkého přesměrování ruských sil – vyhrazené rezervy, flexibilní logistiku a adaptabilní taktiky, které dokážou reagovat na rychlé změny bojiště.

Z hlediska strategického vypravování a dlouhodobé kampaně má fenomén dezercí mimořádnou hodnotu: podkopává legitimitu ruského válečného úsilí a ukazuje, že tlak nemusí pocházet jen z bojiště, ale i zevnitř armády samotné. Pro Kyjev to není pouze krátkodobá výhoda — jde o potenciálně rozpadající se pilíř protivníka, který, pokud bude nadále systematicky využíván informačně, operačně i diplomaticky, může zrychlit konec schopnosti Moskvy vést širokospektrální ofenzívy.

Závěrem: 25 000 dezertérů a případy poprav za „neplnění rozkazu“ nejsou jen šokující čísla — jsou symptomy hlubšího institucionálního selhání. Jak rychle a efektivně Kyjev a jeho partneři na tento jev zareagují, může významně ovlivnit trajektorii konfliktu v příštích měsících.

zdroj: kyivpost.com