Ruské letectvo zřejmě začalo při obraně proti ukrajinským dálkovým dronům využívat také jednu ze svých nejvzácnějších stíhaček. Podle nových informací se do zachytávání bezpilotních prostředků zapojují letouny MiG-35, které Moskva dlouhá léta představovala jako moderní nástupce známého MiGu-29. Jenže za ambiciózními reklamními prohlášeními se skrývá nepříjemná skutečnost. Ruská armáda má podle dostupných údajů pouze šest těchto strojů.

Foto: MiG-35 | uacrussia.ru

Stíhačka, která se měla vyrábět ve velkém

MiG-35 měl být jedním ze symbolů modernizace ruského taktického letectva. Výrobce jej propagoval jako víceúčelový bojový letoun generace 4++, schopný vybojovat vzdušnou převahu, útočit na pozemní cíle a využívat moderní řízenou výzbroj.

Konstrukčně vychází z osvědčené rodiny MiG-29. Oproti starším variantám měl nabídnout modernizovanou avioniku, větší dolet, rozšířené možnosti nesené výzbroje a celkově vyšší bojovou hodnotu.

Rusko však nedokázalo převést projekt do rozsáhlé sériové výroby.

Podle ukrajinského odborného serveru Defense Express bylo v letech 2018 až 2023 vyrobeno šest letounů, konkrétně čtyři jednomístné a dva dvoumístné stroje. Jde o velmi malou flotilu, která neodpovídá původním ambicím programu.

Pro srovnání uvádí Defense Express ve výzbroji ruského letectva přibližně 86 stíhaček MiG-29 různých verzí. Ani u těch však není jasné, kolik jich zůstává skutečně provozuschopných.

Proti dronům má létat i nejnovější MiG

Informace o aktuálním nasazení MiGů-35 pochází ze specializované komunity Soniashnyk, která upozornila mimo jiné na fotografii ruského pilota v kokpitu tohoto typu letounu. Podle zveřejněných tvrzení měl stroj zasahovat proti ukrajinským dálkovým bezpilotním prostředkům.

Zatím však není k dispozici nezávislé potvrzení konkrétního sestřelu ani spolehlivý přehled počtu podobných misí.

Nejde přitom o první zmínku o bojovém využití MiGu-35. Ruská strana o jeho nasazení proti Ukrajině hovořila již v roce 2023. Tehdejší informace byly spojovány také se snahou podpořit zájem ministerstva obrany o další objednávky.

Pokud se současné zprávy potvrdí, půjde o další příklad toho, jak ukrajinské bezpilotní útoky postupně mění úkoly ruského letectva.

Velká stíhačka proti relativně levnému cíli

MiG-35 může nést až 6 500 kilogramů vnější výzbroje na devíti závěsnících. Mezi uváděné typy patří střely vzduch–vzduch R-73, R-27 a R-77, ale také protizemní zbraně řad Ch-29, Ch-31 a Ch-38.

Pro zachytávání bezpilotních prostředků jsou pochopitelně relevantní především jeho senzory, palubní kanón a střely vzduch–vzduch.

Samotná schopnost zničit dron ale ještě neznamená, že jde o ekonomicky výhodný způsob obrany.

Ukrajina používá při útocích na ruské území bezpilotní letouny, které mohou být výrazně levnější než prostředky vysílané proti nim. Pokud je k jejich sestřelování potřeba nasazovat proudové stíhačky, vzniká nepříjemný nepoměr mezi náklady útočníka a obránce.

Nejde pouze o cenu vystřelené rakety. Každý vzlet znamená opotřebení letecké techniky, spotřebu paliva, práci pozemního personálu a další zatížení servisních kapacit.

Zároveň ale nelze automaticky předpokládat, že každý zásah stíhačky musí být ekonomicky nevýhodný. Rozhodující je také hodnota cíle, který se protivník pokouší zasáhnout. Zničení dronu mířícího na strategicky důležitý objekt může zabránit mnohem vyšším škodám.

Šest letadel nemůže uhlídat celé Rusko

Právě zde se projevuje největší slabina MiGu-35.

Šest vyrobených strojů představuje počet, který je velmi malý i pro omezené operační úkoly. Z celkové flotily navíc nelze očekávat trvalou dostupnost všech kusů. Část letounů musí procházet údržbou, kontrolami nebo sloužit k výcviku.

Rusko přitom potřebuje chránit velké množství strategických objektů rozmístěných na obrovském území. Ukrajinské dálkové drony ohrožují letiště, průmyslové závody, logistické uzly i energetickou infrastrukturu.

Vzniká proto otázka, zda nasazení MiGu-35 představuje plánované využití moderního typu, nebo spíše důsledek rostoucích nároků na celý systém protivzdušné obrany.

Druhá možnost je vojensky zajímavější, přestože ji zatím nelze jednoznačně potvrdit.

Moderní zbraň, nebo symbol nenaplněných ambicí?

MiG-35 není bezcenný letoun. Jeho technické parametry mohou při správném nasazení představovat reálnou bojovou schopnost. Ruský problém spočívá především v rozsahu jeho zavedení.

Stíhačka, která měla pomoci obnovit význam značky MiG a získat zahraniční zákazníky, existuje v ruském letectvu pouze v symbolických počtech.

Pokud se nyní skutečně podílí na lovu ukrajinských dronů, ukazuje to další paradox moderní války. Drahé a technologicky složité stroje, původně určené pro souboje s nepřátelským letectvem, musí stále častěji řešit hrozbu bezpilotních prostředků.

Ukrajina tím nutí Rusko přizpůsobovat obranu útokům, jejichž rozsah, četnost a geografické rozptýlení představují pro tradiční vojenské letectvo mimořádnou zátěž.

A právě v takové válce může mít šest moderních stíhaček překvapivě malý strategický význam.

Zdroj: Defense Express