Ukrajina znovu ukazuje, jak rychle se mění podoba moderní války. Jako první země na světě totiž v bojových podmínkách předvedla využití lehkého transportního letounu An-28 jako nosiče protiletadlových dronů určených k ničení nepřátelských bezpilotních prostředků. A právě tato inovace nyní zjevně zaujala i Rusko, které už otevřeně řeší, jak podobný koncept převzít pro vlastní potřeby.

Foto: Neuvěřitelné, ale funguje to. Posádka Jak-52 sestřeluje Shahedy přímo z kokpitu pomocí ručních zbraní | Oficiální kanál Zpravodajské služby Ukrajiny

Psali jsme:Veřejnosti se představilo nejnovější obrněné vozidlo ASCOD 42 jako možný nástupce pro AČR za zastaralé BVP

Ruské kanály na Telegramu i propagandistická média začaly v poslední době rozebírat možnost nasazení letounů jako „mateřských platforem“ pro drony, jež by lovily ukrajinské dálkové útočné prostředky typu FP-1, Liutyi a další stroje používané k úderům hluboko v týlu. Jinými slovy: pokud se ukrajinské řešení ukáže jako skutečně účinné, Moskva se ho velmi pravděpodobně pokusí co nejrychleji napodobit.

Jako nejpravděpodobnější kandidát se v ruských úvahách objevuje legendární An-2. Právě tento stroj by podle tamních debat mohl sloužit jako nosič protidronových prostředků. Důvod je jednoduchý: Rusko má tyto letouny stále ve značném počtu v rezervě a zároveň už delší dobu uvažuje o jejich návratu do provozu. Objevily se dokonce informace, že Moskva plánuje obnovit až 700 letadel An-2 s investicí kolem 300 milionů dolarů, tedy přibližně 430 tisíc dolarů na kus. To je výrazně levnější varianta než nákup nových náhrad.

Právě cena hraje v těchto úvahách zásadní roli. Náhrada za An-2 v podobě letounu LMS-901 Baikal měla být moderním řešením, jenže jeho vývoj se vleče a program zatím nedospěl do finální podoby. Cena jednoho stroje Baikal se navíc dříve odhadovala na zhruba 5 milionů dolarů, což z něj dělá podstatně dražší variantu. Není tedy překvapením, že se Rusko znovu vrací k myšlence oživit staré platformy, byť jen jako dočasné řešení.

Ve hře je i možnost přemotorování An-2 motorem TVD-10B, který používá An-28. Ani to ale nemění základní skutečnost: An-2 je konstrukčně zastaralý letoun a jakékoli jeho další využití by bylo spíše přechodným krokem než dlouhodobou odpovědí. Pro rychlou adaptaci na roli nosiče protidronových dronů je však právě tato jednoduchost a dostupnost paradoxně výhodou.

Psali jsme:Armáda ČR nově zavádí do své výzbroje vozidla TITUS KOVVŠ/M2

Psali jsme:Varování Rheinmetallu: Vždy dva až tři dodavatelé z různých zemí, jinak riziko

Psali jsme:Plk. Daverný: Nejsme v cílovém stavu. Hlavním problémem protivzdušné obrany je dnes kapacita

Vedle An-2 se v ruských diskusích objevují i další platformy. Jednou z nich je třímotorový dopravní letoun Jak-40, o jehož využití v této roli se také mluvilo. Problémem je ale omezený počet dostupných kusů. Už v minulém roce se navíc objevily návrhy na jeho přemotorování agregáty AI-222-25 z cvičně-bojového letounu Jak-130.

Další zvažovanou možností jsou lehké dvoumotorové víceúčelové stroje L-410 nebo Il-114. U druhého jmenovaného se dříve objevily i úvahy o výrobě v Indii jako cestě, jak podpořit ruský civilní letecký průmysl. Z vojenského hlediska ale všechny tyto návrhy spojuje jedna věc: snaha najít relativně levnou a rychle dostupnou vzdušnou platformu, z níž by bylo možné vypouštět drony určené k zachycení ukrajinských bezpilotních útočných prostředků.

Za touto debatou stojí rostoucí tlak na ruskou protivzdušnou obranu. Ukrajina postupně zvyšuje výrobu dálkových úderných dronů a ruské síly mají stále větší potíže tyto útoky odrážet. V takové situaci je logické, že Moskva hledá nové způsoby obrany — a pokud někde vidí funkční řešení, neváhá se jím inspirovat.

Zajímavé je i širší srovnání tempa vojenské adaptace. Rusku trvalo přibližně rok, než dokázalo napodobit ukrajinské řešení v oblasti boje proti dronům. Nejprve se podobné systémy zaměřovaly proti průzkumným bezpilotním prostředkům, později i proti dronům určeným k útokům hluboko v týlu. Tento vývoj je v zásadě předvídatelný: jakmile jedna strana přijde s účinnou inovací, druhá se ji snaží nejen převzít, ale také vyvinout protiopatření.

Nasazení An-28 jako nosiče protidronových dronů tak nemusí být jen zajímavou epizodou, ale předzvěstí další fáze vzdušné války. Pokud se tento koncept osvědčí, může se rychle rozšířit — a to nejen na ukrajinské straně. Rusko zjevně nechce zůstat pozadu a hledá, jak stejný princip převést na vlastní podmínky, byť za cenu návratu ke strojům, které měly být už dávno nahrazeny.

Výsledek je příznačný: zatímco technologická budoucnost měla patřit novým platformám, realita války znovu vrací do hry staré letouny, improvizaci a schopnost levně přizpůsobit dostupné prostředky novým hrozbám. A právě v tom může být síla celého konceptu — není elegantní, ale může být účinný.

Zdroj: Defense Magazine