Projekt víceúčelového bojového letounu páté generace Suchoj Su-57 je otevřen (zahraničním zájemcům) pro spolupráci za vzájemně prospěšných podmínek a je připraven k vývozu, uvedl víceprezident ruské letecké korporace OAK Ilja Tarasenko v rámci rozhovoru pro agenturu Interfax.  Stalo se tak před zahájením letecké výstavy AeroIndia - 2019 v Bangalore.

I navzdory indickému odchodu z programu rusko-indického letounu FGFA vyvíjeného na základě ruského Su-57, je Rusko stále otevřené společné práci na tomto projektu. I samotný ruský letoun Su-57 je již připraven vstoupit na trh bojových letounů. Na tomto místě je možno zmínit několik měsíců starou informaci, že velmi vážným zájemcem o tento typ je Vietnam. První jednání již údajně proběhla.

Foto: Ruský víceúčelový bojový letoun páté generace Suchoj Su-57 | Wikimedia Commons

Podle Tarasenka korporace OAK změní přístup k poprodejnímu servisu letadel a přejde k novému modelu, který se bude pohybovat od rozptýlených služeb až po integrovanou službu. Rusko je za tímto účelem připraveno využít infrastrukturu zákazníků a vytvořit u nich nová pracovní místa.

Suchoj Su-57 (rusky Сухой Су-57) je jednomístný dvoumotorový proudový víceúčelový stíhací letoun páté generace se schopnostmi stealth navržený k vybojování vzdušné převahy a k bitevním úkolům. Letoun je výsledkem projektu PAK FA (rusky ПАК ФА, Перспективный авиационный комплекс фронтовой авиации, Perspektivnij aviacionnij komplex frontovoj aviacii), což je program ruského letectva pro stíhací letoun páté generace. Původní označení firmy Suchoj pro letoun je T-50. Su-57 je zamýšlen jako nástupce letounů MiG-29 a Su-27 a měl by být prvním letounem v ruském vojenství se schopnostmi stealth. Disponovat by měl schopnostmi jako je supercruise, dále jakousi "supermanévrovatelností" a pokročilejší avionikou, která by měla překonávat předchozí generace stíhačů, stejně jako pozemní nebo námořní obranné vybavení.

Foto: Su-57 | Flickr.com, Dmitry Terekhov se souhlasem autora

Prototyp stroje Su-57 poprvé vzlétl 29. ledna 2010 a dodávky ruskému letectvu jsou očekávány na rok 2019. Prototypy a počáteční seriové stroje budou dodány s modernizovanou variantou motoru AL-31F, který používají letouny Su-27, zatímco se v současné době vyvíjí nová generace motoru. Očekávaná životnost či délka služby strojů je 35 let.

Suchoj Su-57 je vybaven unikátní radarovou soustavou S121 složenou z hlavního palubního radiolokátoru a 4 menších radiolokátorů, umístěných po bocích v přední části trupu a v náběžných hranách křídel.

Základ tohoto systému tvoří výkonný radiolokátor NIIP Otakar N050 s nepohyblivou plošnou fázovou anténou a elektronickým snímáním (AESA), který sestává z více než 1 500 samostatných přijímacích a vysílacích modulů, pracujících v kmitočtovém pásmu X (8 –12 GHz). Dokáže současně sledovat až 32 vzdušných cílů a útočit na 8 z nich. Zorný úhel tohoto radiolokátoru představuje 240 stupňů. Poprvé byl představen na airshow MAKS v roce 2009. Jedná se o druhý ruský palubní radiolokátor typu AESA (prvním byl radiolokátor Žuk-AE od společnosti Fazotron, vyvíjený pro MiG-35).

Foto: Pumpáž motoru Suchoje PAK FA  | Wikimedia Commons

Kromě hlavního radaru je stroj vybaven dalšími 4 radary. Dva malé radary umístěné v přední části trupu slouží ke sledování situace po bocích letadla a zásadním způsobem rozšiřují zorný úhel celé radarové soustavy. Stejně jako hlavní radiolokátor jsou i tyto určeny pro kmitočtové pásmo X. Další dva radary jsou umístěny v náběžných hranách křídel. Pracují v kmitočtovém pásmu L (1–2 GHz) a slouží k detekci letadel typu stealth (s nízkou pravděpodobností odhalení).

Původně se počítalo s ještě jedním radiolokátorem pro zadní polosféru, avšak od tohoto řešení se upustilo. Hlavním důvodem byly pravděpodobně problémy s celkovou integrací a zvýšené náklady.

O pohon letadla se starají dva nové motory 5. generace Saturn-Ljulka AL-41F1 (Izdelije 117) s měnitelným vektorem tahu, umožňující let nadzvukovou rychlostí bez přídavného spalování (tzv. supercruise). Každý motor dokáže vyvinout maximální tah 147 kN.

Foto: Spodek letounu T-50 (Su-57) | Wikimedia Commons

Vzhledem k tomu, že v době letu prvního prototypu (T-50-1) ještě nebyly tyto pohonné jednotky k dispozici, byly do tohoto letadla nainstalovány motory AL-41F1A (Izdelije 117S) s tahem 142 kN. Tyto motory jsou původně určeny pro letadla Su-35S (známé také jako Su-35BM), což jsou modernizované Su-35 s měnitelným vektorem tahu. Motor AL-41F1A je odvozen ze staršího motoru AL-31F, který pohání Su-27. Pro sériové stroje se vyvíjí motor pod názvem (изд. 30) s výkonem 176 kN.

Video: Suchoj Su-57 v akci / YouTube

Zdroj: Militarybox, CC BY-SA, Wikipedia, YouTube