Když byla v říjnu 1910 spuštěna na vodu loď RMS Olympic, byla největším pohyblivým objektem na světě vyrobeným člověkem. S délkou 269 metrů Olympic stanovil standard pro zaoceánské lodě třídy Olympic společnosti White Star Line a nejenže změnil odvětví luxusních parníků, ale měl také vliv na první světovou válku.

RMS Olympic byla první ze tří zaoceánských lodí třídy Olympic, které objednala britská lodní společnost White Star Line. Byla dokončena v květnu 1911 a později se k ní připojily lodě HMHS Britannic a RMS Titanic. Když byl následujícího roku dokončen Titanic, díky několika úpravám původního projektu byl o 1000 tun těžší než Olympic, což z něj učinilo největší loď na světě.

Zatímco většina světa zná tragický osud Titaniku, historie jeho sesterské lodi Olympic, ač mnohem delší, je stejně pohnutá. Olympic vyplul na svou první plavbu ze Southamptonu v Anglii do New Yorku v červnu 1911. Pod vedením kapitána Edwarda Smithe loď úspěšně dosáhla svého cíle. Samotná velikost a velkolepost luxusní lodi přitahovala pozornost celého světa natolik, že když byla v doku v New Yorku otevřena pro veřejnost, prohlédlo si ji 8000 návštěvníků.

Psali jsme:Pilot od Žraločí perutě

Foto: Olympic ve válečné kamufláži jako vojenská transportní loď | Wikimedia Commons / Public domain

Zatímco první čtyři plavby RMS Olympic proběhly podle plánu, při páté plavbě došlo na luxusním parníku k první tragédii. Dne 20. září 1911 se Olympic v Solentském průlivu srazil s HMS Hawke, britským křižníkem třídy Edgar. Příď Hawke, která byla navržena tak, aby mohla narážet do nepřátelských lodí, se střetla s Olympicem poblíž jeho zádi a vyrazila do jeho trupu dvě velké díry.

Přestože poškození zaplavilo dva vodotěsné oddíly lodi Olympic, podařilo se jí vrátit do přístavu v Southhamptonu bez jediného vážného zranění na palubě. Hawke se téměř potopil, ale byl opraven a vrátil se do služby. V roce 1914 jej pak potopila německá ponorka.

Olympic se 14. dubna 1912 vracel z New Yorku do Southamptonu, když operátor lodní vysílačky Ernest James Moore přijal nouzové volání z Titaniku. Potápějící se loď byla vzdálena 500 námořních mil, ale posádka Olympicu se dala do akce a nabrala nový kurz směrem k lodi, aby zachránila cestující.

Psali jsme:Hrabě Erbo von Kageneck: rychlý vzestup a konec německého stíhacího esa

Sto námořních mil od cíle Olympic obdržel zprávu od RMS Carpathia, která dorazila na místo jako první. Arthur Henry Roston, kapitán Carpathie, informoval Olympic, že Titanic se potopil kolem 2:20 ráno, a na příkaz Bruce Ismaye z White Star Line bylo Olympicu doporučeno, aby z Carpathie nebral přeživší. Domníval se, že by se na lodi, která byla totožná s Titanikem, cítili nešťastně.

Olympic byl nejen konstrukčně totožný s Titanikem, ale měl také stejný počet záchranných člunů – příliš malý počet na to, aby v případě ztroskotání zachránily všechny osoby na palubě. To vedlo ke vzpouře 280 topičů, kteří stávkovali, dokud nebylo na loď přidáno dalších 40 skládacích záchranných člunů.

Šest měsíců po tragédii Titaniku odstoupila společnost White Star Line od projektu Olympic a provedla na něm nová bezpečnostní opatření. Ta zahrnovala zvýšení počtu záchranných člunů a zesílení trupu dodatečným obložením. Přepážky byly také prodlouženy až na úroveň paluby B, což byla zásadní změna vzhledem k tomu, jak snadno se během potopení Titaniku zatopily. Nový a vylepšený Olympic byl vrácen do služby v březnu 1913, právě když se blížila první světová válka.

Na začátku první světové války pokračovala loď RMS Olympic v obchodních plavbách přes Atlantický oceán. Její poslední plavba z New Yorku do skotského Glasgow se uskutečnila 21. října 1914 a na palubě bylo pouhých 153 cestujících. Po šesti dnech cesty obdržela posádka nouzový signál z nedaleké bitevní lodi HMS Audacious (1912). Audacious narazila na německou námořní minu u pobřeží Irska a hrozilo jí potopení.

Olympic zachránil 250 členů posádky z potápějící se lodi. Luxusní parník se pokusil Audacious odtáhnout, ale kabel spojující jej s Olympicem se třikrát přetrhl (HMS Audacious měla výtlak 23 tisíc tun). Místo aby loď odtáhl, Olympic převzal zbývající členy posádky, kteří pak již jen přihlíželi výbuchu Audacious, která se nakonec potopila.

V roce 1915 byl RMS Olympic zrekvírován jako vojenská loď a stal se z ní HMT Olympic. Její velké rozměry a již zavedené obytné prostory ji předurčovaly k přepravě vojáků do Evropy. Byla zbavena luxusních povrchových úprav, opatřena kamufláží a vyzbrojena 12liberními děly a 4,7palcovými námořními kanóny.

Olympic vyplul z Liverpoolu do Řecka v září 1915 a vezl 6000 britských vojáků, kteří mířili na gallipolské tažení. V květnu 1918 Olympic překročil své úkoly, když členové jeho posádky při plavbě Lamanšským průlivem spatřili německou ponorku. Když se U-103 pokusila vojenskou loď torpédovat, Olympic se vrhl do akce, vrazil do nepřátelského plavidla a úspěšně ho potopil. Do konce války si Olympic vysloužil přezdívku "Old Reliable" (Starý spolehlivý). V letech 1915-19 urazil přes 180 000 mil a přepravil více než 200 000 vojáků.

Po válce byl HMT Olympic přestavěn do své bývalé slávy jako obchodní osobní loď. Působil v letech 1920-35 až do svého vyřazení, které bylo způsobeno osudnou srážkou s lodí Nantucket (LV-117) nedaleko New Yorku v květnu 1934. Posádka Olympicu menší loď ve vodě neviděla, obrovský parník nedokázal včas zatočit, aby se vyhnul a projel Nantucketem jako nůž máslem. Při incidentu ovšem zahynulo sedm členů posádky.

V roce 1934 se společnost White Star Line spojila se společností Cunard Line a vznikla společnost Cunard Star. Společnost sice uvažovala o tom, že Olympic ponechá ve službě, ale později se rozhodla plavidlo vyřadit. Po 257 plavbách přes Atlantik byl v letech 1935-37 prodán a sešrotován.

Zdroj: warhistoryonline