Severokorejské D-74: Dělo plné paradoxů. Jak Rusové bojují se mizernou kvalitou
Válečný konflikt často odhaluje překvapivé dodavatelské řetězce a technologické kompromisy. Nedávno se na YouTube kanále „Russian Warrior“ objevil rozhovor s ruským dělostřelcem, který nabídl fascinující pohled na provoz severokorejských tažených 122mm děl D-74 v ruských ozbrojených silách. Jeho svědectví potvrzuje dodávky těchto zbraní a zároveň odhaluje jejich klady i zarážející nedostatky.
Foto: Kim Jong Un pózující před dělama D-74 | KCNA
Podle dělostřelce je D-74 nejvíce podobné sovětské 122mm houfnici D-30. Hlavní výhoda severokorejské verze spočívá v jejím výrazně delším dostřelu – zatímco D-30 dosáhne přibližně 19 km, D-74 se chlubí úctyhodnými 24 km. Tento rozdíl je dán tím, že projektil D-74, navzdory stejné ráži, je osazen větší náplní, což mu umožňuje doletět dál.
Další praktickou výhodou je překvapivá zaměnitelnost dílů se staršími sovětskými děly, včetně D-20. To usnadňuje údržbu a shánění náhradních komponent. Dělostřelec dokonce zmínil, že některé součástky lze zakoupit v běžných autoopravnách, s výjimkou kol, která mají zřejmě nekompatibilní severokorejský náboj.
Kvalita „lisované rýže" a časté poruchy
Avšak právě zde končí výhody a začíná frustrující realita. Dělostřelec si stěžoval na nízkou kvalitu výroby D-74, která se projevuje častými poruchami. Pevnost kovu zbraně přirovnal k „lisované rýži“, což naznačuje křehkost a nedostatečnou odolnost.
Uvedl řadu příkladů selhání, od mechanismu zdvihu zvedáku a kol až po samotný závěr hlavně. Všechny tyto závady se však podle jeho slov vojákům podařilo opravit svépomocí, což svědčí o jejich vynalézavosti a nutnosti improvizace v polních podmínkách.
Jeho svědectví dále ilustruje drsné podmínky na bojišti. Popsal incident, kdy bylo jejich dělo D-74 detekováno a zasaženo ukrajinským dronem, přezdívaným „Baba Jaga“. Dron shodil několik kusů munice, což vedlo k detonaci střeliva v blízkosti děla. I přes to, že zbraň shořela, ruská armáda ji dokázala opravit a uvést zpět do provozu.
Příběh severokorejského děla D-74 v ruské službě je tak zajímavým svědectvím o realitě moderního válečnictví, kde se na jedné straně setkáváme s potřebou palebné síly a na druhé s výzvami spojenými s kvalitou a logistikou válečného materiálu. Zdůrazňuje také houževnatost vojáků, kteří se musí vyrovnat s technickými nedostatky a opravovat zbraně v nehostinných podmínkách fronty.
Zdroj: defensemagazine.com







Komentáře
Czertik
24. 12. 2025, 09:36jakych vic dukazu clovek potrebuje jak moc rusko upadlo ? kdyz musi pouzivat zastarala severokorejska dela.
Emil Holub
24. 12. 2025, 11:36Žvanile,
obě strany používají co je "po ruce" a pokud Rus aspoň něco má, tak je i dle výsledků bojů, na tom líp, než ti tví bandeara-nacističtí pobratimové, kvůli kterým celé NATO a blízké okolí vymetlo všechny arzenály a depozity vojenských vykopávek, jako jsou staré anglické a americké houfnice z dob bitvy u El alamejnu, které už taky došly.
Takže se moc nesměj, směješ se totiž jen sám sobě...
Slavoslav
24. 12. 2025, 08:19zaujimavy je novy vyvoj na UA strane kde idu produkovat nove delo s dlzkou hlavne L39, kaliber 155 mm. Suvisi to s najcastejsie dostupnou municiou M107 (alebo jej nan UA vyrabane varianty) ktora nema ziadny benefit z hlavne L52. Takto usetria mnozstvo hlavnoviny a nezanedbatelne aj hmotnost
Czertik
24. 12. 2025, 09:35myslim ze usetreni hmotnosti je hlavni motivace. a diky mensim rozmerum i lehci maskovani.
Slavoslav
24. 12. 2025, 10:03jedno s druhym, pozeral som tabulky a bol som prekvapeny, ze M107 vobec nenebefituje z dlhsej hlavne, dostrel je prakticky rovnaky pre L39 aj L52. Ale zaujimalo by ma ci len osadia napriklad Bohdanu kratkou hlavnou ktora sa neskor bude dat vymenit, alebo to bude L39 ako trvale riesenie ktore budu drzat v ZSU