Bylo krátce po půlnoci 2. května 1964, když se z kanalizačního tunelu ústícího do saigonského přístavu vynořili dva členové komanda Vietkongu, z nichž každý nesl téměř 40 kilogramů silných výbušnin a komponenty potřebné k výrobě dvou časovaných bomb. Jejich cílem byla největší americká loď v přístavu, USNS Card. Card byla původně eskortní letadlová loď, která se za druhé světové války vyznamenala jako lovec ponorek v severním Atlantiku, a byla nyní součástí sil velitelství U.S. Military Sealift Command jako T-AKV-40, dopravní loď a loď pro přepravu letounů.

Podporovala stupňující se vojenské závazky jihovietnamské vlády, k nimž došlo dlouho před incidentem v Tonkinském zálivu. Od roku 1961 Card přepravovala do napadeného státu jak letouny, tak vrtulníky a také americké piloty a podpůrný personál potřebný k jejich obsluze.

Foto: USNS Card (T-AKV-40) v Saigonu v roce 1968, čtyři roky po útoku | US Naval Institute Photo Archive / Public domain

Komando připlulo ke Card, kde strávilo asi hodinu ve vodě připevňováním náloží těsně nad čárou ponoru poblíž motorového prostoru na pravoboku lodi. Speciálové nastavili časovače a nepozorovaní rychle odplavali.
Nálože explodovaly. Pět civilních členů posádky na palubě Card zemřelo, exploze vytrhla obrovskou díru ve strojovně a hrdá loď, která přežila útoky německých ponorek, se potopila jako poslední letadlová loď v dosavadní historii americké armády potopená nepřátelskou akcí.

Potopení Card bylo ohromujícím vítězstvím Vietkongu, které se však dnes málo připomíná. Ukázalo, jak zranitelná mohou být námořní plavidla, i když čelí nepříteli s nízkou technickou úrovní, a jak obtížné může být udržet bezpečnost přístavu ve válce, v níž není zřetelně vymezená fronta a vlastní zázemí. Ukázalo však také, jak odolné jsou americké námořní síly. Za 17 dní záchranné posádky vytáhly Card z téměř 15 m hluboké vody a o šest měsíců později se loď vrátila do služby na dalších šest let.

Není divu, že Severní Vietnam potopení Card oslavoval, považoval ho za propagandistické vítězství prvního řádu. Americká vláda odmítla potopení lodi vůbec uznat a veřejnosti tvrdila, že letadlová loď byla pouze poškozena. Severovietnamská vláda dokonce tuto událost připomněla vyobrazením operace na poštovní známce z roku 1964.

Námořní lodě mají často vypadají hrozivě, jsou vybaveny zbraněmi a letadly a mají schopnost promítnout sílu mocnosti kamkoli na planetě. A zejména letadlové lodě jsou symbolem státu, který má status "velmoci". Jsou však zranitelné vůči útokům. Existují například důvody, proč i letadlové lodě mají četná doprovodná plavidla - torpédoborce, křižníky s řízenými střelami a dokonce i ponorky - která letadlovou loď chrání a zároveň s ní zasahují proti nepříteli. Což tedy nebyl případ T-AKV-40, která ostatně již dávno jako letadlová loď nesloužila, a v době, kdy ano, byla sama doprovodným plavidlem. Symbolem se ovšem do jisté míry stala.

"Neměli bychom se nechat unést myšlenkou, že válečné lodě jsou 'ocelové hrady', novodobé dreadnoughty nebo podobně," napsal James Holmes, námořní historik a analytik, který vyučuje na U.S. Naval War College. "Většina moderních válečných lodí má tenké boky - letadlová loď s jaderným pohonem je čestnou výjimkou. Člověk s náloží může napáchat spoustu škody."

Dodal, že potopení lodi Card "poskytlo předobraz" útoku na USS Cole v roce 2000 - učebnicový případ útoku s jednoduchými technologiemi, který zlikvidoval jinak velmi mocný prostředek americké námořní síly. Agenti Al-Káidy provedli na Cole, torpédoborec s řízenými střelami, sebevražedný útok pomocí malého člunu naplněného výbušninami, který se zaměřil na americkou loď, když kotvila v adenském přístavu.

Výbuch udělal v lodi obrovskou díru, při níž zahynulo 17 námořníků a 39 jich bylo zraněno - jednalo se o nejsmrtelnější útok na loď amerického námořnictva v nedávné historii. Zasáhl prostor kuchyně a zabil a zranil mnoho námořníků, kteří se právě řadili do fronty na oběd. Vyšetřovatelé později uvedli, že načasování útoku nepovažují za náhodu.

Proniknutí ostrahou přístavu bylo hlavním zájmem i vojáků Vietkongu při útoku na Card před šedesáti lety. Lam Son Nao, velitel komanda Vietkongu, byl v době útoku pracovníkem údržby v přístavu. Své zaměstnání využíval jako krytí, zatímco shromažďoval zpravodajské informace, ukrýval výbušniny a plánoval misi.

Navzdory hlídkovým člunům přístavní policie se Naovi a jeho společníkovi podařilo uskutečnit operaci díky pečlivému plánování a zkorumpovanosti saigonských bezpečnostních orgánů. "Pro misi Card jsme se svým kolegou předstírali, že jsme rybáři," řekl Nao v rozhovoru pro Vietnamese News Service 22. dubna 2015. "Když naše loď dorazila do přístaviště Nha Rong, policie nás pronásledovala až na břeh poloostrova Thu Thiem. Abychom se vyhnuli kontrole mého člunu, zatlačili jsme člun do bažiny, aby se k němu policejní loď nedostala."

Nao přístavní policii řekl, že chce nakupovat na tržišti na nedalekém ostrově, a nabídl, že se podělí o část oblečení a rádia, které tam plánuje koupit. Poté dal policistům štědrý úplatek - a ti ho nechali jít svou cestou. Prezident Lyndon Johnson chtěl výsledky útoku utajit. Vyzvednutí Cardu však znamenalo velkou záchrannou operaci. Pět potápěčů námořnictva zkoumalo poškození Cardu. Jeden z nich uvedl, že našel zbytky demoličního balíčku americké výroby - důkaz, že Vietkong mohl použít kořistní americkou vojenskou munici.

Námořnictvo mezitím vyslalo do saigonského přístavu záchrannou loď USS Reclaimer a remorkér USS Tawakoni. Navzdory obtížným podmínkám a četným poruchám vybavení vyzdvihly jejich posádky Card za něco málo přes dva týdny ze dna přístavu. Reclaimer i Tawakoni pak odtáhly Card ze saigonského přístavu do přístavu amerického námořnictva Subic Bay na Filipínách, kde byla loď opravena.

I Cole ostatně útok přežil. Po 14 měsících oprav opustil 19. dubna 2002 suchý dok a vrátil se do domovského přístavu Norfolk ve Virginii. Loď byla znovu nasazena v roce 2003 a zůstává v provozu v sestavě 6. loďstva. Card byla vyřazena z provozu v roce 1970.

Zdroj: nationalinterest.org