Spojenci USA v minulém roce překonali americké výdaje na obranu
Spojenci Spojených států v Evropě a Indo-Pacifiku poprvé překonali americké obranné výdaje přepočtené podle parity kupní síly. Zatímco Washington v roce 2025 zaznamenal pokles vojenského rozpočtu, evropské a asijské země prudce navyšovaly investice do obrany v reakci na válku na Ukrajině a rostoucí napětí s Čínou.
Foto: Spojenci Spojených států v Evropě a Indo-Pacifiku poprvé překonali americké obranné výdaje přepočtené podle parity kupní síly. | ChatGPT 5.5
Rok 2025 se může zapsat do historie jako okamžik, kdy se poprvé po několika desetiletích začala měnit ekonomická rovnováha uvnitř západního bezpečnostního systému. Podle analýzy britského týdeníku Economist, která vychází z dat Stockholmského mezinárodního institutu pro výzkum míru (SIPRI), překročily souhrnné obranné výdaje amerických spojenců v Evropě a Indo-Pacifiku po přepočtu podle parity kupní síly úroveň samotných Spojených států. Celkové vojenské výdaje těchto zemí překročily hranici jednoho bilionu dolarů a dosáhly 111 procent amerických výdajů. Přestože Spojené státy zůstávají největším jednotlivým vojenským investorem na světě, data ukazují, že obranná zátěž se v rámci spojeneckého systému začíná rozdělovat výrazně rovnoměrněji než v minulosti.
Tento vývoj představuje důležitý milník nejen z ekonomického hlediska, ale také z pohledu strategického plánování. Od konce studené války byly Spojené státy hlavním garantem bezpečnosti euroatlantického prostoru i významné části Indo-Pacifiku. Evropské státy i řada asijských spojenců po desetiletí těžily z amerických bezpečnostních garancí a udržovaly relativně nízké obranné rozpočty. Ruská invaze na Ukrajinu v roce 2022, rostoucí mocenské ambice Číny a postupně sílící tlak Washingtonu na větší sdílení nákladů však vedly k zásadní změně tohoto modelu. Výsledkem je bezprecedentní růst vojenských výdajů téměř ve všech klíčových spojeneckých zemích.
Klíčem k pochopení nového trendu je způsob, jakým byla data vyhodnocena. Economist neporovnával pouze nominální rozpočty, ale využil princip parity kupní síly. Tento přístup zohledňuje rozdílné náklady na provoz armád v jednotlivých zemích. Zatímco ve Spojených státech jsou náklady na personál, infrastrukturu, logistiku i služby mimořádně vysoké, v mnoha evropských a asijských zemích lze za stejný objem finančních prostředků získat větší množství vojenských schopností. Z hlediska reálné kupní síly obranných rozpočtů tak mohou nižší nominální částky představovat významně vyšší vojenský efekt.
Do analýzy bylo zahrnuto 31 neamerických členů NATO a pět klíčových spojenců Spojených států v Indo-Pacifiku – Japonsko, Jižní Korea, Austrálie, Filipíny a Thajsko. Právě součet jejich vojenských výdajů po přepočtu podle parity kupní síly poprvé překonal americkou úroveň. V nominálním vyjádření si však Spojené státy nadále zachovávají dominantní postavení. Americké vojenské výdaje dosáhly v roce 2025 celkem 954 miliard dolarů, což představovalo více než pětinu všech světových vojenských výdajů. Druhá největší vojenská mocnost světa, Čína, disponovala rozpočtem ve výši 336 miliard dolarů, tedy přibližně třetinou amerických výdajů.
Americký rozpočet však meziročně poklesl o 7,5 procenta, což představovalo nejvýraznější pokles za několik desetiletí. Důvodem nebylo omezení strategických ambicí ani zásadní redukce ozbrojených sil. Hlavní příčinou byla skutečnost, že během roku 2025 nebyl schválen žádný nový mimořádný balík vojenské pomoci Ukrajině. V předchozích třech letech přitom Kongres schválil pomoc v celkové hodnotě 127 miliard dolarů, kterou SIPRI započítává do vojenských výdajů dárcovské země. Bez této položky došlo k dočasnému poklesu amerického obranného rozpočtu, zatímco výdaje většiny spojenců pokračovaly v prudkém růstu.
Nejvýznamnějším motorem tohoto vývoje se stala Evropa. Podle údajů SIPRI vzrostly evropské vojenské výdaje mezi lety 2024 a 2025 o 14 procent na rekordních 864 miliard dolarů. Jedná se o nejvyšší úroveň, kterou institut na evropském kontinentu kdy zaznamenal. Současně šlo o nejrychlejší tempo růstu vojenských výdajů evropských členů NATO od roku 1953. Hlavním impulsem zůstává pokračující válka na Ukrajině, která zásadně proměnila bezpečnostní vnímání evropských vlád a urychlila modernizační programy napříč celým kontinentem.
Jedním z nejvýraznějších příkladů je Německo. Největší evropská ekonomika zvýšila své vojenské výdaje o 24 procent na 114 miliard dolarů a poprvé od roku 1990 překročila hranici dvou procent HDP. Německá vojenská zátěž dosáhla 2,3 procenta HDP a spolková vláda následně oznámila ambici zvýšit tento podíl až na 3,5 procenta do roku 2029. Berlín se tak stal nejen největším evropským investorem do obrany, ale také jedním z hlavních tahounů evropského přezbrojování.
Významný posun nastal rovněž ve Španělsku, jehož obranný rozpočet vzrostl o 50 procent na 40,2 miliardy dolarů. Země se díky tomu poprvé od roku 1994 dostala nad hranici dvou procent HDP. Ještě výraznější je situace Polska, které dlouhodobě patří mezi nejaktivnější podporovatele posilování aliančních schopností na východním křídle NATO. Polské obranné výdaje dosáhly 4,5 procenta HDP, což představovalo nejvyšší podíl mezi všemi členskými státy Aliance. Celkem 22 z 29 evropských členů NATO sledovaných metodikou SIPRI již v roce 2025 splňovalo alianční cíl ve výši minimálně dvou procent HDP na obranu.
Evropský růst zároveň není pouze reakcí na aktuální konflikt na Ukrajině. Mnohé státy investují do dlouhodobých schopností, včetně protivzdušné obrany, dělostřeleckých systémů, moderních bojových letounů, bezpilotních prostředků a rozšiřování domácího obranného průmyslu. Současně sílí tlak na vytvoření větší evropské strategické autonomie, která by umožnila převzít větší díl odpovědnosti za bezpečnost kontinentu.
Vedle Evropy se druhým pilířem spojeneckého růstu stal Indo-Pacifik. Výdaje zemí Asie a Oceánie vzrostly v roce 2025 o 8,1 procenta na 681 miliard dolarů, což představovalo nejrychlejší růst od roku 2009. Hlavním důvodem je rostoucí soupeření mezi Spojenými státy a Čínou a zhoršující se bezpečnostní prostředí v okolí Tchaj-wanu, Jihočínského a Východočínského moře.
Největším regionálním aktérem zůstává Čína, jejíž vojenské výdaje dosáhly 336 miliard dolarů. Meziročně vzrostly o 7,4 procenta, a představovaly již třicátý první nepřetržitý rok růstu. Peking pokračuje v rozsáhlé modernizaci ozbrojených sil, budování námořních kapacit, rozšiřování raketových sil i rozvoji moderních technologií včetně hypersonických systémů a bezpilotních prostředků. Čínské výdaje tak stále více ovlivňují rozhodování okolních států.
Japonsko v reakci na měnící se bezpečnostní prostředí zvýšilo vojenské výdaje o 9,7 procenta na 62,2 miliardy dolarů. Podíl obranných výdajů na HDP dosáhl 1,4 procenta, což představuje nejvyšší úroveň od roku 1958. Země, která po druhé světové válce dlouhodobě prosazovala pacifistický přístup, tak postupně přehodnocuje svou bezpečnostní politiku a investuje do schopností dlouhého dosahu, protivzdušné obrany i námořních sil.
Významný nárůst zaznamenal také Tchaj-wan, jehož vojenský rozpočet vzrostl o 14 procent na 18,2 miliardy dolarů. Šlo o nejvyšší meziroční růst minimálně od roku 1988. Výdaje odpovídaly 2,1 procenta HDP a byly reakcí na sílící vojenskou aktivitu Čínské lidové osvobozenecké armády v okolí ostrova. Podobný trend lze sledovat i u dalších amerických spojenců v regionu, zejména Austrálie a Filipín, které urychlují modernizační programy a posilují obrannou spolupráci s Washingtonem.
Celkový obraz roku 2025 ukazuje, že svět vstoupil do nové fáze globálního zbrojení. Celkové vojenské výdaje dosáhly rekordních 2,887 bilionu dolarů, což představovalo jedenáctý rok nepřetržitého růstu. Přestože tempo růstu bylo nižší než v předchozím roce, hlavní příčinou byl právě pokles amerických výdajů. Bez započtení Spojených států vzrostly globální vojenské výdaje o 9,2 procenta.
Překonání amerických výdajů spojeneckými státy po přepočtu podle parity kupní síly proto nelze chápat jako oslabení Spojených států. Naopak jde o důkaz, že Washington postupně dosahuje dlouhodobého cíle, kterým je větší sdílení bezpečnostní zátěže mezi spojenci. Současně se však jedná o odraz zhoršujícího se bezpečnostního prostředí, které nutí státy investovat stále větší prostředky do obrany. Evropa reaguje na ruskou agresi, Indo-Pacifik na rostoucí moc Číny a Spojené státy na potřebu udržet svou globální vojenskou převahu. Výsledkem je vznik nové obranné rovnováhy, v níž spojenci USA již nepředstavují pouze příjemce americké ochrany, ale stále významnější pilíř kolektivní bezpečnosti západního světa.
Zdroj: defensenews.com, economist.com, sipri.org
Komentáře