Odstřelovači hrají důležitou roli ve válce již stovky let. Poprvé byl tento termín oficiálně použit během americké občanské války, ale taktika podobná odstřelovačům vznikla již mnohem dříve. S každou další válkou se odstřelovači stávali účinnějšími a efektivnějšími, stejně jako jejich vybavení. Na začátku druhé světové války již byli nedílnou součástí mnoha vojenských jednotek, zejména spojeneckých sil.

Již se začátkem druhé světové války byli odstřelovači považováni za velmi přínosné a mnoho zemí pro ně ve svých armádách vytvořilo zvláštní jednotky. Nebylo neobvyklé, že spojenecká vojska zpomalovala německý postup pomocí odstřelovačů, například u Dunkerque, a v některých bitvách hráli odstřelovači opravdu významnou roli.

Jednou z nejznámějších bitev, kde byli odstřelovači efektivně nasazeni, byla bitva u Stalingradu. Rudá armáda i Němci tehdy rozmístili po celém městě své elitní odstřelovače, kteří pak nepříteli způsobovali nemalé problémy. Sověti nakonec v bitvě u Stalingradu zvítězili, což lze částečně přičíst i výjimečně vycvičeným odstřelovačům.

Navzdory běžnému využívání odstřelovačů po dlouhou dobu nebyly zavedeny, alespoň ne v masovém měřítku, speciální odstřelovací pušky. Většina odstřelovačů tak používala své standardně vydávané pušky, doplněné o optické zaměřovače. Mnohé z těch, které se používaly během druhé světové války, byly stejné jako ty z první světové války, jen s vylepšeními, která usnadňovala jejich použití pro specifické úkoly odstřelovačů.

Jako odstřelovací pušky se běžně používaly pušky Lee-Enfield No. 4, které používaly britské jednotky a další jednotky Commonwealthu. Na rozdíl od modelu používaného za první světové války byla No. 4 lehčí i spolehlivější.

Odstřelovačská puška M1903 Springfield, podobně jako ostatní odstřelovačské pušky z druhé světové války, byla rovněž původně standardně vydávanou pěchotní puškou. U pěchoty ji pak od roku 1942 začala postupně nahrazovat poloautomatická puška M1 Garand. M1903 byla přesnou a spolehlivou zbraní, byly na ni provedeny úpravy umožňující její použití odstřelovači, včetně přidání teleskopických mířidel. Jednalo se o zbraň, kterou si přednostně vybírali američtí odstřelovači, a M1903 je považována za jednu nejpřesnější z pušek, které byly během konfliktu upraveny.

Opakovací puška Mosin-Nagant, kterou používali Sověti a Finové, vycházela ze starší verze z roku 1891. Ačkoli je tato často považována za méně kvalitní zbraň, než jakou používali Britové nebo Američané, byla velmi přesná, a tudíž hojně používaná. Stejně jako u jiných standardně vydávaných zbraní byla na pušku přidána lepší mířidla, jež z ní udělala smrtící odstřelovací pušku.

Odstřelovači Rudé armády

Při pohledu na nejlepší odstřelovače druhé světové války zaujímají přední místa sovětští odstřelovači. To je pravděpodobně způsobeno velkým důrazem, který Sovětský svaz kladl na výcvik odstřelovačů, a to i před samotnou válkou. 

Když pak začala 2. světová válka, zaujali Sověti k výcviku odstřelovačů jiný přístup, kdy na rozdíl od jiných zemí mohli do armády narukovat ruští muži i ženy. Kousek od Moskvy byla dokonce otevřena škola speciálně pro výcvik odstřelovaček, které byly fyzicky zdatné, měly minimálně sedmileté vzdělání a bylo jim mezi 18 a 26 lety. Po německé invazi do Sovětského svazu narukovalo do Rudé armády zhruba 2000 odstřelovaček. Z tohoto počtu jich přežilo celou válku pouze 500.

Ljudmila Pavličenková, známější jako "Madam Smrt", je pak se svými 309 zářezy považována za nejúspěšnější odstřelovačku v historii. V průběhu konfliktu postupně stoupala v hodnostech, až získala pozici poručíka. Pavličenková byla stažena z frontové linie poté, co byla zasažena šrapnelem do obličeje. Byla považována za příliš velký přínos na to, aby bylo vhodné riskovat její smrt, a tak byla vyslána na přednáškové turné po spojeneckých zemích. Po návratu do Sovětského svazu pak Pavličenková cvičila další odstřelovače, a to až do konce války.

Foto: Ljudmila Michajlovna Pavličenková s poloautomatickou puškou SVT-40 | Wikimedia Commons / Public domain

Pavličenková přitom nebyla zdaleka jediným skvělým odstřelovačem Rudé armády. Mezi ty nejznámější patřil Vasilij Zajcev, který byl přidělen k 1047. střeleckému pluku 284. "Tomské" střelecké divize. Zajcev byl vyslán do Stalingradu, kde se naplno projevilo jeho odstřelovačské nadání. Připisuje se mu, že během prvních deseti dnů zabil 40 německých vojáků.

Nejpozoruhodnějším aspektem Zajcevovy služby během druhé světové války bylo údajné zabití špičkového německého odstřelovače Erwina Königa. Podle Zajceva musel sovětský odstřelovač strávit několik dní lovem Königa, než padl osudný výstřel. Je třeba poznamenat, že historici jsou k tomuto vyprávění skeptičtí, protože neexistují žádné záznamy o tom, že by König někdy existoval.

Foto: Vasilij Zajcev | Wikimedia Commons / Public domain

Simo Häyhä: Nejsmrtonosnější odstřelovač v dějinách

Navzdory tomu, jak známí byli sovětští odstřelovači, muž s nejvyšším počtem zásahů byl Fin. Nejsmrtonosnějším odstřelovačem druhé světové války byl bezpochyby Simo Häyhä, který před svou službou pracoval jako zemědělec.
Häyhä se vyznamenal během zimní války proti Sovětskému svazu a je mu připisováno více než 500 zářezů (přesný počet není znám), což mu vyneslo přezdívku "Bílá smrt". Dalších 500 nepřátel zlikvidoval palbou ze samopalu: „Dělal jsem, co mi přikazovali; nejlépe, jak jsem mohl.“

Häyhä rád pracoval samostatně a během akcí se zabydlel na sněhovém náspu s dostatkem jídla a zásob. Na své pušce také raději používal klasická mířidla a nikoliv teleskopický zaměřovač, protože se mu s ním lépe mířilo, a nechtěl také, aby se od čoček odráželo slunce a prozrazovalo tak jeho polohu.

Foto: Simo Häyhä | Wikimedia Commons / Public domain

Přestože Häyhä zůstal v drtivé většině případů neodhalen, nakonec byl 6. března 1940 zasažen do čelisti kulometnou (někdy se uvádí tříštivou) střelou a upadl do kómatu. Trvalo pak roky, než se zotavil, avšak nakonec se dožil 96 let. 

Snad nikoho nepřekvapí, že zmiňujeme "Bílou smrt" mezi spojeneckými odstřelovači – v roce 1940 byl Sovětský svaz de facto spojencem nacistického Německa a neblaze přispěl k tragickému průběhu prvních roků války. Finsko bylo napadenou zemí a bylo podporováno Velkou Británií i Francií; ve snaze o nápravu ztrát ze zimní války se připojilo k operaci Barbarossa a vedlo tzv. pokračovací válku se Sovětským svazem. Té se již Häyhä účastnit s ohledem na zdravotní stav nemohl.

Zdroj: warhistoryonline