Strategický bombardér B-1 pomohl ukončit studenou válku. Sověti na něj jen těžko hledali odpověď
Konec druhé světové války měl přinést světu mír, konec napětí a hrozeb, avšak již zanedlouho po ukončení nejhroznějšího konfliktu v dějinách lidstva se začalo stupňovat politické a vojenské napětí mezi Sovětským svazem a Spojenými státy americkými, což dnes známe pod pojmem studená válka. Tyto dvě velmoci se ocitly v dlouhodobém sporu, který trval od roku 1945 až do roku 1991 a přivedl svět na pokraj jaderné katastrofy. Toto hrozba pak skončila vlivem kapitalismu, a také nástupem nadzvukového bombardéru B-1.
V 60. letech 20. století panovala mezi americkou vojenskou elitou všeobecná obava, že by USA ztratily vzdušnou převahu ve prospěch Sovětů, kteří mohli proti Spojeným státům podniknout první úder a zničit jejich bombardéry B-52 Stratofortress ještě na zemi. To přimělo prezidenta Nixona k zahájení programu výroby bombardéru B-1, který by byl v té době špičkovým typem letounu po všech stránkách.
Foto: Americký nadzvukový těžký bombardér B-1B při shozu pum CBU | USAF / Wikimedia Commons / Public domain
Jeho schopnosti lze bez nadsázky označit za úžasné. Letoun má relativně velmi malou radarovou stopu, dosahuje maximální rychlosti 1 448 kilometrů za hodinu, nese 22 řízených střel, za méně než dvě minuty vystoupá do výšky 3 000 metrů a je schopný provádět až jedenáctihodinové lety. Ve své době by tento letoun Spojeným státům vrátil jejich vzdušnou převahu, kdyby v roce 1977 prezident Carter program nepozastavil. Jeho nástupce Reagan však význam stroje pochopil a v roce 1981 program obnovil. Viděl v něm jeden z užitečných prvků své strategie „uzbrojení“ SSSR.
Mužem, který za programem v Rockwellu stál, byl Sam Iacobellis, viceprezident a místopředseda představenstva společnosti. Iacobellis pak dodal první letoun Strategickému leteckému velitelství za tři a půl roku, s náklady nižšími, než předpokládal rozpočet (za 220 milionů dolarů), a před termínem. Již toto lze dnes označit za zázrak. Byla ovšem jiná doba - studená válka. Zbraně musely být plně funkční, dostupné, spolehlivé, muselo jich být hodně, a málokdo smysl budování efektivních ozbrojených sil tehdy zpochybňoval. Hrozba byla čitelná.
Sam Iacobellis se narodil 17. srpna 1929 ve Fresnu v Kalifornii. Jeho otec byl první generací italských přistěhovalců a farmářem, zatímco jeho matka byla druhou generací italských přistěhovalců narozených v New Yorku. Sam vyrůstal ve Fresnu a vystudoval Kalifornskou státní univerzitu, kde získal magisterský titul v oboru inženýrství.
Inspirací pro letectví mu byl bratranec, který za druhé světové války létal na letounu P-51 Mustang. Když jej pak během studií oslovila společnost North American (kterou později odkoupila firma Rockwell), odpověděl bez váhání kladně. Po ukončení studia se přestěhoval do Los Angeles a byl zaměstnán jako kreslič s platem 1,62 dolaru na hodinu.
Iacobellis později řekl, že to nedělal kvůli penězům. Dokonce tvrdil, že když práci přijímal, nevěděl, kolik mu budou platit, chtěl tam prostě jen pracovat. „Byla to jedna z nejpřínosnějších zkušeností, jakou člověk může mít, protože jsem zúročoval práci všech předchozích inženýrů. Učili mě, abych nikdy nešel zkratkou, protože život pilota, astronauta nebo člena posádky je v našich rukou,“ řekl Iacobellis.
Do důchodu odešel po 43 letech věrné služby jako jeden ze tří lidí zodpovědných za raketové motory, kosmické lodě a provoz letadel. Zemřel v San Luis Obispo v Kalifornii ve věku 87 let na komplikace vzniklé v důsledku mozkové mrtvice 10. září 2016.
Dodávky letounů B-1B začaly v roce 1986 a formálně vstoupil do služby u Strategic Air Command (SAC) jako jaderný bombardér ve stejném roce. V roce 1988 bylo dodáno všech 100 letadel. Během pozdějšího rozhovoru pro LA Times uvedl bývalý hlavní inženýr společnosti Rockwell, Robert Cattoi, že v druhé polovině 80. let vedl rozhovor s vojákem ruské armády, který prohlásil, že Rusové nemají prostředky potřebné k tomu, aby se s letounem B-1B efektivně popasovali, a že tato skutečnost mohla být jednou z hlavních příčin konce studené války.
Poté, co studená válka skončila, si generál Pjotr Stepanovič Děnikin, bývalý velitel sovětského letectva v letech 1991 a 1992, vyměnil s Iacobellisem modely B-1B a jeho sovětského ekvivalentu. Součástí daru měl být údajně i vzkaz, že by oba měli být rádi, že se jejich letouny nikdy nemusely setkat v boji. Děnikin zemřel necelý rok po Iacobellisovi, v srpnu 2017.
Na začátku devadesátých lech po válce v Zálivu a souběžně s reorganizací SAC na nově vytvořené Air Combat Command byla úloha B-1B změněna na konvenční bombardování. Bojově byl poprvé nasazen během operace Desert Fox v roce 1998 a poté během operací NATO v Kosovu následujícího roku. Dále B-1B podporoval vojenské síly USA a NATO v Afghánistánu a Iráku. Letectvo mělo od září 2012 v provozu 66 strojů B-1B. Americké letectvo se strategickými bombardéry B-1B počítá až do roku 2036. Jejich náhradou se postupně stanou futuristicky vyhlížející stroje Northrop Grumman B-21 Raider.
Zdroj: warhistoryonline