Suchoj LTS: Nový ruský jednomotorový bojový letoun
Někdy v průběhu minulého desetiletí se konstrukční kancelář Suchoj rozhodla, že z vlastní iniciativy a za vlastní peníze zahájí vývoj lehkého až středně těžkého víceúčelového bojového letounu jednomotorové koncepce. Úmyslem bylo získat lehčí, jednodušší a levnější stroj než je Su-57, stroj, který by byl vysoce konkurenceschopný a dokázal oslovit především zahraniční zákazníky.
Vyvíjený letoun kanceláře Suchoj vešel ve známost jako typ LTS, což znamená - lehký taktický letoun. Dnes mu lze neoficiálně přiřadit také označení T-75, či Su-67, nebo má také marketingový název CheckMate. Při vývoji tohoto stroje konstrukční kancelář Suchoj uplatnila nové digitální metody projektování, což práci na letounu výrazně zjednodušilo a urychlilo.
Foto: Suchoj LTS při prezentaci na MAKS 2021 | Rostech / CC BY-NC-ND
Existence lehkého jednomotorového letounu byla oficiálně oznámena na počátku prosince roku 2020, kdy byly do tisku puštěny první informace vzbuzující zvědavost veřejnosti. Veřejná prezentace proběhla první den moskevského aerosalonu MAKS 2021, 20. července 2021. Návštěvníci aerosalonu si mohli prohlédnout zatím neletový prototyp stroje s modrým číslem 75 na trupu a identifikací RF-00075. Stroj měl v centrální trupové zbraňové šachtě umístěny makety protizemních řízených střel Ch-38MLE a Grom-E1. Na stojanech u letounu pak byly vystaveny makety střel RVV-MD, RVV-SD (protiletadlové) a Ch-59MK (protizemní).
Letoun LTS je koncipován jako jednomotorový jednomístný bezocasý středoplošník s lichoběžníkovým křídlem s úzkými dlouhými vírovými přechody a dvojicí lichoběžníkových svislých ocasních ploch, které se výrazně odklánění od podélné osy trupu letounu. Letoun má disponovat výrazně sníženou zjistitelností radary, ale přesnější údaje nejsou pochopitelně k dispozici. Rozměrově by měl LTS zhruba odpovídat americkému F-16, což není náhoda, ale určitý záměr. Podobnosti s populárním „američanem“ lze najít i jinde. Pilotní kabina stroje je vybavena dvoudílným překrytem tvořeným pevným čelním štítkem a vzad odsouvatelným krytem. Jde o stejné řešení, jaké je použito i na Su-57. Pilotní kabině vévodí velký multifunkční displej a velký průhledový displej. Ovládání stroje má klasické rozmístění s řídící pákou uprostřed a ovládáním přípusti motoru na levém bortu. Podvozek stroje tvoří tři do trupu zatahovatelné nohy. Hlavní nohy jsou opatřeny vždy jedním kolem a zatahují se proti směru letu, příďová noha má dvě menší kola a zatahuje se po směru letu.
Pohon sériového letounu LTS má zajišťovat jeden motor nové generace typu Izd.30 s kruhovou výtokovou tryskou s měnitelným vektorem tahu. Jedná se o stejnou jednotku, která ve dvojici pohání Su-57. Motor bude k sání vzduchu využívat pod přídí letounu umístěný dělený originálně řešený lapač vzduchu s odlučovačem mezní vrstvy.
Letoun LTS bude sdílet velké množství technologií a systémů s letounem Su-57. To má přinést další značnou úsporu nákladů na vývoj i výrobu.
Vzletová hmotnost LTS má být maximálně 18000 kg. Výzbroj do celkové maximální hmotnosti 7,4 t bude možno umísťovat do jedné větší centrální vnitřní zbraňové šachty, do dvou menších postranních vnitřních zbraňových šachet a na čtyři až šest vnějších závěsných bodů pod křídlem. Do vnitřních zbraňových šachet bude možno umístit celkem pět protiletadlových řízených střel krátkého a středního dosahu - tři do centrální šachty a po jedné do postranních šachet.
Letoun LTS disponuje moderní otevřenou architekturou palubních systémů, takže bude jednoduché jednotlivé prvky nahrazovat modernějšími, nebo letoun doplňovat další. V přídi stroje se bude nacházet radiolokátoru kategorie AESA se schopností sledovat až 30 vzdušných cílů a současným naváděním řízených střel na 6 z nich a také současným sledováním dvou pozemních nebo námořních cílů. Půjde nejspíš o zjednodušenou odlehčenou verzi radiolokátoru N036. Doplňovat ho bude pasivní elektro-optický vícekanálový pozorovací a zaměřovací systém.
Údržbu stroje LTS bude zefektivňovat automatizovaný systém logistické podpory typu Matreška. Letoun LTS bude možno postavit i v dvoumístné verzi nebo jako zcela bezpilotní. Konstrukce stroje by měla umožnit i snadnou úpravu pro provoz na palubách letadlových lodí.
Jak již bylo uvedeno vývoj LTS jde zatím na vrub konstrukční kanceláře Suchoj, respektive ruské sjednocené letecké korporace OAK. Intenzivně jsou však hledány vnější zdroje financování, především mezi případnými zákazníky.
Podle prezentovaných plánů by představený neletový prototyp využívaný k pozemním zkouškám měl být postupně dopracován do podoby prvního letového prototypu. Jeho letové zkoušky by měly být zahájeny v roce 2023. V letech 2024 až 2025 by se mělo do letových zkoušek zapojit několik dalších letových prototypů. Pokud bude probíhat všechno dobře a podaří se uzavřít státní zkoušky podle současných plánů, sériová výroba by se mohla rozběhnout v roce 2026. Kde by to však mělo být se zatím přesně neuvádí.
Představitelé korporace OAK tvrdí, že podle průzkumu trhu s bojovými letadly by v průběhu následujících patnácti let mohla vzniknout poptávka až po 300 strojích LTS. Uvádějí také, že jednotková cena sériového LTS by neměla překročit 30 miliónů dolarů a cena jedné letové hodiny by měla být až 7-krát nižší než u konkurenčního amerického stroje F-35A Lightning II. Podle Američanů jsou uváděné cenové hodnoty přehnaně optipistické.
Rusové v souladu se současným trendem postupného podřezávání si větve nabízejí zákazníkům typu LTS i možnost částečné nebo plné licenční výroby.
Letoun LTS má na mezinárodním trhu s bojovými letadly konkurovat americkému F-35A Lightning II, jihokorejskému KF-21 Boramae, čínskému FC-31 Gyrfalcon, případně ještě hodně „papírovému“ tureckému TF-X. Letoun LTS se také snaží dostat případným zákazníkům pod kůži určitým připodobňováním se k obchodně velmi úspěšnému staršímu americkému typu F-16.
Za nejvíce pravděpodobné budoucí zákazníky LTS lze považovat Spojené Arabské Emiráty, které již dlouhou dobu doslova „laškují“ s ruskými výrobci letadel a další vojenské techniky a Vietnam, který touží po jednomotorovém bojovém letounu nejnovější generace.
Zdroj: ainonline.com, aviation24.be