Tajemství Dne D: Největší klam druhé světové války. Proč Němci čekali invazi úplně jinde
Vylodění v Normandii ze 6. června 1944 zůstává v kolektivní paměti jako monumentální vítězství vůle a logistiky, které otevřelo cestu k porážce nacistického Německa.
Foto: Den D | Adobe Stock
Přestože o této operaci byly napsány tisíce knih, její zákulisí je plné detailů, které i po osmi desetiletích překvapují svou syrovostí i bizarností. Samotný název „Den D“ (D-Day) v lidech často vyvolává představu tajného kódu, ale realita je až odzbrojujícím způsobem pragmatická. Písmeno „D“ je prostou zkratkou pro anglické slovo Day, což znamená, že v doslovném překladu jde o „Den-Den“. Tento vojenský termín se používal k označení dne, kdy má být zahájena jakákoli operace, přičemž dny před ním se označovaly jako D-1 a dny po něm jako D+1. Historický význam vylodění v Normandii však byl natolik drtivý, že tento obecný termín navždy přivlastnil právě pro 6. červen. Cesta k němu však byla vykoupena krví ještě dříve, než se první voják dotkl francouzského písku. Během příprav probíhala rozsáhlá cvičení v britských pobřežních vesnicích, z nichž nejtragičtější byla Exercise Tiger. Při tomto nácviku ostré střelby a následném nečekaném útoku německých rychlých člunů v Lamanšském průlivu zahynulo přes 700 spojeneckých vojáků. Tato tragédie byla přísně utajována, aby se předešlo panice a aby nepřítel nezískal informace o rozsahu připravované invaze.
Aby Spojenci minimalizovali ztráty při skutečném útoku, rozehráli gigantickou zpravodajskou hru známou jako operace Bodyguard. Jejím hlavním cílem bylo přesvědčit německé vrchní velení, že hlavní úder nebude směřovat na Normandii, ale na Pas-de-Calais, které leží v nejužším místě průlivu. Tato klamná mise zahrnovala i fascinující podoperaci Copperhead, během níž byl najat herec, který byl fyzicky téměř k nerozeznání od generála Bernarda Montgomeryho. Tento dvojník se okázale pohyboval po Středomoří a severní Africe, aby německá rozvědka nabyla dojmu, že se Montgomery nemůže účastnit plánování žádné invaze v severozápadní Evropě. Stejně kritickým faktorem jako klamání nepřítele však bylo počasí. Původně měl útok začít už 5. června, ale bouřlivé podmínky nad kanálem La Manche donutily vrchního velitele Dwighta D. Eisenhowera k riskantnímu odkladu o 24 hodin. Rozhodující předpověď tehdy nečekaně poskytla irská pošmistrová Maureen Flavin Sweeney z odlehlé stanice na pobřeží Atlantiku, jejíž data o blížící se bouři umožnila Spojencům zvolit jediné možné okno relativního klidu, které nakonec zachránilo tisíce životů a zajistilo úspěch vylodění.
V den útoku se na moři objevilo neuvěřitelných 7 000 lodí a vyloďovacích plavidel, z nichž plných 80 % poskytla Velká Británie. Tato flotila přepravila k břehům Francie téměř 160 000 vojáků, z toho 83 000 Britů a Kanaďanů a 73 000 Američanů. Proti nim stálo v první linii pouhých 50 000 německých obránců, kteří však měli k dispozici sofistikovaný systém opevnění a překážek. Pláže byly posety tzv. českými ježky (proti tankům), dřevěnými kůly Holzpfähle a tisíci nášlapných min Teller, z nichž každá obsahovala přes 5 kilogramů TNT. Německá obrana byla přesto paralyzována neschopností reagovat na nejvyšší úrovni. Když invaze začala, Adolf Hitler v Orlím hnízdě spal a jeho generálové měli takový strach z jeho hněvu, že se ho nikdo neodvážil vzbudit a požádat o okamžité uvolnění tankových záloh. Tato prodleva několika hodin umožnila Spojencům ovládnout nebe, kde měli drtivou převahu 30 ku jedné, a začít se probíjet do vnitrozemí. Luftwaffe byla natolik oslabená, že během celého Dne D nedokázala v přímém souboji sestřelit ani jedno spojenecké letadlo.
Na pozadí těchto velkých čísel se odehrávaly neuvěřitelné lidské příběhy. První spojeneckou obětí se stal britský poručík Den Brotheridge, který padl při pokusu o dobytí klíčové baterie u Merville. Na opačné straně spektra štěstí stál legendární dudák „Piper Bill“ Millin, který za zvuků své hudby pochodoval po pláži Sword pod krupobitím střel, aby povzbudil své bratry ve zbrani. Přežil jen proto, že ho němečtí odstřelovači považovali za blázna a odmítali na něj plýtvat kulkami. Za mimořádnou statečnost bylo v rámci bitvy o Normandii uděleno 16 Medailí cti, z toho čtyři přímo za akci 6. června. Mezi oceněnými byl i Theodore Roosevelt ml., syn bývalého amerického prezidenta, který na pláži Utah osobně organizoval postup jednotek. I přes tyto hrdinské činy byly ztráty strašlivé – celkem 12 000 spojeneckých obětí za první den, z toho nejvíce (8 230) připadlo na Spojené státy. Historická ironie na závěr spočívá v tom, že i přes obrovské množství nasazených kameramanů máme dnes jen minimum původních filmových záběrů z vylodění; většina krabic s natočeným materiálem totiž nešťastnou náhodou skončila na dně Lamanšského průlivu při přepravě do Anglie.
Zdroj: warhistoryonline.com
Komentáře