Poté, co kongres plánoval původních 100 raket pro jadernou triádu sesekat na "pouhých" 50 kusů, byl 19. prosinec 1986 pro americké letectvo doslova Štědrým dnem. Rozhodnutí prezidenta Reagana umístit 50 mezikontinentálních jaderných raket (Inter-Continental Ballistic Missile - ICBM) LGM-118 Peacekeeper na železniční nosiče vyvolalo u USAF (Letectvo Spojených států amerických) obrovské oddechnutí. Zároveň to zapříčinilo vznik nových sil pro letectvo trochu nevídaných - železniční vojsko.

Foto: Dieselová lokomotiva v depu na základně Norton AFB, California. Následné zkoušky v roce 1988 potvrdily proveditelnost konceptu | Archiv USAF

Celý koncept pracoval s tím, že posádky vlaků a vlaky jako takové budou umístěny v již existujících základnách USAF. Myšlenkou bylo 25 vlakových souprav, kde každý vlak disponoval dvěma jadernými raketami ICBM (budoucí MGM-118A) ve speciálně upraveném vagonu. Hlavním předpokladem bylo maskování vojenských souprav za civilní nákladní vlak. V době napětí (DEFCON 2 a méně) by se totiž soupravy "zamíchaly" do běžné železniční sítě a bylo by nemožné je vypátrat.

Psali jsme:Legenda na čtyřech kolech aneb zrození Jeepu

Foto:  Odpalovací vagon pro raketu Peacekeeper | Archiv USAF

Domovská základna a velení pro železniční odřad byla stanovena F.E. Warren AFB (Air Force Base) ve státě Wyoming. V únoru 1987 si letectvo vybralo dalších deset základen letectva jako umístění pro vlaková depa a jejich posádky. Ve stejném roce americký Kongres vyčlenil 350 milionů dolarů na financování výzkumu a vývoje železniční verze ICBM Peacemaker a vlakových souprav. Cvičení prováděná začátkem roku 1988 pak otestovala a zdokonalila koncepci železničních operací. V květnu téhož roku ministr obrany zmocnil letectvo, aby pokračovalo již bez jakéhokoliv omezení.

Foto: Vlaková souprava opouští zodolněné depo na základně Norton AFB, California. Následné zkoušky v roce 1988 potvrdily proveditelnost konceptu | Archiv USAF

V listopadu pak letectvo oznámilo finální výběr sedmi základen, kde bude sloužit železniční odřad. Hlavní operační základnou zůstala F. E. Warren AFB, další základny byly následující: Barksdale AFB, Louisiana; Little Rock AFB, Arkansas; Grand Forks AFB, Severní Dakota; Dyess AFB, Texas; Wurtsmith AFB, Michigan; a Fairchild AFB, Washington. Prosinec 1992 byl stanoven jako datum pro dodávky prvních upravených raket Peacekeeper. Hlavními dodavateli technologie a prototypů byly oblíbené korporáty amerických ozbrojených sil, a to Boeing, Westinghouse a Rockwell.

Psali jsme:Československá pancéřovaná „Ještěrka“ na podvozku Praga V3S

Foto: Plán soupravy a rozpis jednotlivých vagonů | Wikimedia Commons

Jak ale víme, v roce 1991 se rozpadl Sovětský svaz - úhlavní nepřítel Spojených států. Proto byl ve stejném roce také ukončen celý projekt "Atomových vlaků". Již vyrobené rakety MGM-118A byly umístěny do jaderných sil po starých raketách LGM-30 Minuteman. Vlaková depa byla zakonzervována a jednotky rozpuštěny. Studená válka teoreticky skončila a nebylo tedy třeba sofistikovaných jaderných zbraní. V nastalém duchu odzbrojování v devadesátých letech proběhlo celkové vyřazení všech raket Peacekeeper (LGM-118 a MGM-118A), přestože se prakticky jednalo o nejmodernější mezikontinentální balistické rakety americké jaderné triády.

Foto: Odpalovací vagon pro raketu Peacekeeper je k vidění v National Museum of the United States Air Force ve státě Ohio | Archiv USAF

Článek byl přejat s laskavým svolením autora a redakce stránky "Válka. Válka se nikdy nemění." https://www.facebook.com/WarNeverChange/