Ruský obranný průmysl pracuje na další modernizaci systému aktivní ochrany Arena-M. Cíl je ambiciózní: zvýšit počet ochranných náloží z dosavadních 12 až na 36. Na papíře jde o logický krok. Na bojišti se totiž ukazuje, že tank už dnes neohrožuje jen jedna protitanková střela, ale celé vlny levných FPV dronů.

Foto: Tank T-90 s aktivní ochranou Arena-M | Telegram

Právě tato změna dělá z modernizace Areny-M víc než jen technický detail. Je to další důkaz, že válka na Ukrajině nutí i těžkou obrněnou techniku přizpůsobovat se realitě, ve které může několik malých dronů vyčerpat ochranný systém vozidla a otevřít cestu k jeho zničení.

Podle informací serveru Militarnyi, který se odvolává na tankového historika Andrije Tarasenka, má být navýšení počtu ochranných náloží součástí třetí etapy modernizace Areny-M. Ta má být dokončena na začátku prvního čtvrtletí roku 2027.

Proč Rusové řeší právě počet ochranných náloží

Arena-M je systém aktivní ochrany určený k ničení hrozeb ještě před tím, než zasáhnou tank. V principu má rozpoznat přilétající střelu nebo jiný nebezpečný objekt a odpálit proti němu speciální ochrannou munici.

Původně byl systém navržen hlavně proti protitankovým řízeným střelám. Jenže současné bojiště vypadá jinak. FPV drony jsou levnější, početnější a často útočí opakovaně. Jeden tank tak nemusí čelit jednomu zásahu, ale celé sérii útoků.

První veřejně známé bojové nasazení Areny-M v červenci 2026 ukázalo právě tento problém. Ruský tank T-72B3A vybavený tímto systémem byl podle Militarnyi zničen u obce Majak v Doněcké oblasti. Ukrajinské síly údajně použily sedm dronů k vyčerpání aktivní ochrany a celkem bylo ke zničení tanku potřeba 15 až 20 FPV dronů.

To je pro Rusko nepříjemná lekce: systém může fungovat, ale pokud má příliš málo „výstřelů“, protivník jej může jednoduše přesytit.

Trojnásobek munice zní jednoduše. Ve skutečnosti to jednoduché není

Navýšit počet ochranných náloží z 12 na 36 se může zdát jako přímočaré řešení. Jenže podle Tarasenka naráží Arena-M na zásadní konstrukční limity.

Ochranné nálože jsou dnes umístěny hlavně na věži tanku. Jejich instalace na korbu není v současné konfiguraci jednoduchá kvůli prostorovým omezením i kvůli přenosu digitálních dat mezi věží a korbou. Stávající rotační kontaktní zařízení podle něj nejsou na takový přenos navržena.

Další problém je fyzický prostor. Pokud by se na věž přidaly další ochranné moduly, musela by se rozšířit. To by ale mohlo bránit například otevření krytu motorově-převodového prostoru při údržbě.

A nejde jen o místo. Ochranné nálože musejí být instalovány pod přesným úhlem — podle typu hrozby zhruba od 10 do 45 stupňů. Jiný úhel je potřeba pro cíle letící vodorovně, jiný pro útoky shora. Systém navíc potřebuje vysokou počáteční rychlost munice, aby dokázal zasáhnout protitankové řízené střely. To znamená silnou výmetnou náplň a pevné držáky přivařené k věži.

Proto podle Tarasenka nelze ochrannou munici jednoduše připevnit na improvizované konstrukce nebo ochranné „klece“. Takové řešení by sice mohlo vypadat lákavě, ale technicky nedává smysl.

Pravděpodobnější cesta: Menší munice proti dronům

Tarasenko odhaduje, že ztrojnásobit počet náloží při zachování současného typu ochranné munice není v existujících rozměrech možné. Jako realističtější možnost vidí použití specializované protidronové munice.

Důvod je jednoduchý: standardní munice Areny-M byla vyvíjena v 90. letech hlavně proti protitankovým řízeným střelám. Pro pomalejší FPV drony může být její účinek zbytečně silný. Menší a jednodušší nálož určená přímo proti dronům by mohla zabírat méně místa, a tím umožnit zvýšení celkového počtu ochranných prostředků.

To by z Areny-M nedělalo jen systém proti raketám, ale spíš první vrstvu aktivní protidronové obrany tanku.

Arena-M dohání realitu bojiště

Vývoj Areny-M navazuje na starší sovětský program Arena, jehož počátky sahají do 80. let. Modernizovaná verze Arena-M už nepoužívá původní prstenec odpalovacích zařízení kolem věže. Místo toho má menší radarové moduly a ochrannou munici s korekčními impulzními motory.

Ani tato verze ale původně nebyla ideální proti střelám útočícím shora, jako je Javelin. První etapa modernizace proto upravila část ochranných náloží tak, aby mohly zasahovat hrozby přicházející z horních úhlů. Poté ale přišla další změna: největším problémem už nebyly jen protitankové střely, ale masové nasazení dronů.

A právě to je klíčové. Arena-M se dnes nemodernizuje ve vakuu. Reaguje na konkrétní bojovou zkušenost, ve které se ukazuje, že drahý tank může být postupně „rozebrán“ levnými bezpilotními prostředky.

Budoucnost: Vrstvená ochrana s prvky automatizace

Další vývoj Areny-M by podle Tarasenka mohl směřovat k propojení s dalšími systémy vozidla. Aktivní ochrana by nemusela jen ničit přilétající hrozbu, ale také předávat údaje systému řízení palby, optickým a akustickým senzorům, dýmovým granátometům nebo dálkově ovládaným zbraňovým stanicím.

Výsledkem by mohl být vrstvený protidronový systém: radar či senzory hrozbu odhalí, aktivní ochrana zareaguje na bezprostřední nebezpečí, kouřové systémy ztíží navedení a kulometná výzbroj se pokusí ničit drony dřív, než se dostanou na smrtící vzdálenost.

Teoreticky by tak tank přestal být jen pasivně chráněným cílem a stal by se součástí propojené obranné sítě. Praktická otázka ale zní, zda ruský průmysl dokáže takovou architekturu spolehlivě zavést do sériové výroby a udržet ji funkční v podmínkách fronty.

Co z toho vyplývá

Plánované navýšení počtu ochranných náloží v systému Arena-M ukazuje, že Rusko bere hrozbu FPV dronů vážně. Zároveň ale odhaluje limity tradičních systémů aktivní ochrany, které vznikaly pro jiný typ války.

Proti jedné střele může být aktivní ochrana velmi cenná. Proti opakovaným útokům levných dronů ale rozhoduje kapacita, reakční rychlost, schopnost rozlišovat cíle a integrace s dalšími prostředky obrany.

Arena-M tak není jen technickou modernizací ruských tanků. Je symbolem širší proměny obrněného boje. Tanky nezmizely z bojiště, ale bez účinné ochrany proti dronům budou stále zranitelnější — bez ohledu na tloušťku pancíře.

A právě proto je ruská snaha zvýšit počet ochranných náloží z 12 na 36 důležitá. Ne proto, že by sama o sobě znamenala převrat. Ale proto, že potvrzuje nový fakt moderní války: přežití tanku už neurčuje jen pancíř a kanón, ale také schopnost vydržet nápor rojících se levných dronů.

Zdroj: Militarnyi.com