Historie této „Mekky“ sovětských tankových sil se začala psát na jaře roku 1931. Na základě rozkazu Revoluční vojenské rady Sovětského svazu ze dne 4. dubna 1931 byl přibližně 1,5 kilometru od železniční stanice Kubinka, ležící asi 70 kilometrů západně od centra Moskvy, založen 38. vojenský vědecko-výzkumný ústav (NIII BTVT).

Foto: Tankový polygon Kubinka | Wikimedia Commons / Public domain

Prvním velitelem se stal soudruh Preisman, který se však o několik let později stal jednou z tisíců obětí Stalinova velkého teroru. Dne 10. července 1931 dorazilo na místo nově vzniklého ústavu prvních 23 „zaměstnanců“. Polygon se všemi potřebnými zařízeními a stavbami vznikal doslova na „zelené louce“ a technici i další personál zpočátku bydleli ve stanech. V následujících letech se areál postupně rozšiřoval – vznikaly laboratoře, garáže, sklady i obytné budovy pro personál. Malá vojenská vesnice samozřejmě zahrnovala i kulturní zázemí. S rostoucí velikostí polygonu se zároveň rozšiřoval i objem testování a vývoje obrněné techniky.

Psali jsme:Skotský voják, který bojoval v Novém světě a téměř rok žil po boku indiánů z kmene Šónijů

Právě v Kubince byly testovány prakticky všechny významné zahraniční konstrukce, ze kterých sovětští konstruktéři následně vycházeli při vývoji vlastních obrněnců. Mezi nimi nechyběly britské tančíky Carden-Loyd, z nichž vycházela řada domácích lehkých plovoucích tanků T-37 a T-38, ani americký tank Christie, který se stal základem pro sovětské rychlé tanky řady BT. Testovány zde byly i starší konstrukce, například francouzský Renault FT-17 nebo britský Mk.V.

Prvními ukořistěnými nepřátelskými tanky, které prošly rozsáhlými srovnávacími testy v Kubince, byly japonské stroje získané během bojů u řeky Chalchyn gol v Mongolsku v květnu a červnu 1939. V té době se již nad Evropou stahovala mračna války. Po zahájení tzv. Zimní války proti Finsku na podzim 1939 byly v Kubince po návratu z Karélie testovány mimo jiné těžké tanky KV-1 i další prototypy. Náročnými zkouškami zde procházel také nový střední tank T-34 konstruktéra Michaila Koškina. Ve stejném období zde vznikal například i neúspěšný lehký tank T-40.

Během tzv. Velké vlastenecké války, tedy konfliktu se nacistickým Německem zahájeného operací Barbarossa 22. června 1941, se objem testování a výzkumu v Kubince dramaticky zvýšil. Celkem zde bylo testováno 306 typů tanků a samohybných děl. Všechny obrněné prostředky dodané západními spojenci v rámci programu Lend-Lease byly sovětskými inženýry analyzovány právě zde – od amerických tanků M3 Stuart, M3 Lee a M4 Sherman až po britské stroje Matilda II, Valentine nebo Churchill. Součástí práce bylo i překládání technické dokumentace do ruštiny.

Vedle vývoje a testování vlastních i spojeneckých vozidel procházela na kubinském polygonu rozsáhlými zkouškami také ukořistěná technika nepřítele. Testovala se například odolnost pancíře či účinnost zbraní. Jedním z nejznámějších případů byl první ukořistěný německý těžký tank Tiger I, získaný na podzim 1942 u Leningradu. Na základě jeho testů vznikly jednoduché instruktážní materiály pro vojáky Rudé armády, které vysvětlovaly, jak tyto stroje ničit. Další cenné poznatky přinesl výzkum po bitvě u Kurska v létě 1943, kdy odborníci z Kubinky přímo na bojišti shromažďovali data o německých tancích, samohybných dělech i stíhačích tanků a navrhovali taktiky jejich ničení.

Psali jsme:Český obranný průmysl jako lídr evropské obrany

Psali jsme:Pplk. Peterek a pplk. Knapek: Klíčem k udržení tempa je modularita, otevřenost a rychlé testování technologií

Psali jsme:Generál Miroslav Hofírek: Připravenost stojí na lidech, výcviku a schopnosti měnit se

Na žádost 38. výzkumného ústavu bylo velení sovětských armád instruováno, aby se vojáci snažili ukořistit co nejvíce typů nepřátelské techniky pro další testování. Poslední trofejní vozidla druhé světové války dorazila do Kubinky ještě v létě 1945, především z Německa a Mandžuska, kde Sověti získali i méně známé japonské konstrukce.

Ani po válce význam Kubinky neklesl. V období studené války zde pokračovalo testování nových sovětských i zahraničních obrněnců. Dne 24. května 2010 byl ústav reorganizován na „Výzkumné a testovací centrum obrněných vozidel“ a začleněn do struktury Ústředního výzkumného ústavu Ministerstva obrany Ruské federace.

Již v roce 1938 vzniklo v areálu ústavu vojenské muzeum, jehož hlavním účelem bylo vzdělávání posluchačů vojenských akademií a konstruktérů. Tomu odpovídal i fakt, že až do roku 1996 bylo přístupné pouze odborné veřejnosti. Největší rozšíření sbírek nastalo během druhé světové války a krátce po jejím skončení. Do roku 1972 byly exponáty vystaveny pod širým nebem a chráněny pouze plachtami, později byly vybudovány kryté pavilony. Dnes tankové muzeum v Kubince, které prošlo rozsáhlou modernizací, disponuje sbírkou přibližně 350 kusů obrněné techniky z různých zemí světa, přičemž zhruba 60 z nich je unikátních a jinde na světě se nenachází.

Zdroj: Autorský text Tomáše Klokočníka