Tiger II z 501. oddílu těžkých tanků v La Gleize a neúspěch Kampfgruppe Peiper v Ardenách
Na konci roku 1944 Němci ustupovali na všech frontách. Dlouhou dobu se jim proti Sovětům nepodařilo dosáhnout skutečného úspěchu a jejich poslední ofenziva u Kurska byla, i když s velkými ztrátami, odvrácena. Spojenci se v červnu 1944 vylodili v severní Francii a prorazili z Normandie dál do vnitrozemí. Koncem roku 1944 se mezi spojeneckými vojáky mluvilo o tom, že do Vánoc budou v Berlíně. Hitler měl však jiné představy. Dal dohromady jednotky, které ještě mohl, a vrhl je na západ. Plánoval zaútočit přes slabě držený obranný sektor v drsném terénu Ardenského lesa, tak jako v roce 1940. Jeho plánem bylo dobýt Antverpy, rozdělit Spojence a dosáhnout separátního míru se západními zeměmi.
Foto: Tiger II před muzeem v belgickém La Gleize; LesMeloures | CC BY-SA 3.0
Tento operační plán se opíral o několik faktorů: naprosté překvapení, špatné počasí, které by uzemnilo spojenecká letadla, dosažení řeky Mázy (Meuse) do čtvrtého dne a ukořistění spojeneckých zásob paliva. K tomu se přidala i skutečnost, že americké síly, které nesly hlavní tíhu útoku, byly frontové jednotky, které dostávaly během vánočních svátků tolik potřebný odpočinek v údajně klidném sektoru. Přestože německý útok dosáhl v prvních dnech bitvy omezených úspěchů, svých hlavních cílů nedosáhl.
Spojenecké armády do konce roku 1944 vyvinuly lepší obrannou taktiku, která se opírala o obranu v hloubce a značné množství záloh. Němci měli omezené množství vojáků, techniky a především zásob – hlavně pohonných hmot. Několik formací SS, jako například 6. pancéřová armáda, bylo do bitvy dobře vybaveno, avšak pěší divize byly jen náznakem toho, čím byly v první polovině války. Dopravní a zásobovací jednotky pak na tom byly ještě hůře.
Německá ofenziva byla nakonec díky urputné obraně a účinnému protiútoku amerických vojáků zastavena. Obrana Bastogne 101. výsadkovou divizí vstoupila do historie, a neméně známá je také zoufalá obrana proti nacistickému válečnému zločinci, Joachimu Peiper. Ten bojoval po většinu války proti Sovětům, ale po spojeneckém vylodění v Itálii byl převelen na západ. Peiper byl zodpovědný za masakry na obou frontách, a po válce byl obviněn a odsouzen za masakr amerických vojáků u Malmedy v bitvě v Ardenách. Ačkoli se ho Peiper osobně neúčastnil, nesl za něj velitelskou odpovědnost.
V bitvě v Ardenách velel mobilní úderné jednotce v rámci 1. pancéřové divize SS “Leibstandarte Adolf Hitler”, tzv. Kampfgruppe Peiper, jejíž součástí byl také 501. oddíl těžkých tanků vyzbrojený nejnovějšími tanky Tiger II. Jednalo se o jeden z nejobávanějších tanků nasazených německou armádou. Kombinoval silný pancíř tanku Tiger I se šikmým pancířem středního tanku Panther. Díky silnému pancíři a výkonné hlavní zbrani (88 mm kanón KwK 43) byl Tiger II mimořádně účinný a nad ostatními tanky na bojišti měl zřejmou převahu. Nebyl však bez chyb.
Motor pro pohon tak těžkého vozidla, jakým Tiger II byl, spotřeboval obrovské množství paliva, a tento tank přišel v době, kdy se Německu již pohonných hmot kriticky nedostávalo. Měl také řadu technických problémů, například s těsněním motoru. Bez ohledu tyto nedostatky Tiger II až do konce války překonával spojenecké tanky na západní frontě a spolehlivě jej ničit mohlo prakticky jen spojenecké letectvo, těžké dělostřelectvo, nebo při boji zblízka pěchota. Právě tyto tanky narazily v okolí Lanzaretu na úpornou obranu amerických vojáků.
Přestože měl Peiper na své straně strategické i taktické překvapení, byl první den zdržen oproti původnímu plánu o 16 hodin. Peiper sice pokračoval v postupu vpřed, ale na rozdíl od bleskové války, o jejíž princip se celý ofenzivní plán opíral, čelil jednomu zdržení za druhým. Americké jednotky vyhodily do povětří mosty, které Peiper potřeboval k překročení řeky Meuse a Peiper se tak dostal do pasti. 18. prosince, tři dny po zahájení ofenzívy, se pak obloha vyčistila a objevily se první spojenecké stíhací a taktické bombardéry.
Bez možnosti postupu vpřed a s fakticky zastavenou ofenzívou ve své operační oblasti se Peiper nakonec stáhl do La Gleize, kde několik dní čelil obležení útočících spojeneckých jednotek využívajících vzdušné podpory. Při klesajícím stavu paliva a munice Peiper se svými muži nakonec opustil veškerou těžkou techniku včetně těžkých tanků Tiger II a ustoupili pěšky. Právě jeden z tanků Tiger II je nyní vystaven před muzeem věnovaným bitvě z prosince 1944 v belgickém La Gleize. Byl povrchově zrestaurován a je vystaven přímo u vchodu do muzea. Tank stále obsahuje původní převodovku i motor.
Tiger II tak stojí jako připomínka toho, že v bitvě jde o víc než o efektní techniku a stroje. Němci sice tenkrát měli moment překvapení, technickou převahu a výhodu výkonnějších tanků, nepočítali však s tak houževnatým odporem amerických vojáků (hlavně s výsadkáři ze 101. výsadkové divize u města Bastogne), obtížností terénu a celkovými problémy při vedení velké ofenzivy s omezeným počtem vojáků, vybavení, zásob a téměř nulového leteckého krytí.
Foto: warhistoryonline