Trumpova šílená vize: Vrátí se obří bitevní lodě? Admirálové se drží za hlavu
30. září americký prezident Donald Trump pronesl projev před důstojníky shromážděnými na základně americké námořní pěchoty v Quantiku ve Virginii, a to po strhujícím projevu ministra obrany Petea Hegsetha o vojenské kultuře. Téměř mimochodem prezident Trump pochválil bitevní lodě jako možnost pro námořní povrchové síly: „Myslím, že bychom možná měli začít uvažovat o bitevních lodích. Dívám se na Iowu v Kalifornii a dívám se na různé lodě na starých fotografiích. Dříve jsem sledoval Victory at Sea. Miluji Victory at Sea.“
Foto: Boční salva bitevní lodi Iowa v roce 1984 | Phan J. Alan Elliott / Public domain
Estetika je zřejmě pro Trumpa součástí přitažlivosti bitevních lodí. Vedle námořního romantismu vychvaloval jejich výzbroj, která zahrnuje 406mm hlavní děla, jejich celoocelovou konstrukci a silné pancéřování, které pokrývá jejich trupy. „Někteří lidé by řekli, že ne, že je to stará technologie. Nemyslím si, že je to stará technologie, když se podíváte na ta děla, ale je to něco, co skutečně zvažujeme, koncept bitevní lodi, pěkná síla 6 palců, pevná ocel, ne hliník, hliník, který se roztaví, když se na něj podívá přilétající raketa.“ Trump sympatie k bitevním lodím projevuje již řadu let a během své první kandidatury na prezidenta pronášel volební projevy z paluby lodí Iowa a Wisconsin. V září 2015 výslovně podpořil znovuzprovoznění čtyř bitevních lodí třídy Iowa (Iowa, New Jersey, Missouri a Wisconsin) z druhé světové války.
V Quanticu Trump tento svůj nápad ale neopakoval. Bylo by to velmi zvláštní. Jedná se totiž o lodě, které jsou staré více než 80 let a slouží jako muzeum. Zastánci znovuzprovoznění bitevních lodí poukazovali na to, že z mechanického hlediska to možné stále je. Třída Iowa sloužila několik let během druhé světové války, byla znovu uvedena do služby během korejské války, krátce se vrátila do služby ve Vietnamu (loď New Jersey) a byla znovu uvedena do služby během Reaganova námořního zbrojení v 80. letech. Reálně tedy byly lodě ve službě jen několik let, a to je krátká doba pro námořnictvo, které se dnes snaží vytěžit z hlavních lodí 50 a více let služby. Udržet tyto lodě v provozu bylo nákladné a složité i během studené války, kdy byly ve srovnání s dneškem ještě relativně mladé. Ukazuje se, že trupy, stroje, potrubní systémy a zbraně chátrají, i když je loď vyřazena z provozu, a to navzdory snahám o jejich zakonzervování a celkové údržbě. Po více než 33 letech v důchodu – Missouri, poslední z lodí v aktivní službě, opustila flotilu na začátku roku 1992 – by bylo již jen obnovení sboru lidí s technickými znalostmi potřebnými k jejich provozu obtížné až nemožné. Kdo by je to učil?
Amerika tedy nemůže vrátit své staré bitevní lodě do služby, mohla by ale postavit nové? Tentokrát se opravdu zdá, že Trump chce, aby námořnictvo znovuobjevilo principy konstrukce bitevních lodí, spíše než aby znovu uvedlo do provozu čtyři konkrétní staré muzejní lodě. A to je pro admirály zřejmě úleva. Palebná síla, robustní ocelová konstrukce, impozantní vzhled – to jsou vlastnosti, které Trump u válečné lodi oceňuje.
Při chválení bitevních lodí Trump poukázal na možný problém v konstrukci lodí americké flotily. Letadlové lodě sice silným pancířem disponují, ale žádná jiná hladinová bojová loď se mohutnou konstrukcí podobnou bitevní lodi nemůže pochlubit. Tedy konstrukcí, která je nezbytná k absorbování úderů nepřátelských raket a střelby. Trupy torpédoborců, křižníků a pobřežních bojových lodí jsou extrémně lehce pancéřované. Některé, jak Trump poznamenal, jsou postaveny výhradně z hliníku. Bez pasivní formy obrany – odolnosti vůči zásahu a schopnosti pokračovat v boji – jsou hladinové bojové lodě závislé na aktivní obraně, jako jsou řízené střely a arzenál dalších zbraní. Musí zabránit zásahu, protože by ho nemusely přežít.
Vzhledem k této skutečnosti je vtipná poznámka Winstona Churchilla pro dnešní americké námořnictvo ještě pravdivější než v době, kdy působil před více než stoletím jako první lord admirality. Churchill tvrdil, že pro laiky bylo běžné přirovnávat souboje mezi pancéřovanými loděmi k soubojům mezi středověkými rytíři ve zbroji. Rytíři měli dostatečnou ochranu před meči a kopími a také schopnost je použít k útoku. Útok a obrana byly v rovnováze. Churchill však tvrdil, že je mylné představovat si námořní bitvu 20. století „jako souboj dvou mužů ve zbroji, kteří na sebe útočí těžkými meči. Je to spíše jako souboj dvou vaječných skořápek, které na sebe útočí kladivy.“ I v Churchillově době se rovnováha na moři naklonila ve prospěch útoku – a to výrazně.
A to tehdy byly pancéřované lodě stavěné s ohledem na ochranu, palebnou sílu i rychlost. Moderní hladinové bojové lodě zdaleka nedosahují standardu pro lodě, který stanovil odborník na námořní sílu Alfred Thayer Mahan přibližně ve stejné době, kdy Churchill pronesl svůj vtip. Mahan řekl: „Páteří a skutečnou silou každého námořnictva jsou lodě, které díky vyváženému poměru obranných a útočných sil jsou schopny přijímat a rozdávat tvrdé rány.“ Aby velké hladinové lodě splňovaly takový standard, musí být schopny odolat i způsobit škody v bitvách na otevřeném moři proti lodím stejné třídy. Návrh bitevních lodí předpokládal – realisticky, vzhledem k povaze války – že budou v boji zasaženy a musí mít odpovídající odolnost, aby mohly pokračovat v boji. Mahan a Churchill by asi považovali současný design americké flotily za děsivý.
Potřebuje americké námořnictvo v tomto smyslu moderního nástupce třídy Iowa? Námořně-průmyslový komplex již nyní bojuje s rozšířením počtu lodí amerického námořnictva, a to i bez přesměrování úsilí do nového, náročného a zdrojově intenzivního podniku, který by pravděpodobně vyprodukoval jen několik těžkých – a nehorázně drahých – bojových plavidel. Pokud to prezident Trump s iniciativou nových bitevních lodí myslí vážně, měl by být připraven investovat do jejího uskutečnění velkou osobní pozornost a energii. S největší pravděpodobností je ale hladinová flotila jako taková z dlouhodobého hlediska odsouzena k zániku. Řízené střely, levné drony a další moderní hrozby využívající stále efektivněji umělou inteligenci těžko někdo porazí silnými ocelovými pláty.
Zdroj: nationalinterest.org
















Komentáře
Czertik
31. 10. 2025, 21:03ano, rozsrini, resp jen udrzeni aktiviho poctu lodi co ma dnes us navy v budoucnosti je ukol velmi tezky a obtizny, natoz kdyby melo jeste rust. americke lodenicde na to nemaji kapacitu.
takze predstva vysoce odolne lode ma jsitou pritazlovost, zvlast proti cine ktera nove valecne lode skea jako bata cvicky.
Polw
31. 10. 2025, 19:45Obecně byli bitevní lodě už v 2.SV zastaralé. Ne technologicky, ale jen a pouze díky letadlům. Bismarck byl potopený praktiky jen díky útoku dvoulošníků z 1 války. Tirpitz si v podstatě ani nevystřelil. Jamato s Musaši (asi nejvěší bitevní lodě) toho taky moc nepřevdledli. I když je třeba přiznat, že v tom zálivu Leyte to byla spíš chyba velení... Nakonec i perlový záliv ukázal po Italském vzoru tenhle nedostatek.
Nicméně je 70 let po druhé světové válce a doba se mění. Trumph sice zbraním moc nerozumí, ale ta myšlenka není úplně mimo. Bitevní loď vyzbrojená, Phalanaxy CIWS se dronů nemusí obávat. Pokud přidáme i výzbroj a vymoženosti křižníků AEGIS a dostatek útočných prostředků, těžký laser a podobné šílenosti, příliš těžké pro běžné vybavení podpůrných lodí, máme totální bitevní pevnost. Extrémě nákladnou, ale pokud bude dopněna i operačním svazem, tak ji potopí jen JZ. (možná :-)
Marty
31. 10. 2025, 08:21i přes modernizaci v 80tých sou tyhle 4 krásky určitě už nereaktivovatelné, ale obecně ta myšlenka možná není nereálná, i když boj proti lodím hlavňovou výzbrojí bude asi eště větší rarita než kanonoví souboj stíhačů, jako podpora pobřežních operací se celkem osvědčili, z ekonomického hlediska vedení boje, by to bylo výrazně levnější než klasické střely a zároveň účinější v cíli než drony, tak že jako doplněk to svím způsobem má smysl, navíc jsou k dispozici pokročilejší zdroje energie i technologie pohonu, než ve 40tých letech minulého století a ikdyž US NAVY projekt railgunu odložilo, jak soukromé projekty, tak příklad pokusů Japonského námořnictva ukazují že ta myšlenka možná není slepou uličkou a má potenciál, větší loď by zároveň mohla být důležitou mobilní součástí PVO středního i velkého dosahu s relativně velkou zásobou munice, posádka by díky moderním technologiím mohla být ani ne 1/4 než na "Iowách" a stejně tak pancéřování nemusí být výhradně příšerně tlustý plát ocele, konec konců, hádám že ani u G.R.Forda to tak uplně nebude a dnes je konstrukce zase o chlup dál než když ten byl plánován, tak že to o čem Trump sní asi uplně reálné nebude v přesné podobě ale něco podobného by možná teoreticky význam pro tak velké námořnictvo mít mohlo
Czertik
31. 10. 2025, 21:07marty
tak diky dnesni technologii by palba tezkymy dely bala daleko presnejsi, zvlast kdyby si naboje navadel laserem.
a sestrelovat tyhle mnohatunove kravy by bylo extremne slozitejsi nez jakekoliv rakety ci drony.
cili v tomhle ma donik skutecne spravnou vizi. nemluve o likvidaci pozemnich cilu blizko pobrezi, kdy granaty sou levnejsi i nez nejlevnejsi rakety.