Přes svůj nízký věk se tento mladík brzy vypracoval na zkušeného tankového velitele a tankové eso. Historici mu připisují 57 zničených obrněnců nepřítele, i když některé zdroje hovoří „pouze“ o 47 „zářezech“ na hlavni jeho strojů.

Jürgen Brandt se narodil 2. září 1921 ve šlesvicko-holštýnském Rendsburgu, který leží na řece Eider v Kielském průplavu. V březnu 1943 se v hodnosti SS-Unterscharführera v řadách 1. divize pancéřových granátníků SS Leibstandarte SS Adolf Hitler, konkrétně v sestavě její těžké tankové roty vyzbrojené tanky Tiger I, zúčastnil třetí bitvy o Charkov, během které se Němcům podařilo naposledy město znovu získat. Následovaly boje u Poltavy a Krasnogradu. Brandt nechyběl v řadách jednotky ani během červencové operace Citadela, tedy protiútoku v kurském oblouku. 10. července mu po zranění velitele jednoho z Tigerů, Heinricha Klinga, bylo svěřeno velení jeho osádky. Brandt se osvědčil více než dobře.

Foto: Tank Tiger | Bundesarchiv

Psali jsme:Projekt Manhattan – cesta pokusů a omylů přispěla k ukončení druhé světové války

V říjnu 1943 se stal příslušníkem nově zformovaného praporu těžkých tanků SS (schwere SS-Panzer-Abteilung 101), který byl oficiálně ustanoven 22. října ve francouzském Mailly-le-Camp. Až do jeho zániku, respektive přeznačení, mu s krátkou přestávkou velel SS-Sturmbannführer Heinz von Westerhagen.

6. června 1944, v den spojenecké invaze do Normandie (operace Overlord), byl Brandt příslušníkem 2. čety z 2. tankové roty praporu 101 a byl povýšen na SS-Oberscharführera. Bojoval na Tigerech I s čísly 223 a 224. Jeho stroj se zúčastnil i známého přepadu vedeného Michaelem Wittmannem ve Villers-Bocage 13. června 1944, při kterém byly britské síly zaskočeny jednotkami těžkých tanků.

Někdejší řidič Brandtova Tigru, SS-Unterscharführer Heinrich Reimers, který sloužil už u Kurska, padl 8. srpna 1944 spolu se zbytkem Wittmannovy osádky.

Po těžkých ztrátách u Falaise, kdy praporu zůstalo pouze šest bojeschopných Tigerů, byla jednotka stažena zpět do Německa. Ve výcvikovém prostoru Bielefeld–Sennelager se začala nově formovat a zároveň přezbrojovat na tanky Königstiger. Se stažením přišlo i nové označení – schwere SS-Panzer-Abteilung 501. Brandt se stal velitelem jedné z čet 1. těžké roty.

Psali jsme:Zimmerit: unikátní antimagnetický nátěr německých tanků. Hrozba magnetických min však byla pro německou techniku minimální

Na podzim a v závěru roku 1944 jednotka bojovala s postupujícími Spojenci. V prosinci, těsně před začátkem ofenzivy v Ardenách (operace Wacht am Rhein), obdržela 30 nových Königstigerů. Jako součást bojové skupiny Joachima Peipera (Kampfgruppe Peiper) vyrazila do belgických lesů.

19. prosince 1944 se Němci dostali k městu Stoumont, ale už o den později se některé části jednotky ocitly v americkém obklíčení. Boje gradovaly. Ráno 25. prosince 1944 vystoupil Brandt ve Stavelotu ze svého tanku. Nedlouho poté poblíž explodoval americký dělostřelecký granát, který 24letého tankistu zabil. Pohřben byl na německém válečném hřbitově v belgickém Lommelu.

V lednu 1945 byl Jürgen Brandt posmrtně vyznamenán Německým křížem ve zlatě.

Zdroj: warhistoryonline.com