7. 11. 2018 – Den třetí

Dnes ve středu 7. 11. 2018 výprava brzy ráno přejela do Jižních Čech, z velkých pražských hřbitovů, které byly navštíveny včera se dnes pojede po malých, veskrze vesnických, hřbitovech. Ten první je v Choustníku u Tábora, je tu hrob majora in memoriam Ing. Rostislava Samce, který  tragicky zahynul v roce 1998 při leteckém neštěstí u obce Stipanjiči (Bosna a Hercegovina), zde působil jako starší pilot vrtulníkové jednotky letecké skupiny 7. mechanizovaného praporu v rámci mise SFOR. Bylo mu 37 let. Posmrtně byl povýšen do hodnosti majora. 

Foto: U hrobu Ing. Rostislava Samce v Choustníku u Tábora

Uctění památky štábního praporčíka in memoriam Kamila Beneše u jeho hrobu v Hluboké nad Vltavou se členů výpravy dotklo tím více, že se jedná o čerstvou událost. Na hrobě dosud ještě není náhrobní kámen, je tu spousta květin i malé „dárečky“.  Kamil Beneš tragicky zahynul ve věku 28 let letos v srpnu na následky zranění, která utrpěl při útoku sebevražedného atentátníka nedaleko spojenecké základny Bagram (Afghánistán). Poslední rozloučení s Kamilem Benešem se s vojenskými poctami uskutečnilo 16. srpna 2018 v Hluboké nad Vltavou. Posmrtně byl dnem 5. srpna 2018 povýšen do hodnosti štábního praporčíka a vyznamenán Křížem obrany státu. Prezident republiky ho dne 28. října 2018 vyznamenal Medailí Za hrdinství. 

Psali jsme:Německá BVP Marder míří na Ukrajinu

Foto: Položení věnce u hrobu praporčíka in memoriam Kamila Beneše v Hluboké nad Vltavou

Z Hluboké nad Vltavou poutníci přejeli do nedalekých Prachatic. V Prachaticích se v poledne uskutečnilo poslední rozloučení se štábním praporčíkem Tomášem Procházkou, který padl 22. října v Afghánistánu. Tento vynikající kynolog zemřel po střelbě afghánského vojáka, další dva příslušníci českých speciálních sil byli zraněni.

Na prachatický hřbitov dorazily stovky lidí, kromě rodiny a přátel sousta příslušníků různých složek AČR. Vojenská kynologie zasahuje do mnoha oblastí vojenských činností, od Hradní stráže, přes Vojenskou policii, až po speciální jednotky. Připravuje psovody a jejich psy i pro ostatní ozbrojené složky -  Celní správu a Policii. Zástupci všech, včetně vysokého velení, se dnes přišli s Tomášem rozloučit a vzdát mu hold. Bylo vidět, jak se v takovém okamžiku smývá každá rivalita mezi složkami, všichni jsou v tu chvíli na jedné lodi, všichni jsme na jedné lodi.  Omlouváme se čtenáři za to familiární oslovení Tomáše, ale upřímně to tak cítíme. Pohřeb, který byl se všemi vojenskými poctami, byl svým způsobem také velmi osobní, žádné škrobené příliš formální projevy, naopak vhodně zakomponované písničky od Pink Floyd, Red Hot Chili Peppers a kapely Metallica, citlivé vedení obřadu duchovním a vojenským kaplanem Petrem Šabakou. Když k tomu přidáme přelet gripenů, čestné salvy, Večerku, Hymnu v podání armádní hudby a fakt, že byl Tomáš stejný ročník jako dva z členů výpravy poutní Cesty poděkování, úcty a pokory, není třeba dodávat, jak moc všechny tento obřad zasáhl. 

Hrob podporučíka in memoriam Petra Valeše se nachází na malém až intimním hřbitově kolem kostela v malebné šumavské vesničce Rožmitál na Šumavě. Tak tradiční a starobylé místo versus mladý 22letý šikovný kluk usmívající se na vás z fotografie na pomníku působí zvláštně, paradox, jako sám život.  Petr Valeš byl vyslán do mise UNCRO jako pomocník 2. mechanizovaného družstva 3. mechanizované čety 1. mechanizované roty 2. praporu mírových sil OSN. V roce 1995 zemřel na následky zranění utrpěného po výbuchu minometného granátu na pozorovacím stanovišti Tango 23 u obce Ličky Oska v Chorvatsku. Posmrtně byl povýšen do hodnosti podporučíka a vyznamenán medailí „Za hrdinství“.

Psali jsme:Belgický voják uprchl s kradeným vojenským vybavením a vyhrožuje vládě

Foto: Položení věnce na hrob podporučíka in memoriam Petra Valeše v malebné šumavské vesničce Rožmitál na Šumavě

Major in memoriam Bohumil Vávrů, poslední z trojice našich vojáků, kteří tragicky zahynuli při leteckém neštěstí u Stipanjiče (Bosna a Hercegovina) v roce 1998, Bohumilu Vávrovi bylo 45 let. Od ledna 1994 byl zařazen u 6. základny dopravního letectva jako starší palubní technik. Od té doby absolvoval tři mise, přičemž ta poslední se mu stala osudnou. Před pár dny, přesně 25. října tomu bylo přesně dvacet let od této nešťastné události. Bohumil Vávrů je pochovaný v Českém Rudolci, na malém hřbitově na kopci za vesnicí s nízkou hřbitovní zdí a krásným výhledem do okolí na všechny světové strany. Krásné místo pro zastavení a odpočinek, nakonec i pro ten věčný. 

Foto: U hrobu rodiny Vávrů

Hrob podporučíka in memoriam Václava Martínka, který tragicky zahynul v roce 1994 při dopravní nehodě u chorvatské obce Udbina (ve věku 42 let) se nachází v Dačicích. Václav Martínek od roku 1993 sloužil v misi UNPROFOR jako starší řidič na území bývalé Jugoslávie byla to jeho první mise. Posmrtně byl povýšen do hodnosti podporučíka.

Foto: Zapálení svíčky u hrobu Václava Martínka

Posledním dnes navštíveným padlým byl četař Petr Hos, který přišel o život v 25 letech  při dopravní nehodě v místě Široka Kula v nynějším Chorvatsku o rok později po Václavu Martínkovi, tzn. v roce 1995 Bunič (Chorvatsko). Od roku 1994 působil ve své první misi (UNPROFOR na území bývalé Jugoslávie) jako starší řidič. K jeho hrobu přijeli poutníci na Jihlavsko do Stonařova, mezitím se už setmělo a byli nuceni hrob hledat při baterkách, ani to je samozřejmě neodradilo a tímto je další etapa Cesty poděkování, úcty a pokory úspěšně dokončena. 

Foto: Posledním dnes navštíveným padlým byl četař Petr Hos