EXCALIBUR
CZUB
CZUB

Uctění dne válečných veteránů - finální 6. den

 12. 11. 2019      kategorie: Události      0 bez komentáře

Je ráno 11. 11. 2019 - Den válečných veteránů. Ráno v 8:00 hodin přijíždíme k bráně posádky v Žatci. Cílem je sestavit a předat Vzpomínkovou lavičku válečných veteránů do ekumenické kaple Velení 4. Brigády rychlého nasazení. Jsme srdečně přijati kaplanem kpt. Pavlem Brichtou. Hned je vidět, že tento usměvavý sympaťák (doufám, že to tak můžu o panu kaplanovi napsat), má všechno připraveno.

d6_01
Foto: Kompletace Vzpomínkové lavičky válečných veteránů | Pavel Křižka

Řekli jsme si co a jak. A protože, jak říká náš člen výpravy z Bohumína Peťa Suchánek, Bo neni čas ztracet čas, hned jsme vyložili materiál a pustili se do práce. Něco přes hodinku soustředěné práce a lavička je pečlivě složená v celé své kráse.

Psali jsme: Pocit bezpečí je iluze, v podstatě už jsme ve válce

d6_02
Foto: Něco přes hodinku soustředěné práce a lavička je pečlivě složená v celé své kráse | Pavel Křižka

V 11:00 hodin se zúčastňujeme velmi důstojného pietního aktu u velkého pomníku věnovaného osvoboditelům města Žatce na místním hřbitově.  O co byl pietní akt na hřbitově oficiálnější, o to je familiernější  atmosféra v kapli při předávání lavičky. Kromě velitele 4. brigády rychlého nasazení plk. Josefa Trojánka, kaplana kpt. Pavla Brichty, velitele 41. Mechanizovaného praporu Žatec pplk. Stanislava Kočici a dalších zástupců v uniformě jsou přítomni také zástupci civilních spolků.

d6_03
Foto: V 11:00 hodin se zúčastňujeme velmi důstojného pietního aktu u velkého pomníku věnovaného osvoboditelům města Žatce na místním hřbitově | Pavel Křižka

Psali jsme: Díky několika srdcařům na naše válečné veterány nezapomínáme

Pan kaplan Brichta čte dva žalmy z Bible, nad kterými se také zamýšlí. Mluví o tom, že nejvíce je milován ten, který zemřel pro své bratry, také o tom, že s posledními padlými byl přímo v misi a není dne, kdy by si na ně nevzpomněl a pronáší modlitbu za padlé. Tato komorní slavnost pokračuje, nadešla chvíle odhalení Vzpomínkové lavičky válečných veteránů, která doposud byla zahalena státní vlajkou.

d6_04
Foto: Chvíle odhalení Vzpomínkové lavičky válečných veteránů, která doposud byla zahalena státní vlajkou | Pavel Křižka

Je předán dekret, který ke každé z laviček náleží, lavička má číslo 68. Tyto speciální Vzpomínkové lavičky válečných veteránů jsou číslované a poslední má již číslo 69. Nachází se například v Kryptě Cyrila a Metoděje v Praze, v Arcibiskupství pražském, na vojenské základně Bagram (Afghánistán), v české sekci hřbitova Brookwood v Londýně, v památníku SNP v Banské Bystrici, na radnici Prahy 2, na různých vojenských posádkách nebo ve veřejných prostorech. Po krátkém „bratrském“ rozloučení se slovy „Určitě se nevidíme naposled“ vyrážíme s větrem o závod na Náměstí Míru na Praze 2, kde od 14:00 začíná oficiální program k uctění Dne válečných veteránů.

d6_05
Foto: V Praze na Náměstí Míru, kde od 14:00 začíná oficiální program k uctění Dne válečných veteránů | Pavel Křižka

Hned v autě si sdělujeme dojmy a dáváme si tlesknutí high five – dobrá práce – mise splněna – lavička má své místo. Už při příjezdu na „Mírák“ náš automobil budí pozornost a sotva zaparkujeme, už se přichází s námi zdravit naši fb přátelé. Lvíček Míra na kapotě působí jako celebrita. Hned na úvod programu si naše sympatie získávají děti, které zpívají státní hymnu. Slovem provází fundovaný historik plk. Eduard Stehlík přátelským a přirozeným projevem, jak je mu to vlastní a často promlouvá starostka Prahy 2 Mgr. Jana Černochová, ne proto, aby byla vidět hlavně ona, ale proto, že všechny hosty, promlouvající a vystupující zná osobně a mluví o nich a osobně jim děkuje.

d6_07
Foto: Lvíček Míra na kapotě působí jako celebrita | Pavel Křižka

Nechybí prapory a státní vlajka. Na velké obrazovce jsou promítány dokumenty. V prostorách náměstí se prezentuje vojenská technika AČR, výzbroj a výstroj i Aktivní zálohy. Na trávníku je pietní místo, kde každý může zatlouci dřevěný křížek.

d6_06
Foto: Na trávníku je pietní místo, kde každý může zatlouci dřevěný křížek | Pavel Křižka

Líbí se nám velký zájem veřejnosti o tuto akci a o veterány, dávají to najevo, téměř každý má na klopě vlčí mák. Jsme unavení téměř až za únosnou mez a je vlezlá zima, ale ohromně si to užíváme.

d6_08
Foto: Nechybí prapory a státní vlajka. Na velké obrazovce jsou promítány dokumenty | Pavel Křižka

Všechny úkoly jsme splnili, všechno z nás spadlo a teď už jen sklízíme ovoce. Asi to bude tím, že celou cestu jedeme ve čtyřech lidech zavření v jednom autě, soustředíme se, takže to v nás budí dojem, že vlastně jedeme sami soukromě, o to více teď prožíváme tu nálož osobních setkání, vzkazů, úsměvů, objetí, celé té obrovské nálože lidskosti. Jsme šťastní, že naše cesta má takový dopad, proto ji podnikáme. Najednou se z reproduktoru ozve: „Prosíme, aby na pódium přišel pan Petr Něnička“. Co se děje? Než se vzpamatuje, už mu je předávána medaile Výboru pro obranu Poslanecké sněmovny Parlamentu ČR za zásluhy v oblasti obrany ČR.  Akce končí, pomalu se začíná šeřit a náš čas se nachyluje k odjezdu, měli jsme před sebou posledních 400 km.

d6_09
Foto: Předávání medaile Výboru pro obranu Poslanecké sněmovny Parlamentu ČR za zásluhy v oblasti obrany ČR | Pavel Křižka

Je 0:18 hodin 12. 11. 2019, když vzniká tento článek, už doma ve Vlkoši a přichází echo od posledního člena týmu, že v pořádku dorazil domů, do Bohumína. Uf, super. Ještě posílá fotku displeje na palubní desce auta po dojezdu. Celkově jsme ujeli 2822,5 km. Čistého času jsme strávili v jedoucím autě 49 hodin a 31 minut. A spát, zítra je pracovní den, vstáváme do práce…

d6_10
Foto: Celkově jsme ujeli 2822,5 km. Čistého času jsme strávili v jedoucím autě 49 hodin a 31 minut. A spát, zítra je pracovní den, vstáváme do práce… | Pavel Křižka

Epilog:

Často říkáme, že žijeme v rychlé, složité době, přehlceni informacemi, ve které se jen těžko orientujeme. Při pohledu do dějin, se dá říct, že taková je svým způsobem každá doba.  Lidé se k aktuálním tématům postaví různě, podle svých možností, zkušeností, odvahy a chuti něco vůbec dělat.  Naštěstí se ale vždy dosud našli jedinci, kteří se dokázali zorientovat, v tom balastu všeho efektivně vyhodnotit úkoly, které nesnesou odkladu, nehleděli na vlastní pohodlí a jednali. Dokázali pro svou myšlenku přesvědčit a strhnout spoustu dalších. Asi bychom je mohli nazvat vizionáři. Na rozdíl od všech ostatních, činy takových lidí se postupem času ukáží jako zásadní. V historii nepochybně takovými byli také zakladatelé organizace Obrany národa, následovali je další a následují je i naši dnešní vojáci. Je to tak, tak to funguje. Poodstupme ještě dál kroků, najednou uvidíme, jak jsou vizionáři důležití ve všech oborech – politika, věda, kultura, životní prostředí, a další a další. Následujme vizionáře s vizí a ne ty, kteří nám nabízí pár krátkodobých pozlátek. Je to důležitější než si vůbec dokážeme připustit. A když k tomu zůstaneme ohleduplní, nadšení v jakémkoli konání, přející ostatním, gentlemanští, odvážní a optimističtí ve víře v dobrou budoucnost, všechno dobře dopadne. Chtějme to po sobě, po ostatních, chtějme to také po našich představitelích. Není to jen právo, je to naše povinnost.  A nezapomeňme: „PODĚKOVAT NENÍ SLABOST !“

76762484_3457495230934734_6564693740538036224_n
Foto: Bez komentáře...

CENOVÉ BOMBY (3143)

Komentáře

Článek nemá žádný komentář. Buďte první!

Přidat komentář

Tento web používá k poskytování služeb, personalizaci reklam a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte. Více informací