Americká protivzdušná obrana v posledních týdnech čelila sérii masivních íránských balistických útoků. Na první pohled šlo o demonstraci síly systému Patriot. Jenže za úspěšnými odpaly se skrývá nepříjemná otázka: kolik drahocenných střel PAC-3 ještě Spojeným státům zbývá — a kolik z nich mohou skutečně poslat Ukrajině?

Foto: Střela PAC-3 MSE ze systému patriot | Open Source

Právě pro Ukrajinu nejde o akademickou debatu. Před zimou, kdy lze očekávat další ruské útoky na energetickou infrastrukturu, rozhoduje každá protibalistická střela. A nejnovější čísla ukazují, že zásoby nejsou ani zdaleka neomezené.

Americké zásoby nejsou bezedné

Podle odhadů Center for Strategic and International Studies měly Spojené státy k 27. červenci přibližně 759 až 827 střel PAC-3 pro systém Patriot. Do tohoto čísla spadají jak starší verze CRI, tak modernější PAC-3 MSE.

Na papíře to může vypadat jako solidní zásoba. Jenže realita moderní protivzdušné obrany je tvrdá: při útocích balistickými raketami mizí zásoby extrémně rychle.

Od konce července americké jednotky odrážely tři velké íránské raketové útoky na leteckou základnu Muwaffaq Salti v Jordánsku. Útoky proběhly 28. července, 31. srpna a 9. září. A právě při těchto akcích se ukázalo, jak rychle lze vypálit desítky až stovky interceptorů.

Tři útoky, až téměř dvě stovky odpálených střel

Dostupná data ukazují následující spotřebu střel PAC-3:

• 28. července: přibližně 10 střel proti vlně 5–6 balistických raket
• 31. srpna: přibližně 96 až 128 střel proti 32 balistickým raketám
• 9. září: přibližně 60 střel proti 20 balistickým raketám

Celkem tedy americká armáda během 47 dnů odpálila zhruba 166 až 198 střel PAC-3. To odpovídá přibližně 20 až 26 procentům tehdejších odhadovaných zásob.

Jinými slovy: čtvrtina zásob mohla zmizet během méně než dvou měsíců.

Z vojenského hlediska je navíc důležité, že Američané často používají dvě až čtyři střely na zničení jedné balistické rakety. To zvyšuje šanci na zásah, ale dramaticky urychluje spotřebu. Pro Ukrajinu je takový přístup luxusem — ta obvykle nemá možnost plýtvat a často musí počítat s jediným interceptorem na jeden cíl.

Kolik střel PAC-3 může USA ještě mít?

Pokud bychom vzali původní odhad 759 až 827 střel a odečetli spotřebu z posledních útoků, americké zásoby by mohly klesnout přibližně na 561 až 661 kusů.

Jenže do hry vstupuje výroba. Lockheed Martin plánoval v roce 2026 vyrobit 650 střel PAC-3 MSE. Za 47 dní by při takovém tempu mohlo vzniknout zhruba 84 nových interceptorů.

Ne všechny ale nutně skončí v amerických skladech. Část může jít zahraničním zákazníkům nebo na doplnění jiných závazků. Proto je realističtější odhad, že Spojené státy mohou mít aktuálně maximálně přibližně 645 až 745 střel PAC-3 obou variant.

To stále není zanedbatelné číslo. Ale pro zemi, která musí chránit vlastní základny, spojence a zároveň podporovat Ukrajinu, nejde o zásobu, se kterou lze bezstarostně nakládat.

Proč je to pro Ukrajinu tak důležité

Ukrajina potřebuje před zimou výrazně posílit protivzdušnou obranu. Prezident Volodymyr Zelenskyj podle Defense Express uvedl, že země by potřebovala 100 až 120 protibalistických interceptorů měsíčně.

To je mimořádně náročný požadavek. Pokud by Ukrajina skutečně dostávala stovku střel PAC-3 měsíčně, šlo by o tempo, které by samo o sobě významně zatěžovalo americké zásoby. A to v době, kdy USA samy čelí spotřebě na Blízkém východě.

Problém tedy není jen politický. Je i fyzický a průmyslový. Západní obranný průmysl sice navyšuje výrobu, ale moderní protibalistické střely nelze vyrábět přes noc. Každý kus je drahý, technologicky složitý a poptávka po něm roste rychleji než výrobní kapacity.

Patriot jako zbraň i logistická výzva

Systém Patriot je pro Ukrajinu jedním z nejcennějších prostředků protivzdušné obrany. Dokáže ničit cíle, se kterými si jiné systémy často neporadí — zejména balistické rakety. Právě proto je ale závislost na PAC-3 tak citlivá.

Samotný systém bez dostatku střel ztrácí část svého významu. Odpalovací zařízení, radary a vyškolené posádky jsou klíčové, ale rozhodující je nakonec munice. A právě munice se stává úzkým hrdlem celé západní podpory.

Americké „kulometné“ tempo odpalování proti íránským raketám ukazuje, jak vypadá obrana při dostatku prostředků. Ukrajina ale bojuje v úplně jiné realitě. Musí pečlivě vybírat, které cíle sestřelí a kde bude riskovat zásah. Každá střela PAC-3 tak není jen technickým prostředkem, ale strategickým rozhodnutím.

Zima ukáže skutečné limity Západu

Washington naznačil, že Ukrajině před zimou určité množství střel PAC-3 poskytne. Klíčová otázka však zní: kolik jich skutečně může uvolnit, aniž by oslabil vlastní obranu a závazky vůči spojencům?

Pokud současné odhady sedí, USA mají k dispozici stovky střel, nikoli tisíce. A v prostředí, kde jediný masivní útok může znamenat spotřebu desítek až více než stovky interceptorů, se i vysoká čísla rychle zmenšují.

Pro Ukrajinu to znamená nepříjemnou realitu. V příštích měsících nebude rozhodovat jen ochota spojenců pomáhat, ale také to, zda západní sklady a továrny dokážou držet krok s tempem války.

Patriot zůstává jedním z nejdůležitějších štítů proti balistickým raketám. Jenže štít je silný pouze tehdy, pokud má dost munice. A právě střely PAC-3 se mohou stát jednou z nejcennějších komodit nadcházející zimy.

Zdroj: Defence Express