Asi poslední člověk, od kterého byste čekali, že se stane křesťanským evangelíkem, je muž, který 7. prosince 1941 velel japonskému leteckému útoku na Pearl Harbor – a přece se jím stal. Kapitán Micuo Fučida byl silně ovlivněn svými zážitky z druhé světové války, které ho v následujících letech po konfliktu přivedly k hluboké víře v boha.

Micuo Fučida se narodil 3. prosince 1902 v dnešním japonském městě Kacuragi. V pouhých 19 letech narukoval do japonského císařského námořnictva a navštěvoval akademii v Hirošimě. Absolvoval ji jako poddůstojník a rychle postupoval v hodnostech, až se v prosinci 1930 stal poručíkem.

Foto: Asi poslední člověk, od kterého byste čekali, že se stane křesťanským evangelíkem, je muž, který 7. prosince 1941 velel japonskému leteckému útoku na Pearl Harbor | Shutterstock

Japonské ozbrojené síly, podobně jako ve většině tehdejších zemí, nezahrnovaly samostatné letectvo. Svou leteckou složku měla armáda a námořnictvo zvlášť, a námořník Fučida se zajímal především o létání. Stal se specialistou na horizontální bombardování a měl za úkol učit ostatní letce této technice útoku – která se ovšem kromě útoků na pozemní cíle u námořního letectva příliš neuplatnila, s jednou významnou výjimkou. Zasáhnout pohybující se loď těžkou bombou při horizontálním letu bylo příliš dílem náhody. Útok na zakotvené lodě v přístavu ale nabízel větší šanci.

V roce 1929 byl Fučida během druhé čínsko-japonské války přidělen na letadlovou loď Kaga a poté byl převelen k letecké skupině Sasebo. Dne 1. prosince 1936 byl Fučida povýšen na nadporučíka a přijat do Námořní štábní školy. Když vypukla druhá světová válka, sloužil jako velitel letecké skupiny na palubě letadlové lodi Akagi a měl nalétáno úctyhodných 3000 hodin. 

Jen několik měsíců před útokem na Pearl Harbor byl Micuo Fučida povýšen na komandéra a pověřen vedením první vlny vzdušných sil proti severní straně havajského ostrova Oahu. V 7:40 ráno 7. prosince 1941 nařídil útok ze svého bombardovacího letounu B5N2 Kate a vystřelil světlici "Černý drak", která signalizovala první fázi útoku. V té měly horizontální a torpédové bombardéry útočit jako první a využít k přesnému zaměření bomb a torpéd čistého nebe bez dýmu výbuchů a požárů způsobených pumami střemhlavých bombardérů. Protože ale stíhací piloti v doprovodných letounech A6M Zero první světlici neviděli a nereagovali podle záměru, vystřelil Fučida druhou světlici. Stíhači zareagovali správně, ale piloti střemhlavých bombardérů D3A Val si mysleli, že je to jejich povel k útoku, a tak zaútočili společně s horizontálními a torpédovými Kate.

Foto: Námořní bombardovací letoun Nakajima B5N2 Kate | Wikimedia Commons / Public domain

Fučidův letoun pilotoval poručík Micuo Macuzaki, stroj nesl těžkou 800kg pumu upravenou z dělostřeleckého granátu. Ze 49 takových bomb svůj cíl zasáhlo pouhých osm, ale letecký útok byl úspěšný a Fučida pronesl známou větu: "Tora! Tora! Tora!" Tím sdělil posádce na palubě Akagi, že první vlna zastihla nepřítele nepřipraveného a úspěšně jej napadla. Místo návratu na letadlovou loď zůstal Fučida v havajském vzdušném prostoru, aby zajistil, že i druhá vlna bude úspěšná. Když se vrátil, zjistil, že první vlna přišla o 21 letounů, a potvrdil, že cílové americké lodě byly zničeny. Ale také to, že v přístavu se nenacházely americké letadlové lodě – což mělo pro další vývoj války v Pacifiku z japonského pohledu fatální důsledky.

Díky svému velení během útoku na Pearl Harbor se Micuo Fučida stal národním hrdinou. Dále sloužil v mnoha dalších bitvách během druhé světové války, včetně vedení první vlny letadel proti Darwinu v Austrálii 19. února 1942. Několik měsíců poté vedl také sérii leteckých útoků proti Královskému námořnictvu na britském Cejlonu, které britský premiér Winston Churchill označil za "nejnebezpečnější okamžik" konfliktu.

Fučida sloužil na palubě Akagi až do jejího potopení během bitvy o Midway. V této bitvě však nelétal, protože se zotavoval ze zánětu slepého střeva. Když byla letadlová loď napadena, byl nucen se svými kolegy důstojníky evakuovat z můstku po laně. Byl odhozen výbuchem a utrpěl zlomeniny obou kotníků, nicméně loď se mu podařilo opustit a byl zachráněn.

Po zotavení ze zranění strávil Micuo Fučida zbytek druhé světové války v Japonsku jako štábní důstojník, než byl v říjnu 1944 povýšen na kapitána. Jako vysoce postavený důstojník byl v srpnu 1945 požádán, aby odcestoval do Hirošimy a vyhodnotil škody způsobené atomovou bombou. Přestože všichni v jeho skupině zemřeli v důsledku radiace, jemu se nic nestalo.

Fučidova kariéra skončila, když Američané v listopadu 1945 obsadili Japonsko. Vrátil se na rodinnou farmu a později k tomuto období uvedl: "Život neměl žádný smysl. Tolikrát jsem minul smrt a proč? K čemu to všechno bylo?" Hledání smyslu života Micuo Fučidy začalo nechtěně, když byl požádán, aby svědčil v několika japonských procesech s válečnými zločinci. Rozhodl se dokázat, že šlo o pouhou "spravedlnost vítězů", a hovořil s bývalými válečnými zajatci, aby dokázal, že Američané s nimi zacházeli stejně.

Když Fučida dorazil na místo, zjistil, že letecký inženýr, o němž si myslel, že zahynul u Midway, byl jedním z válečných zajatců. Kazuo Kanegasaki mu řekl, že s nimi nebylo zacházeno špatně, a vyprávěl o ženě jménem Peggy Covellová, která se o ně starala, přestože její rodiče byli zabiti Japonci. To byl první moment, který přiměl Fučidu přehodnotit své přesvědčení o světě. Druhým bylo, když si přečetl brožuru Jacoba DeShazera, který byl zajat po Doolittleově náletu v dubnu 1942. DeShazer byl ateista, ale po mučení se obrátil ke křesťanství.

Fučida se vydal podobnou cestou a ze zvědavosti si přečetl Bibli. Ke křesťanství konvertoval v září 1949. A začal cestovat. Byl dokonce pozván do Spojených států, aby se podělil o svůj příběh, což byla pro muže, který velel útoku na Pearl Harbor velká výzva. Fučida řekl, že byl všude přijat jen vřele, a těm, s nimiž se setkal, říkal: "Dal bych cokoli za to, abych své činy v Pearl Harboru neuskutečnil, ale to je již nemožné. Místo toho budu pracovat na tom, abych zasadil smrtelnou ránu zrůdě zvané nenávist, která zamořuje lidská srdce."

Kromě založení Evangelizační asociace kapitána Fučidy vyprávěl Micuo Fučida svůj vlastní příběh v mnoha knihách. Dočkal se ale kritiky kvůli nesrovnalostem a nepřesnostem. Například oficiální japonská historie Midwaye je v rozporu s tím, co tvrdil ve své vlastní knize. Tvrdil také, že žádal třetí vlnu útoku na Pearl Harbor, ale to autoři H. P. Willmott, Tohmatsu Haruo a W. Spencer Johnson ve své knize Pearl Harbor odmítli jako něco, co se nikdy nestalo.

Snad nejkritičtější byl Alan Zimm ve své knize Attack on Pearl Harbor (Útok na Pearl Harbor) z roku 2011: Strategie, boj, mýty, podvody. Vytýkal Fučidovi, že v den útoku zpětně měnil své rozkazy, výzvy a akce, přičemž chyby, kterých se dopustil, sváděl na jiné. Fučida se veřejně touto kritikou zabýval a neodpovídal. Místo toho celý život líčil své zážitky z války a to, jak ho přivedly k nalezení křesťanství. Zemřel v Japonsku 30. května 1976 na cukrovku.

Zdroj: warhistoryonline