Nedávno jsme u nás psali o americkém výsadkáři, jenž byl za odvahu a sebeobětování během operace Market-Garden v září 1944 posmrtně vyznamenán nejvyšším americkým vyznamenáním – Medailí cti. V komentářích se objevily prosby ohledně dalších vojáků, kteří byli po skončení bitvy dekorováni nejvyššími vyznamenáními, jež jejich země udělovala. Dnes bych tedy chtěl připomenout jednoho z celkem pěti britských vojáků, kteří se stali nositeli Viktoriina kříže právě během neúspěšné operace polního maršála Bernarda Montgomeryho v okolí nizozemského Arnhemu. Čtyři z těchto pěti křížů byly bohužel uděleny posmrtně – a týká se to i hlavního hrdiny tohoto příspěvku.

Foto: Dva výsadkáři se 18. září zakopali poblíž Oosterbeeku, což ukazuje lesnatou oblast, v níž se bojovalo na západní straně britského perimetru | Wikimedia Commons / Public domain

Psali jsme:Sovětský tank T-28 a jeho problémy při vývoji

John Daniel Baskeyfield se narodil do rodiny Daniela a Minnie Baskeyfieldových 18. listopadu 1922 v anglickém Burslemu ve Stoke-on-Trent. Po základním vzdělání se vyučil řezníkem a této profesi se věnoval až do února 1942, kdy byl povolán do řad britské armády. Po absolvování základního výcviku byl zařazen k pluku South Staffordshire, jenž tvořil součást 1. výsadkové brigády začleněné do elitní 1. britské výsadkové divize. John, zařazený u kluzákové pěchoty – konkrétně u protitankové čety 2. praporu zmíněného pluku – si svůj bojový křest odbyl během invaze na Sicílii. Po jejím ovládnutí se s jednotkou zapojil i do operací v jižní Itálii.

O rok později se John Baskeyfield se svými spolubojovníky z protitankové čety 2. praporu South Staffordshirského pluku nasoukal do kluzáku Horsa a 17. září 1944, vyzbrojen 57mm protitankovým kanonem, vyrazil v rámci mohutné spojenecké letecké „flotily“ nad Nizozemí. Protitanková děla a jejich obsluhy – mezi nimi i Baskeyfield – startovaly toho dne ze základny RAF Manston. Jenže i přes počáteční úspěch akce, která Němce zaskočila, se již brzy po přistání v okolí Arnhemu, hlavního cíle celé operace Market-Garden, objevily první problémy. Ty vedly k téměř okamžitému zhroucení časového plánu a v konečném důsledku znamenaly zkázu pro celou 1. britskou výsadkovou divizi poté, co se Němci z počátečního šoku vzpamatovali a přisunuli k Arnhemu značné síly, včetně tankového sboru SS.

Tři dny po přistání se zbytky čtyř britských výsadkových praporů stáhly z Arnhemu a okolí do kapsy u Oosterbeeku. Byl mezi nimi i dvaadvacetiletý John Baskeyfield, který velel obsluhám dvou protitankových děl ráže 57 mm. Jejich úkolem byla obrana křižovatky ve tvaru písmene „T“ na silnici z Arnhemu do Oosterbeeku. V blízkosti této důležité křižovatky se nacházela celkem tři britská děla. Kanony pod vedením Baskeyfielda střežily silnici a volný terén ze směru od Acacialaanu – tedy z nejpravděpodobnějšího směru postupu německých tanků. A právě odsud 20. září 1944 německé obrněnce doprovázené pěchotou skutečně přijely.

Němci neměli o zamaskovaných britských kanonech ani tušení. Baskeyfield nechal nepřítele přijet na vzdálenost zhruba 100 yardů (necelých 100 metrů) a až pak vydal obsluhám rozkaz k palbě. Britové rychle za sebou zničili dva německé tanky – patrně Panzery IV (i když v pozdější citaci k udělení Viktoriina kříže se uvádí dva Tigery) – a jedno útočné dělo StuG III. O doprovodnou německou pěchotu se „postarali“ příslušníci 11. praporu. Krváceli však i obránci: nepřátelský granát explodoval v blízkosti jednoho z děl a jeho obsluha byla zabita. John Baskeyfield, řídící palbu, utrpěl vážné zranění nohy. Odmítl ale evakuaci do týlu a dělo začal připravovat k dalšímu boji.

Psali jsme:Jaké přínosy a náklady má pro Česko pomoc a podpora vůči Ukrajině?

Psali jsme:LOM PRAHA otevřel novou zkušebnu pístových leteckých motorů, kterou postavil vlastními silami

Psali jsme:Sellier & Bellot slaví 200 let: rekordní výsledky a zlatá střela jako symbol výročí

Během druhého německého útoku tak nabíjel, mířil a střílel na nepřátelské tanky zcela sám. Po zásahu svého děla, které bylo vyřazeno, se odplazil ke druhému. Jeho obsluha byla již mrtvá nebo těžce zraněná, a tak John pokračoval v boji znovu sám. I když se mu několik pěšáků pokusilo pomoci, všichni byli zasaženi a k dělu se nedostali. Přesto se mu povedlo dvěma výstřely zničit další StuG III, který se přiblížil k jeho pozici. Přesila nepřítele však byla příliš velká. Johnův život ukončil tankový granát vypálený z bezprostřední blízkosti. Statečný protitankový dělostřelec byl po výbuchu doslova roztrhán.

Zbytky jednotek majora Richarda Lonsdalea, pod něž spadali i protitankoví dělostřelci 2. praporu South Staffordshirského pluku, se téhož dne stáhly v rámci obranného perimetru u Oosterbeeku na nové pozice, které držely až do ústupu v noci z 25. na 26. září 1944.

Zpráva o posmrtném dekorování Johna Daniela Baskeyfielda Viktoriiným křížem se v The London Gazette objevila o měsíc později, 23. listopadu 1944.

Zdroj: warhistoryonline.com