Zajata a mučena Japonci. Vyznamenána titulem "Hrdina Sovětského svazu"
Ve Vladivostoku, na pozemku hlavní námořní nemocnice Tichomořské flotily, stojí pomník dívky s brašnou léků na rameni. Pod obeliskem je pak umístěna Zlatá hvězda hrdiny. Pomník patří Marii Cukanovové - jediné ženě, která během sovětsko-japonské války obdržela titul Hrdina Sovětského svazu.
Marie Nikitična Cukanovová se narodila 14. září 1924 ve vesnici Smolenka v Ťumeňské oblasti, kde žila s matkou, nevlastním otcem a bratrem. Její biologický otec zemřel několik měsíců před jejím narozením. Po celé dětství a dospívání Cukanovová žila v Krasnojarském kraji, kde absolvovala základní školu a gymnázium. V roce 1941 pracovala jako telefonistka a poté jako zdravotní sestra v nemocnici přemístěné z Rostova.
Později se přestěhovala do Irkutska, kde od února do června 1942 pracovala v Irkutském leteckém závodě - nejprve jako studentka a poté jako inspektorka a kontrolorka 4. kategorie. Souběžně s tím Marie absolvovala kurzy medicíny. V květnu 1942 pak byla výnosem Státního výboru obrany SSSR vyhlášena poptávka po 25 000 dobrovolnicích pro námořnictvo. Marie si tuto šanci nenechala ujít a zapsala se na seznam. Následně dne 13. června 1942 byla poslána do služby na Dálném východě.
Foto: Sovětští námořníci v Port Arthuru, 1945 | RIA Novosti archive, image #834147 / Haldei / CC-BY-SA 3.0
Tam sloužila v 51. dělostřelecké divizi Škotovského sektoru jako dálkoměřička a telefonistka. V roce 1944, po absolvování školy mladších zdravotnických specialistů, byla jmenována zdravotnickým důstojníkem 355. praporu námořní pěchoty Tichomořské flotily. Po vítězství nad nacistickým Německem vstoupil SSSR do války s císařským Japonskem. Boje pak probíhaly na Kurilských ostrovech, na Korejském poloostrově a v severní Číně. Válka byla vyhlášena přesně 3 měsíce po vítězství Spojenců v Evropě.
Dne 13. srpna 1945 byla zahájena Seisinská vyloďovací operace kdy SSSR zahájil invazi do korejského přístavu Seisin (nyní Čchongdžin). Přístav byl dobře opevněn a byla v něm umístěna početná japonská posádka, čítající až 4 000 osob, zahrnující jednotky 3. armády. Ráno 14. srpna 355. prapor dosáhl Seisinu a zapojil se do operace. Během bitvy kladly japonské jednotky silný odpor. První den této bitvy byla Marie zraněna na rameni. Odmítla však opustit bojiště a nadále poskytovala lékařskou pomoc. Během dvou dnů bojů pak přispěla k záchraně 52 námořníků. Večer 15. srpna se pak spolu se skupinou vojáků nacházela na opevněném návrší.
Podle jedné verze událostí se skupina podílela na evakuaci raněných vojáků, podle jiné verze se účastnila průzkumu. Každopádně se skupina dostala pod minometnou palbu, kdy Marii zasáhla střepina do nohy. Následně byla v bezvědomí zajata japonskými vojáky, kteří ji ve snaze získat informace o záměrech sovětské námořní pěchoty krutě mučili.
Po čase sovětští vojáci dobyli kopec, na němž se nacházelo japonské velitelství a objevili Mariino zohavené tělo. Japonci své oběti nejprve usekli ruce, pak jí vypíchli oči, a nakonec usekli hlavu. Mariiny ostatky byly následně zabaleny do látky a pohřbeny ve společném hrobě v Seisinu na kopci Komalsam.
Dne 14. září 1945 byl pak Marii Cukanovové "za vzorné plnění velitelských úkolů na frontě boje proti japonským imperialistům a projevení odvahy a hrdinství" posmrtně udělen titul Hrdina Sovětského svazu. Dnes na "Kopci hrdinů" stojí její pomník z bílého mramoru (byl odhalen v roce 2010), na němž je napsáno: "Zde je pohřbeno 25 ruských hrdinů, kteří zemřeli statečnou smrtí za osvobození Koreje od japonských okupantů".
Na Mariinu počest byly v SSSR také pojmenovány vesnice a ulice. Obyvatelka Vladivostoku Galina Šajková pak o Marii napsala knihu s názvem Opravdu chci žít. Mariin upravený příběh se navíc objevil v sovětsko-korejském filmu Unavené slunce, který byl uveden v roce 1988.
Zdroj: warhistoryonline.com