V mrazivém pekle zimní války mezi Finskem a Sovětským svazem se zrodila legenda. Legenda o muži, který se pohyboval jako duch, udeřil jako mrazivý dech a zanechával za sebou jen smrt a paniku. Jeho jméno bylo Simo Häyhä, ale pro sovětské vojáky se stal něčím daleko děsivějším: „Bílou smrtí“. I dnes, desetiletí po jeho posledním výstřelu, zůstává jeho příběh obestřený aurou tajemství a mrazivé efektivity, která z něj činí jednoho z nejlepších odstřelovačů všech dob.

Foto: Simo Häyhä alias Bílá smrt se svou puškou 

Psali jsme:Hrabě Erbo von Kageneck: rychlý vzestup a konec německého stíhacího esa

Představte si krajinu: nekonečné lesy pokryté hlubokým sněhem, teploty klesající hluboko pod bod mrazu, a mlha, která se drží u země jako plášť. Právě v tomto nelítostném prostředí se Häyhä cítil jako doma. Byl to obyčejný finský farmář, drobný muž o výšce pouhých 160 centimetrů, který však v sobě skrýval lovecký instinkt a chladnokrevnost, jež mu brzy vynesly nesmrtelnou slávu.

Sovětské jednotky se valily do Finska s drtivou přesilou, ale narazily na nečekaný odpor – a na neviditelného nepřítele. Häyhä nepoužíval moderní pušky s optikou; spoléhal na svou starou finskou pušku M/28-30 (variantu Mosin-Nagant) a na své bystré oči a železnou disciplínu. Proč se vzdal dalekohledu? Spekuluje se, že to bylo kvůli sněhu, který se na něm usazoval, odleskům slunce, které by prozradily jeho pozici, a dokonce i kvůli obavě, že mrazivý kov by mohl zamrznout k jeho oku. Häyhä raději splynul s okolím, dýchal jen mělce, aby nespustil páru, a před svým stanovištěm si udělal ledovou barikádu, aby ho chránila před nepřátelskými kulkami a zároveň mu umožnila skrýt únikovou cestu.

Byl to mlčenlivý stín, který se pohyboval s neuvěřitelnou zručností. Jeho přesné výstřely přicházely znenadání, z míst, kde by nikdo odstřelovače nečekal. Zasahoval velitele, důstojníky, kulometčíky – klíčové postavy, jejichž smrt zasévala chaos a strach do řad Rudé armády. Sověti si brzy všimli, že počet obětí od odstřelovačů je na jedné frontě alarmující. Posílali vlastní elitní odstřelovače, aby „Bílou smrt“ vypátrali a zneškodnili. Bez úspěchu. Häyhä byl vždy o krok napřed, vždy neviditelný, vždy smrtící.

Během pouhých 100 dnů, kdy zuřila Zimní válka, byl Häyhämu oficiálně připsán neuvěřitelný počet 505 potvrzených odstřelovačských zásahů. A to jen s puškou. K tomu přidejte dalších zhruba 200 zabití samopalem, které zaznamenal. Jak mohl jediný muž dosáhnout takového masakru za tak krátkou dobu? Bylo to čiré štěstí, nadlidská dovednost, nebo něco víc, co ho vedlo ledovým peklem?

Psali jsme:VOP CZ podepsal smlouvu se společností Rheinmetall na servis tanků Leopard 2A4 pro AČR

Psali jsme:Evropa směřuje k vesmírné suverenitě: Fúze Airbus–Thales–Leonardo a český průmysl

Psali jsme:Czech Mudness: extrémní vojenský překážkový závod organizovaný českými vojáky

Jeho neporazitelnost trvala až do 6. března 1940, kdy ho nepřátelská kulka zasáhla do čelisti a rozdrtila mu tvář. S těžkým zraněním, které ho připravilo o část tváře a čelisti, byl Häyhä odvezen z fronty. Mnozí si mysleli, že je konec legendy. Ale "Bílá smrt" se vzepřela i smrti samotné. I po tak hrozivém zranění přežil a probudil se z bezvědomí přesně v den, kdy byl podepsán mírový pakt.

Foto: Simo Häyhä po 2. světové válce, ve které utrpěl vážné zranění obličeje s doživotními následky

Simo Häyhä žil dlouhý, klidný život po válce, navzdory desítkám operací. Nikdy se nechlubil svými činy, zůstal skromným farmářem. Když se ho v pokročilém věku ptali, zda se někdy bál, odpověděl jednoduše: „Ne. Dělal jsem, co mi bylo řečeno, a snažil jsem se, jak nejlépe jsem mohl.“

Foto: Simo Häyhä v důchodovém věku

A tak nám zůstává záhada. Jak mohl tento tichý, nenápadný muž dosáhnout takových čísel? Byla to jen mistrovská technika, dokonalé splynutí s přírodou, nebo snad něco hlubšího – nezdolný finský duch, který se odmítl podvolit? Simo Häyhä, Bílá smrt, je dodnes připomínkou, že i v nejkrutějších konfliktech se mohou zrodit legendy, jejichž mrazivý odkaz přetrvává napříč generacemi.

Zdroj: warhistoryonline.com