V poslední době se čím dál častěji hovoří o evropském zbrojním průmyslu a o potřebě jeho posílení – a to jak v reakci na válku na Ukrajině a hrozbu ze strany putinovského Ruska, tak i v souvislosti s nevyzpytatelnou politikou D. Trumpa, kdy tradiční dodávky zbraňových systémů z USA nejsou tak jisté jako dříve. Je zřejmé, že Evropa se bude muset mnohem více spoléhat na vlastní síly – i pokud jde o zajištění výzbroje.

Foto: Vozidlo Shota typu MRAP od firmy TIMAK | Wikimedia Commons / Public domain

Evropský zbrojní průmysl je přitom mimořádně výkonný a zároveň neobyčejně rozvětvený. V takřka každé bojové kategorii dokáže nabídnout hned několik typů. V posledních letech pak v Evropě dochází k jednomu zajímavému jevu – sílí i zbrojní průmysl zemí, které dosud nebyly v tomto ohledu příliš aktivní. Vlastní obranný průmysl začínají budovat i menší státy a představují zbrojní produkty, které bychom u nich dříve nečekali. Jednou z takových překvapivých konstrukcí je obrněný automobil Shota pocházející z Albánie.

Zbrojní průmysl země Škipetarů

Albánie v minulosti určitým zbrojním průmyslem disponovala. Před druhou světovou válkou však tehdejší královská Albánie žádný skutečný obranný průmysl neměla – v zemi existovalo jen několik málo průmyslových závodů a armáda byla spíše symbolická. Situace se změnila po válce, kdy komunistický režim Envera Hodži začal budovat na albánské poměry mohutnou armádu čítající téměř 50 000 vojáků (plus početné zálohy).

Výzbroj této armády nejprve dodával Sovětský svaz a Jugoslávie, později Čína. Albánie však usilovala o určitou nezávislost, a tak spustila domácí výrobu útočných pušek ASh-78 a ASh-82 – kopií sovětských AK-47 a AKMS. Stejně tak byly vyráběny kopie samonabíjecích pušek SKS a kulometů RPD. Fungovala i produkce munice pro pěchotu i dělostřelectvo. Komunistické vedení Albánie tehdy dokonce plánovalo výrobu dále navyšovat. Tyto plány však skončily po pádu režimu v roce 1990. Nová demokratická Albánie už nepotřebovala tak rozsáhlé ozbrojené síly, a to nejen kvůli změněné politice, ale i kvůli zubožené ekonomice. Armáda se nadále spoléhala na starší výzbroj ze skladů a přezbrojení mělo probíhat spíše nákupy ze zahraničí – hlavně z bohatších evropských zemí. Starý zbrojní průmysl tak neměl uplatnění, a kvůli zastaralému strojnímu vybavení a nedostatku financí rychle zkrachoval.

Potřeba vlastního obranného průmyslu se znovu vynořila až po roce 1997, kdy po zhroucení systému tzv. pyramidových her došlo k ekonomickému kolapsu a rozsáhlým nepokojům, které přerostly téměř v občanskou válku. Vojenské sklady byly vyrabovány a armáda přišla o značnou část výzbroje. Už si tedy nemohla vystačit pouze s dřívějšími zásobami. Obranné kapacity země začaly být znovu důležité i kvůli válce v sousedním Srbsku, především v oblasti Kosova, obývané převážně etnickými Albánci. Albánie se obávala přelití konfliktu na vlastní území a usilovala o posílení armády – i když jí v tom stále bránil slabý hospodářský základ.

Situace se začala měnit v první dekádě 21. století, kdy Albánie zažila ekonomický růst a začaly vznikat nové průmyslové a technologické firmy – některé se pustily i do ambicióznějších projektů včetně těch zbrojních. Jedním z nejzajímavějších je právě obrněný automobil Shota.

Obrněný automobil Shota

Na vozidle Shota je pozoruhodné už to, že za jeho vývojem stojí zcela nová společnost TIMAK, která do té doby neměla se zbrojní výrobou žádné zkušenosti. Specializovala se především na úpravy vozidel – zejména policejních a sanitních. Právě tyto zkušenosti jí však poskytly slušný technologický základ. Není náhodou, že se TIMAK rozhodl právě pro vývoj obrněného automobilu. Vozidla této kategorie jsou totiž konstrukčně jednodušší a méně náročná než například obrněné transportéry nebo BVP.

Společnost TIMAK postupovala pragmaticky. Jako základ byl zvolen podvozek Ford F-550 – kvalitní a osvědčená platforma s vysokou odolností a schopností pohybu v těžkém terénu. Na robustní podvozek Fordu bylo možné osadit velkou nástavbu. Karoserie vozidla je navržena robustně, přesto s určitým důrazem na estetiku. Za kabinou pro řidiče a velitele se nachází prostor pro výsadek až osmi vojáků. Ten má zúženou spodní část, což zvyšuje odolnost vůči minám.

Shota je poměrně dobře pancéřovaná – odpovídá úrovni Level 3 dle normy STANAG 4569, což zajišťuje ochranu proti palbě běžných pěchotních zbraní. Výzbroj je soustředěna v horní otočné věži. Přesné složení výzbroje zatím nebylo zveřejněno, ale očekává se použití kulometu M2 ráže 12,7 mm, případně zbraně ráže 7,62 mm. Pohon zajišťují motory Cummins ISBE 275 nebo ISLE 350, díky nimž vozidlo dosahuje rychlosti až 100 km/h. Rozměry činí 6,5 m na délku, 2,1 m na šířku a 2,68 m na výšku. Hmotnost se pohybuje až kolem 13 tun.

Shota je výrobcem i médii označována jako vozidlo typu MRAP, reálně se však svými parametry blíží spíše vozidlům MRAV (tedy druhé generaci MRAP). I to ukazuje na účelnost a vyváženost konstrukce. Vedle základní verze 4×4 byla zmiňována i varianta 6×6, ale vzhledem k omezeným kapacitám firmy se její realizace nejeví jako pravděpodobná.

Vozidlo Shota bylo poprvé představeno veřejnosti na veletrhu Eurosatory 2024, kde vzbudilo zájem – i díky svému původu. Zatím není známo, že by ho albánská armáda oficiálně zavedla, ale s ohledem na rostoucí obranný rozpočet a podporu ze strany albánského ministerstva obrany je to velmi pravděpodobné. Otázkou zůstává pouze velikost objednávky. Nelze vyloučit ani export, i když jsou možnosti Albánie v tomto směru omezené. Výhodou je však nízká cena pracovní síly, což snižuje celkové náklady na výrobu.

Resumé

Obrněný automobil Shota je překvapivě pragmatickou a účelnou konstrukcí. Nelze mu téměř nic zásadního vytknout. Na rozdíl od některých vozidel z vyspělých zemí, kde vývojáři přecení jednu vlastnost (např. pancéřování) na úkor mobility či ceny, je Shota vyvážená a praktická. I to zvyšuje její exportní potenciál.

Shota má ale i hlubší symbolický význam – ukazuje, že moderní zbrojní průmysl může vznikat i v technicky méně vyspělých či ekonomicky slabších evropských státech. Evropa tak není jen doménou obranných gigantů, jako je Francie, Německo nebo Česká republika. Svůj díl si nárokuje i Albánie.

Síla Evropy spočívá v jejím rozmanitém složení – každý stát má nějaký průmyslový potenciál, který může přispět k celku. Díky tomu existuje v každé kategorii zbraní více typů a evropské armády mají z čeho vybírat. Posiluje to nejen obranu kontinentu, ale i postavení evropského zbrojního průmyslu na globálním trhu.

A dnes je tento růst kapacit důležitější než kdy dřív.

Zdroj: armyrecognition.com, timak.com