Válka člověka změní, říká se. Lidé si ale mnohdy neuvědomují, jak viditelné tyto změny jsou. Fotografka Lalage Snow vytvořila projekt dokumentující změny ve výrazech členů britské armády působících v Afghánistánu. V rozmezí 8 měsíců vyfotografovala vojáky před, v průběhu a po návratu z války.

Na fotografiích můžeme pozorovat proměnu obličejů statečných mladých vojáků, kteří se pustili po fyzicky i psychicky náročné cestě, na jejímž konci jim zůstaly zamračené výrazy tváře. Každý portrét odráží tělesný a duševní stav jednotlivce. Všichni vizuálně zestárli, získali zkušenosti značně přesahujícími jejich věk. Na začátku války někteří neznali strach, během mise jej však všichni poznali. Nejvíc toho vypovídají jejich oči. Níže uvádíme několik vybraných sérií fotografií Lalage Snow z projektu We Are The Not Dead.

Foto: Chris McGregor, 24 let

Psali jsme:CSG kupuje italskou rodinou firmu Armi Perazzi

Při pořizování první fotografie mluvil Chris o tom, jak mu bude chybět rodina, psi, televize a další věci a o tom, že se snaží nemyslet na nejhorší scénáře. U druhé fotografie pořízené v Afghánistánu během mise je už jiný popis Chrisových pocitů. Říká, že si jako většina lidí zvykl na odloučení od domova, ale zjistil, že je to opravdu těžké a má obavy o svůj život. Věří, že co se má stát, to se stane. Vojáci umírají a Chris přemýšlí, čím si prochází jejich rodiny. Třetí fotografie byla pořízena, když se Chris vrátil z mise... bez nohy. Pod fotografií Chris popisuje, jak v něm po návratu z mise vřel hněv a adrenalin a jak těžké bylo se se vším vyrovnat. Byl neustále nervózní a raději než s lidmi trávil čas se svými psy.

Foto: Adam Petzsch, 25 let

Adam při pořízení první fotografie přiznal, že neví, do čeho jde, ale jeho obavy přebíjí touha poznat, jaké to na misi doopravdy je. Druhá fotografie byla pořízena po Adamově prvním bojovém incidentu. Popisuje, jak v tu chvíli nepřemýšlíte, jak je vaší prioritou dostat sebe i ostatní do bezpečí a až potom začnete přemýšlet, jestli tomu bylo možné předejít, jestli to nebyla vaše chyba. U posledního snímku Adam popisuje, jak si na začátku mise připadl neohrožený a při patrole se rozhlížel. Později si ale hlídal hlavně nejbližší okolí.

Foto: Becky Hitchcock, 23 let

Civilní přátelé Becky říkali, že je statečná, ale ona to tak neviděla. Byla vyděšená a nevěděla, co očekávat. Druhá fotografie byla pořízena opět v průběhu mise a Becky popsala, jak během prvního útoku viděla děsivou zkázu zranění. Myslela si, že afghánský chlapec, kterého našla, je mrtvý, ale nebyl. Odtáhla ho do bezpečí, ale přišel o nohy. Vylíčila, jak nikdy nezapomene na pach spálené kůže. Po návratu z mise popisovala, jak se jí i po mnoha měsících vybavují obrazy a vzpomínky z onoho útoku a neustále ji pronásledují.

Foto: Ben Frater, 21 let

"Nejvíce mi budou chybět víkendové párty s mými přáteli", přiznal Ben při pořizování první fotografie. Ben měl také strach z možnosti, že se z mise nevrátí vůbec. Druhá fotografie byla pořízena v Afghánistánu. Ben vypověděl, že situaci zvládá lépe, nežli si původně myslel. Měl jen problémy s tamními vysokými teplotami. Vojenské patroly přirovnával k procházkám krásnou přírodou, kde ovšem nidky nevíte, co se stane. Posteskl si také, že mu chybí domov, pořádná sprcha a čisté oblečení.

V rámci poslední fotky Ben sdělil, že nikdy nezapomene na den, kdy byl postřelen jeho kolega Warton. "Byli jsme na pravidelné hlídce, kde jsme narazili na povstalce, kteří na nás zaútočili." Během následné přestřelky byl raněn Benův kolega Warton do nohy, jelikož se neměl kde krýt. "Byla to doslova noční můra, když jsme čekali na záchranný vrtulník ve vodě, která nám sahala po bradu." Ben dále popisuje: "A teď jsem doma. Je to divné, všude je ticho. Zjišťuji, že se již po deseti minutách začínám nudit. Také se po celou dobu cítím nervózní a mám pořád pocit, že bych měl něco dělat".

Toto jsou jen některé proměny výrazů a psychiky vojáků, kteří se zúčastnili zahraniční mise. Všichni, ať už jsou to veteráni americké, britské, české či jiné armády, si zaslouží náš respekt, úctu a když je třeba, tak i pomocnou ruku.