EXCALIBUR
CZUB
CZUB

Zpověď ženy vojáka: Sama doma s miminkem, manžel na misi

 09. 05. 2019      kategorie: Události      4 komentáře

Když můj manžel odjel na misi, zůstala jsem s osmiměsíčním miminkem sama. Tehdy jsem si myslela, že mi nejvíc pomůže rodina. Jak strašně jsem se mýlila, si uvědomuji až dnes.

Nemůžu říct, že by mi moje rodina napomohla – občas, asi jednou měsíc, pohlídali nebo povozili v kočárku. Jinak se na malou jezdili koukat jednou až dvakrát týdně. Ale upřímně – když má přijet návštěva, znamená to ještě naklidit, pohostit. A kromě toho, že návštěva a záskok jsou různé druhy účasti, tak povídat si s rodiči je… no povídat si s rodiči.

ThinkstockPhotos-925665636
Foto: Když můj manžel odjel na misi, zůstala jsem s osmiměsíčním miminkem sama (ilustrační foto) 

Psali jsme: Jsem dcera vojáka

S manželovou stranou rodiny byly vazby ještě slabší. Ač jsem se snažila jim dceru jezdit „ukazovat“ nebo je zvát k nám minimálně jednou za týden, jejich zájem opadal čím dál víc. Možná to bylo tím, že se stali prarodiči od jejich druhého potomka, kdo ví?

Nicméně, dospěli jsme do bodu, kdy manželovi rodiče sice kupovali malé plno oblečků, cukrátek atd., ale k nám už jezdili jen na rychlé kafe nebo na oběd. Sotva člověk sklidí nádobí, už je zase sám. Tedy samy.

vojaciACR_01
Foto: Ženy a přítelkyně vojáků to nemají lehké (ilustrační foto) | archiv autora

Psali jsme: Když je síla vůle silnější nežli osud

Nakonec mi nejvíc pomohla nejlepší kamarádka, která k nám jezdila každý týden! Nepotřebovala jsem pomoct s domácími pracemi, ani aby za mě někdo hlídal vlastní dítě – potřebovala jsem oporu, potřebovala jsem si pokecat! Potřebovala jsem někoho, kdo mi řekne: Jsi dobrá, jak to zvládáš!

Ale teď k sobě buďme, holky, upřímné: Co jsme čekaly? Vojáky jsme si vzaly MY! My jsme jim slíbily, že to zvládneme. A taky že jo! Každá z nás nakonec zjistí, že největší oporu najde sama v sobě!

vojaciACR_02
Foto: Vojáky jsme si vzaly MY! My jsme jim slíbily, že to zvládneme. A taky že jo! (ilustrační foto)  | archiv autora

V programu Army Woman / Zpověď ženy vojáka AČR se snažíme upozornit na nelehkou úlohu žen, jejichž osudy jsou svázány s armádou, ať už v ní přímo slouží, nebo se „za ni provdaly“ prostřednictvím vztahu s vojákem. Je na místě si takových žen vážit, ale rovněž podporovat je, aby se nebály sdílet své zkušenosti, a tak se podporovat navzájem. Proto si vážíme výše uvedené zpovědi.

CENOVÉ BOMBY (872)

Komentáře

Michal

18. 07. 2019

Komentáře lidí typu p. Marek atd. mne celkem udivují.
Jsou to komentáře dokazující nízkou informovanost veřejnosti a v neposlední řadě inteligenci pisatelů.
Manželky, přítelkyně, milenky, matky, držte se!
Otcové, kteří naopak zůstali s dětmi doma taky!!

Marek

16. 05. 2019

Hlavně to nejsou vojáci, ale žoldáci kteří "bojují" na území cizího státu.
Někdo zvolí rodinu, někdo raději prachy, což je případ právě těchto žoldáků, tak proč teď brečí a dělají ze sebe chudáčky....Proč nejsou doma?Protože chtěli prachy - jediná správná odpověď jak se dostat a okupovat cizí území.

Altmann

15. 05. 2019

Jirka Orwelů
To je fakt, každý nemůže být hokejista no a tak pojem láska je v hrdeli...

Mirka

11. 05. 2019

Syndrom nepřítomného otce
Během mise zůstávají partnerky a manželky, jež mají s vojáky děti, na výchovu
samy. Některé to zvládají a některé nikoliv.
Děti, kterým otcové věnují větší péči, pak lépe snáší stres, když jsou ponechány sami s cizí osobou.Synové, jejichž otcové jsou z nějakého důvodu delší dobu nepřítomni, hůře vycházejí se svými vrstevníky, jsou méně asertivní a více závislí na svých spolužácích. Častěji také trpí pocity izolace, osamělosti a odcizení.
Děti, jež jsou vychovávané převážně matkou, mají pak častěji v adolescenci
problémy se postupně odpoutat od rodičů, neboť se u nich projevuje nadměrná
závislost na matce. Tyto děti se vyhýbají osamostatnění nebo se o něj naopak snaží
neadekvátním nezralým způsobem.

Přidat komentář

Tento web používá k poskytování služeb, personalizaci reklam a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte. Více informací