I vy můžete vyrazit na rodinný výlet a průzkum pevnostních objektů, které se nacházejí na dopadové ploše někdejší dělostřelecké střelnice československé a v době okupace německé armády, a to v bývalém vojenském újezdu Brdy a jeho okolí. Kromě tzv. pixlí, tedy německých dělostřeleckých pozorovatelen a několika objektů předválečného československého lehkého opevnění vz. 36 a vz. 37, jsem zamířil zejména ke zkušebnímu a cvičnému objektu československého předválečného těžkého opevnění CE „Jordán“, někdy rovněž označovanému jako „Benešák“.

Foto: Pěchotní srub CE „Jordán“ | Wikimedia Commons / Public domain

Samo označení CE bylo krycím označením pro pěchotní sruby, které v letech 1936 – 1938 vznikaly v československém pohraničí, zejména pak na severní a severovýchodní hranici Čech a Moravy. Po výběrovém řízení, byla ke stavbě objektu CE, ležícímu v nadmořské výšce 760 metrů nad mořem těsně pod vrcholem Houpák, za částku 884 000 korun československých vybrána pražská firma Litická a.s. S betonáží její dělníci začali 14. dubna 1936, přičemž dokončit se ji povedlo až 27. května. Krátce po dokončení betonáže, si ještě novotou „vonící“ objekt prohlédl prezident Edvard Beneš. Vzniklá stavba, postavená ve II. stupni odolnosti, tedy se stropem silným 200 cm a čelní stěnou silnou 225 cm, navíc krytou původně 4 metry silným kamenným a zemním záhozem, představuje pravostranný samostatný pěchotní srub, jenž byl postaven z několika důvodů.

Psali jsme:Specializovaný výcvik pro řidiče Armády České republiky

Jeho úkolem nebylo vést aktivní boj, československé velení, respektive Ředitelství opevňovacích prací ( ŘOP ) na něm zejména zkoušelo speciální pevnostní výzbroj, jež se později objevila v československém těžkém i lehkém opevnění, tedy lehké kulomety vz. 26, těžké kulomety vz. 37, jakož i dvojčata tohoto kulometu a také protitankového kanonu vz. 36 spřaženého s těžkým kulometem vz. 37 ( tzv. smíšená zbraň L1 ). Pokusy byly zaměřeny i na lafety zbraní, zařízení vzduchotechniky, pancéřových prvků, jako zvonu, střílen, dveří, dále k ověření spojovacích prostředků, jakož i ke zkouškám agregátu na výrobu elektrické energie, či osvětlení atd. Kromě testů s vnitřním vybavením, se rovněž prováděly testy, které byly zaměřeny na běžnou činnost posádky objektu o síle 22 mužů. V neposlední řadě byl pěchotní srub CE vystaven pokusnému ostřelování pěchotními i dělostřeleckými zbraněmi a to až do ráže 305 mm, kterými se sledovalo ověření odolnosti objektu. V jeho okolí se rovněž prováděly testy protipěchotních a protitankových zátarasů a překážek.

Foto: Pěchotní srub CE „Jordán“ | Wikimedia Commons / Public domain

Oproti většině později budovaných „běžných“ pěchotních srubů je Jordán dvoupatrovým objektem jen částečně. Horní patro zabírá kromě střelecké místnosti, kde byly ve střílnách hlavních zbraní lafetovány protitankový kanon vz. 36 spřažený s těžkým kulometem vz. 37 a dvojče těžkého kulometu vz. 37 + jeden kulomet vz. 26, rovněž strojovnu, filtrovnu ( které byly u většiny později budovaných objektů těžkého opevnění situovány v dolním patře ), i místnosti velitele a telefonisty.

Vstup do objektu, krytý dnes zabetonovanou střílnou pro další lehký kulomet vz. 26 byl zabezpečen mřížovými dveřmi, krytými další střílnou pro obranu vchodu. K obraně týlu objektu rovněž sloužil jeden granátový skluz. Za mřížovými dveřmi se chodba ostře stáčí vlevo a následně vpravo. Toto řešení mělo zabránit přímému postřelování pancéřových dveří, respektive interiéru srubu. Za nimi se nachází tzv. protiplynová předsíň SAS, zakončená druhými plynotěsnými pancéřovými dveřmi. Následuje spojovací chodba přičemž pokud zabočíme vpravo, projdeme kolem místností telefonisty a velitele, mineme schodiště, střeleckou místnost, nádrže na vodu a WC a dostaneme se až do tzv. krycího ucha, kde se nachází vstup do pěchotního pancéřového zvonu, jenž sloužil k pozorování a přímé obraně objektu. Zvon, jenž je zabetonovaný ve své šachtě váží zhruba 30 tun a jeho stěny jsou silné 20 cm. Po jeho obvodu jsou čtyři pozorovací průzory, do kterých se podle potřeby mohl osadit lehký kulomet vz. 26. Ve vrchlíku zvonu se nachází otvor pro periskop. K ochraně střelecké místnosti, respektive střílen a zbraní samotných, tedy zejména znemožnit nepřátelským ženistům přiblížit se až ke střílnám, byl vyhlouben 3 metry hluboký diamantový příkop, do kterého ústí odvody vystřílených nábojnic a druhý granátový skluz. Kromě toho bylo úkolem diamantového příkopu „zachytávat“ zeminu, která by byla blízkými výbuchy vržena do vzduchu a mohla by zasypat střílny hlavních zbraní.

Psali jsme:Mezinárodní soutěž odstřelovačů zná svého vítěze. Bodovali naši vojáci i policisté z URNA

Naproti střelecké místnosti se nachází schodiště vedoucí do dolního patra srubu. Zde bychom našli místnost sloužící jako ubikace posádky, dále skladiště proviantu, místnost zemní telegrafie a odpadní jímku.

Samotné zkoušky pevnostního vybavení a výzbroje započaly na podzim roku 1936. Mnoho z tohoto speciálního vybavení československá armáda později využila v objektech těžkého opevnění budovaných od Žacléře v podhůří Krkonoš po Bohumín, či v poválečných letech v několika reaktivovaných objektech na jižní Moravě a v Bratislavě. Právě poválečné reaktivace, během které byl objekt částečně opraven, se mj. týká vytržení střílny protitankového kanonu vz. 36 ráže 47 mm, která byla nahrazen střílnou pro protitankový kanon PvK vz. 44/59 ráže 85 mm, jenž vznikl úpravou tankového děla ze sovětského středního obrněnce T-34/85, a který byl instalován do několika objektů těžkého opevnění na Znojemsku, Mikulovsku a v bratislavské Petržalce. Kromě výměny střílny a její zbraně, se po válce na Jordánu testovaly rovněž nové protichemické filtry a další vybavení.

Dnes je Jordán nejvýznamnějším zkušebním objektem předválečného československého opevnění, navíc od roku 2012 prohlášený Ministerstvem kultury jako kulturní památka. V roce 1991 si objekt zahrál ve filmu režiséra Jana Svěráka Obecná škola.

Zdroj: Druhá světová válka, Králická pevnostní oblast