1942: Hrdí Francouzi odrazili spojenecký útok na Oran – ze zbytečné bitvy těžil Afrika Korps
Po kapitulaci Francie ve 2. světové válce se loutkový režim se správním centrem ve městě Vichy prohlásil za vládu Francie. Režimu byla podřízena také francouzská koloniální armáda. Přestože vichistická vláda nebyla spojencem Osy, všechny pokusy Spojenců o obsazení jakékoli oblasti, jež spadala pod francouzskou správu, tvrdě odrážela. Spojenci potřebovali zajistit určitá francouzská území nejen proto, aby nepadlo do rukou Osy, ale také v rámci zajištění tažení proti Hitlerovu Afrika Korpsu.
8. listopadu 1942 zahájila spojenecké tažení ve francouzské severní Africe operace Torch. Jednou z klíčových operací pak byla operace Reservist - přímý útok na alžírský přístav Oran, který byl pod kontrolou právě vichistické Francie. Operace Reservist byla završením komplexní kombinované námořní a vyloďovací operace na alžírském pobřeží. Cílem operace byla neutralizace pobřežní obrany, což by mělo za následek vytvoření efektivní blokády kolem města a tím ho odříznout ho od přísunu posil z dalších strategických vnitrozemských základen. Oranská divize celkem čítala 10 025 vojáků rozptýlených po celé oblasti. Sekundárním cílem operace pak bylo přímé obsazení 31 francouzských válečných lodí v přístavu, z nichž mnohé již nebyly schopné služby.
Foto: HMS Walney ve službě Royal Navy | Royal Navy / Wikimedia Commons / Public domain
Primární obranou pobřežního města Oran byla těžká děla a posádka 4 000 příslušníků námořnictva, včetně protiletadlové posádky. V noci před 8. listopadem se síly zapojené do operace Reservist spojily s vojáky z Arzewu, Mersa Bou Zedjar a Les Andalouses, aby zajistily východní a západní část města. Poté, co se to podařilo, se měli vylodit vojáci z HMS Walney, zatímco jim HMS Hartland poskytoval dělostřeleckou podporu.
Spojenci sázeli na moment překvapení, který by jim umožnil dobýt město bez většího či menšího odporu. Charles De Gaulle z francouzské Svobodné armády zároveň vedl propagandistickou kampaň ve snaze přesvědčit vichistické oddíly, aby se k němu přidaly. Tato kampaň poskytovala Spojencům psychologickou výhodu a počítalo se s tím, že vojáci vichistických sil začnou mít pochybnosti.
Operaci vedl kapitán Frederic T. Peters, britský námořní důstojník ve výslužbě. Do mise se přihlásil dobrovolně a byl umístěn na lodi HMS Walney. První výsadek vyslaný velitelskou operační skupinou tvořilo 393 mužů zařazených do 3. praporu 6. pluku obrněné pěchoty. Následně došlo ke spojení s protisabotážní jednotkou, která se vylodila na kánoích. Operace začala 8. listopadu ve 2:45 ráno, avšak již od počátku se potýkala s problémy. Spojenci tehdy doufali v rychlou kapitulaci obránců, ale Francouzi okamžitě vyhlásili všeobecný poplach a bez váhání se útočníkům postavili.
Obránci na Walney, která útočila na východní část přístavu, vypálili salvu granátů a způsobili tak lodi vážné škody. Jakmile Walney proplupla palbou pobřežního dělostřelectva, děla se zaměřila na HMS Hartland. Po připlutí do přístavu pak na Walney čekal francouzský torpédoborec. Walney se pokusil torpédoborec taranovat, ale podařilo se mu plavidlo pouze poškrábat. Francouzi se zaměřili na palubu spojenecké lodi, která byla plná vojáků čekajících na rozkaz k vylodění a útoku. HMS Walney se proto pokusila otočit na západ, ale opět narazila na silnou palbu z pobřeží. Následně na lodi vypukly požáry a začala explodovat munice. Celá bitva se začala měnit v debakl.
Všechna děla byla na Walney zneškodněna a důstojníci na můstku byli až na jednoho zabiti. Velení připadlo plukovníku Marshallovi, který se rozhodl udržovat palbu z ručních zbraní. Nakonec přišel rozkaz opustit loď. Zbývající posádka HMS Walney tak opustila loď toho času již napůl potopenou.
HMS Hartland na tom také nebyl moc dobře. Většina posádek lodních děl i čekajících vojáků, kteří se choulili v podpalubí, byla již během plavby k pobřeží zraněna či zabita. Velitel lodi Billot byl dočasně oslepen střepinou granátu. Loď se také díky intenzivní palbě vychýlila ze svého původního kurzu a narazila do mola jižně od zamýšleného vjezdu. Navzdory všem výše uvedeným faktům se Billot i dále pokoušel se svou lodí ve své misi pokračovat.
HMS Hartland se následně dostal do cesty francouzskému torpédoborci Typhon, který kotvil v docích. Zásahy z Typhonu roztrhaly nepancéřovaný trup Hartlandu a způsobily tak exploze uvnitř lodi. Hartland okamžitě vzplál na několika místech a Billot nad lodí zcela ztratil kontrolu. Stalo se tak pouhou hodinu poté, co Hartland vstoupil do boje. Billot nakonec nařídil všem přeživším loď odsouzenou k záhubě opustit.
Bitva u Oranu znamenala pro síly vichistické Francie naprosté vítězství. Spojenci tehdy zcela špatně odhadli vliv, který propaganda Charlese de Gaulla na obyvatele Vichy (ne)měla. Spojenci tehdy navíc nebezpečně podcenili bojové schopnosti svých protivníků.
V misi, které se účastnilo celkem 17 důstojníků a 376 vojáků, tehdy zemřelo 9 důstojníků a 180 vojáků. Dalších 5 důstojníků a 152 dalších vojáků bylo zraněno. Pouze 3 důstojníci a 44 vojáků se vrátilo na základnu bez zranění. Ztráty námořnictva Spojených států činily pět mrtvých a pět zraněných, zatímco Královské námořnictvo operace stála 113 mrtvých a 86 zraněných. Všichni přeživší byli drženi nejprve jako civilní a poté jako vojenští zajatci. Další spojenecká vylodění však byla již úspěšná a vojáci se na okolních plážích setkali jen s malým či žádným odporem. Francouzi se nakonec vzdali během dvou dnů. Předtím však stačili zničit veškeré přístavní zařízení a své lodě v docích vyřadili z provozu.
Prohraná bitva u Oranu však v rámci celé operace Torch neměla zásadní význam. Němci nikdy zcela nedůvěřovali vichystickým vůdcům, a proto jim odmítli pomáhat při modernizaci jejich vojenských sil. Výsledkem pak bylo, že vichistické tanky byly zastaralé a spojenci měli navíc naprostou převahu ve vzduchu. Přesto však vichistické jednotky bojovaly dobře a tvrdě a spojeneckým silám kladly účinný odpor.
Zdroj: warhistoryonline