Na přelomu let 1944 a 1945 bylo již zřejmé, že porážka nacistického Německa je neodvratná, pozornost Spojenců se tak přesunula i na východ. Bylo třeba připravit konečný úder proti Japonsku, a ve snaze šetřit vlastní životy a prostředky se zdálo v dané situaci racionální zapojit do operací také sovětské zdroje. Na asijské pevnině to bylo relativně snadno řešitelné, a sovětský útok vyřadil silnou japonskou Kuantungskou armádu ze hry velmi rychle. Jak ale dostat Rudou armádu na mateřské Japonské ostrovy?

Rusko a Japonsko vedly v roce 1939 krvavou nevyhlášenou válku u Chalchin-Golu. V roce 1941 uzavřely příměří, které oběma mocnostem umožnilo soustředit svou pozornost jinam. Obě strany však v oblasti stále držely významné síly.

Stalin a sovětský generální štáb zoufale potřebovali v kritickém období let 1941 a 1942 přesunout více sil na evropské válčiště, a teprve v roce 1944 zaujaly japonské síly v oblasti obranné postavení. Byl to důsledek celkového vývoje situace a prevence kroku, který v roce 1945 Sovětský svaz učiní. Ovšem byla to prevence s ohledem na nové sovětské schopnosti zcela nedostatečná.

Foto: Američtí a sovětští námořníci slaví vítězství nad Japonskem | Wikimedia Commons / Public domain

Koncem roku 1944 mělo Japonsko v Číně zhruba půl milionu vojáků a provedlo operaci Iči-Go. Ta byla svým rozsahem srovnatelná s německou invazí do Sovětského svazu a byla pokusem o upevnění jejich postavení v Číně a zajištění tolik potřebných zásobovacích linek.

Fanatický německý odpor v Evropě a ohromující ztráty v bitvě o Okinawu přesvědčily západní spojence, že potřebují sovětskou pomoc. Na konferencích v Jaltě a Postupimi si tak zajistili Stalinovu podporu pro plánovanou invazi na japonská území na Dálném východě. Stalin si dobře uvědomoval, že pro svou budoucí pozici ve světě nemůže Dálný východ opomenout.

Rusové sice již provedli několik menších námořních operací proti Německu na Krymském poloostrově a jinde, ale neměli takové zkušenosti jako Spojenci, kteří své zkušenosti získali při obsazování ostrovů v Tichomoří a invazi v Normandii. K podniknutí námořní invaze Sovětskému svazu chyběli jak zkušení lidé, tak materiál.

V rámci projektu, který Američané nazvali Hula, bylo proto schváleno postoupení 180 západních lodí sovětským ozbrojeným silám. Jednalo se o třicet hlídkových fregat třídy Tacoma o výtlaku 1 415 tun, optimalizovaných pro protiponorkové operace, se třemi třípalcovými děly, několika protiletadlovými kanóny a vrhači hlubinných náloží. 

Fregaty doplňovalo 34 podobně vyzbrojených minolovek třídy Admirable, které měly méně než poloviční výtlak. K dispozici bylo také 92 menších stíhačů ponorek a pomocných motorových torpédových člunů s dřevěným trupem a čtyři plovoucí dílny pro zajištění oprav lodí na moři. Efektivního odporu Japonského císařského námořnictva se Rusové obávat nemuseli. Původní japonská moc byla dávno zlomena a v rámci finálních operací by zbývající japonské lodě drtivá převaha Američanů a Britů zničila definitivně. Nejdůležitější součástí daru bylo 30 velkých pěchotních vyloďovacích plavidel, vybavených rampami. Každé plavidlo bylo schopné vysadit na pevninu přes 200 vojáků.

Sovětská delegace dorazila do odlehlého aljašského tábora v březnu a lodě se začaly převážet v dubnu. Pro obsluhu lodí byly připraveny a cvičeny tisíce námořníků. Jistým problémem se ukázala jazyková bariéra. Bojové lodě byly osazeny pokročilými technologiemi a bylo tak třeba překládat manuály a připravit a zacvičit obsluhy složité radarové a protiponorkové detekční techniky.

Do 31. července bylo do sovětského námořnictva úspěšně převedeno více než 100 lodí. O pouhých osm dní později se sovětská vojska převalila přes Mandžusko. Po porážce nacistického Německa Rusové pak své operace zintenzivněli a některé formace během útoku postoupily za tři dny o více než 450 km.

Jiné formace čelily většímu japonskému odporu, ale díky početní převaze, lepším zbraním a zkušeným velitelům se jej nakonec podařilo překonat. Následně Sověti použili nově získané lodě k útoku na Severní Sachalin a Kurilské ostrovy. 

Druhá světová válka skončila 2. září podpisem bezpodmínečné japonské kapitulace a Sověti zahájili poměrně zdlouhavý proces převozu lodí zpět do Ameriky. Studená válka způsobila, že tento proces byl poněkud náročný a obtížný. Vrácené lodě byly často v tak špatném stavu, že je americké námořnictvo okamžitě potopilo nebo prodalo do šrotu.

Sověti sice dodrželi své slovo a zahájili válku s Japonskem, jak jejich Spojenci chtěli, ale zároveň se zmocnili značné kořisti v Mandžusku a na Dálném východě, včetně železničních tratí, těžkého průmyslu a sporných ostrovů v Tichomoří. Jejich finální operace ve skutečnosti na výsledek války velký vliv neměly; a naopak velmi zkomplikovaly situaci západních spojenců a obnovovaného a demokratického Japonska v rámci počínající studené války, což se promítlo do dalších budoucích konfliktů jako např. válka v Koreji.

Zdroj: warhistoryonline