EXCALIBUR
CZUB - KONFIG
CZUB - ESHOP

Karl Strecker – poslední velitel pevnosti Stalingrad

 05. 02. 2024      kategorie: Vojenská historie      18 komentářů
Přidat na Seznam.cz

Budoucí nositel Rytířského kříže Karl Strecker se narodil 20. září 1884 v západopruském Radmannsdorfu. Bůh ví, jak by se vyvíjel jeho další osud nebýt toho, že jeho tatínek spáchal sebevraždu. Karl tak byl totiž od malička vychováván v křesťanském duchu. Již jako malý chlapec se toužil stát knězem, k čemuž ho vedl i jeho dědeček. Po smrti otce však neměla rodina dostatek financí na nákladné kněžské studium, a tak Karl Strecker zcela změnil kurz svého života. Jelikož se dobře učil, byl Karl ve věku 12 let bez problémů přijat na vojenskou školu v Koeslinu nedaleko pobřeží Baltského moře a svůj život tak spojil se službou v ozbrojených silách Německa.

Karl exceluje i na vojenské škole. Brzy si ho všimnou jeho „profesoři“ - profesionální vojáci. V předmětech ani v praxi nemá sebemenší problém. Nakonec maturuje s vyznamenáním. Aniž to tuší, velmi se mu bude hodit studium ruštiny, které opět ovládne. Jako čerstvý poručík se v březnu 1905 stává velitelem roty u 152. pěšího pluku 41. pěší divize.

Měsíc před vypuknutím Velké války je povýšen na nadporučíka a jmenován pobočníkem velitele pluku. Karl Strecker se následně zúčasní slavných bitev na východní frontě. Nechybí např. u Tannenbergu, bojů v Rusku poté, co Německo zahájí ofenzívu na východ, či v Rumunsku. Právě tam je nyní již kapitán Strecker přeložen k železničnímu oddělení generálního štábu, což nese velmi těžce. Nemá rád formální a sešněrovanou atmosféru, jaká tam vždy panuje.

Na jaře 1917 je Karl Strecker přeložen na západní frontu. Slouží u 52. pěší divize ve štábu jejího dělostřeleckého pluku, ale střídá i další funkce, včetně velitele celého 111. pěšího pluku. Zúčastní se krvavých bojů v rámci druhé bitvy u Aisne, či u La Malmaison. Než je těžce zraněn během automobilové nehody, vystřídá další dvě jednotky. Po zotavení je jmenován zástupcem velitele 121. pěší divize, která se tou dobou nachází v Belgii. Po skončení 1. světové války, se vrací zpět ke své původní jednotce, 152. pěšímu pluku, nyní již ale jako jeho velitel. Právě v jeho čele se zúčastní tzv. Prvního slezského povstání proti vládě Výmarské republiky. Postaví se na stranu pučistů, Slezanů a Poláků, kteří chtějí území Horního Slezska připojit k samostatnému Polsku. Za tento akt, je Karl Strecker propuštěn z řad německé armády.

Poté, co je propuštěn z Reichswehru je 31. ledna 1920 v hodnosti majora přijat do řad pruské bezpečnostní policie. Tyto policejní jednotky mají jednak potírat násilí, které se v Německu ve 20. letech velmi rozmohlo mezi různými frakcemi a politickými stranami a jednak tím Německo obchází omezení daná Versailleskou mírovou smlouvou. Takto si může udržovat početnější bezpečnostní síly, které jsou schopny postavit se ať již vnitřnímu, tak vnějšímu nepříteli. Karl Strecker se v polovině 20. let žení se slečnou Hedwigou Bonnovou, dcerou starosty Marienburgu. Ta mu následně porodí dvě děti.

V roce 1927 je Strecker přeložen do Berlína, kde je mu svěřen post policejního velitele jedné z oblastí hlavního města. O čtyři roky později se však vrací zpět do Münsteru na post velitele policejní akademie. Již tehdy je znám pro své antidemokratické a antilevicové názory a nikoho tak nepřekvapí, když se na počátku 30. let podílí na potlačování levicových demonstrací ve spolupráci s nacistickými údernými oddíly SA. Karl Strecker uvítá převzetí moci nacisty. I ti si ho chválí a již v roce 1934 je Strecker povýšen na generálmajora policie a převelen do Štětína. Nicméně i přes sympatie jaké k novému režimu chová, nesouhlasí např. s protižidovskými nařízeními a pogromy, které se brzy objeví. V roce 1935 na sebe opět obléká vojenskou uniformu.

Na podzim 1938, v době vrcholící sudetské krize, slouží jako zástupce velitele 34. pěší divize a poté přebírá velení nad útvary 79. pěší divize. S touto jednotkou na konci léta 1939 obsazuje pozice na Západním valu v očekávání francouzské ofenzívy po napadení Polska německými armádami. Nestane se tak, naopak, po období tzv. Podivné války zahájí Němci 10. května 1940 útok na Západ. Strecker a jeho muži celkem snadno proniknou postaveními Maginotovy linie a postupují na Paříž. V té době je ale bitva o Francii již víceméně rozhodnuta. Přesto si Karl Strecker vyslouží pochvalu a je doporučen na post velitele sboru. V červnu 1940 je povýšen na generálporučíka.

Sladká Francie se Streckerovi stane domovem na téměř půl roku. Na začátku roku 1941 se se svými muži přesouvá do Rakouska. Od léta se pak zúčastní operace Barbarossa, tedy útoku na Sovětský svaz, zahájeného 22. června. Jeho divize je zařazena v rámci armádní skupiny Jih a postupuje na Ukrajinu. Strecker se zúčastní pověstných obkličovacích bitev u Kyjeva i Charkova. Jenže neustále bojové vypětí způsobí srdeční onemocnění, kvůli kterému je tři měsíce mimo službu a zotavuje se.

Karl Strecker se vrací do služby v dubnu 1942, kdy se stává dočasným velitelem XVII. armádního sboru skupiny armád Střed. V době kdy velí tomuto sboru, uspěje brilantním velením ve druhé bitvě u Charkova a bude za to povýšen na generála pěchoty. Tento úspěch bude paradoxně stát za jeho koncem. Proč? Jeho úspěchů si totiž všimne generálplukovník Friedrich von Paulus a zařídí jeho převelení ke své 6. armádě, která se již připravuje na své letní tažení 42. roku s cílovou „stanicí“ ve Stalingradu. Strecker přebírá velení nad jejím XI. armádním sborem.

XI. armádnímu sboru je svěřena ochrana severního křídla 6. armády a úkoly spojené s dobýváním severních částí Stalingradu. To se sboru podaří. Poté, co 19. listopadu 1942 zahájí Rudá armáda operaci Uran, která povede k obklíčení 6. armády a částí 4. tankové armády, zahájí Streckerův sbor protiútok ve snaze vymanit se z obklíčení. Sovětské síly jsou však obrovské a tento protiútok, během kterého sbor přijde o velkou část těžkých zbraní se nezdaří.

Bundesarchiv_Bild_101I-617-2571-04,_Stalingrad,_Soldaten_beim_Häuserkampf_RecoloredFoto: Němečtí vojáci v bitvě o Stalingrad | Bundesarchiv

Situace 6. armády se postupně zhoršuje. Karl Strecker několikrát upozorní von Pauluse na nutnost probití se z dosud souvislého kotle, vrchní velitel mu však nenaslouchá. Nakonec je Strecker, vědom si marnosti boje, rozhodnut vydržet v boji co nejdéle, aby se ke kotli mohla přiblížit vyprošťovací vojska. Svým vojákům přímo zakáže páchat sebevraždy. Dokud to jde, pokouší se o evakuaci co největšího počtu svých raněných mužů na letiště, odkud by mohli být odvezeni do bezpečí.

V lednu 1943 se pokusí udržet ve „svém“ severním kotli disciplínu jednotek vydáním rozkazu o zastřelení každého vojáka, který bude mít úmysly dezerce a nebo takového, který bude vykrádat zásobovací kontejnery shozené Luftwaffe. Když se 1. února 1943 dozví o kapitulaci polního maršála Pauluse, svolá svůj štáb. Důstojníkům pak sdělí, že situace je beznadějná a že útvary mají svobodu v jednání. Je na nich jestli budou dál bojovat, nebo se vzdají. Následujícího dne, 2. února 1943 poté, co XI. armádní sbor odvysílá svou poslední depeši hovořící o tom, že sbor splnil svou povinnost, se Strecker rozhodne kapitulovat.

Po kapitulaci je spolu s dalšími důstojníky odvezen vlakem do tábora č. 27 u Krasnojarsku a poté do Suzdalu a jeho kláštera. Strecker je v monstrprocesu odsouzen na 25 let vězení, ale stejně jako většina vysokých zajatých důstojníků, se mu dostane slušného zacházení. „Domovem“ se mu po následujících dlouhých 12 let stane tábor č. 48 ve Voikovu. Generál odmítne spolupracovat se sovětskými orgány. Za trest mu bude až do roku 1947 upřena možnost přijímat poštu od své rodiny z Německa. Stane se de facto hlavou antikomunistické frakce vysokých důstojníků/zajatců. Nicméně v prosinci 1944 podepíše spolu s dalšími 50 důstojníky prohlášení vyzývající k sesazení Hitlera a ukončení války. Silně na něj zapůsobí pokus o puč z července 1944.

Karl Strecker patří k posledním vysokým důstojníkům, kteří se vrátí do Německa. Stává se tak na podzim 1955. Podaří se mu odcestovat do Západního Německa, kde v Idar-Obersteinu napíše své paměti. Až do konce života cítí osobní hanbu nad tím, že podporoval a sloužil tak zrůdnému režimu, kterému se nepostavil. Generál pěchoty Karl Strecker umírá v rakouském Riezlernu 10. dubna 1973 ve věku 88 let.

Komentáře

Vaclav Flek

05. 02. 2024, 21:37

Diky za clanek o kariere nemeckeho vyssiho dustojnika, kterou bych mohl brat pro sborove velitele temer za typickou. Bojove zkusenosti z I. svetove valky, ve wehrmachtu pote postupny, nicmene rychly postup od velitele divize po velitele armadniho sboru. V kariere mu bezesporu pomahala jeho vira v Nemecko a ze to, cini, cini pro dobro Vlasti. Podobne nemecke dustojniky cast naseho verejneho mineni odsuzuje, nicmene v jinych armadach jsou muzi s podobnym osudem a nasazenim povazovani za hrdiny.

Zasadni pripominku bych mel pouze ke stylistice - proc ten pritomny cas ? Jde prece o liceni deju, ktere se odehraly v minulosti, a pouziti pritomneho casu zde pusobi hodne rusive.

Pepík Knedlík

05. 02. 2024, 20:52

Cz
Jestli později litoval jako gay Paul Tibbets po svrhnuti jb na Hirosimu ... Tak to beru. Nevim kdo byl z posádky Enola. Asi Tom Ferebee podle kníru.
Treba Rundstedt vedel mnoho a zúčastnil se na popravach spojenců. Za to byl souzen. A zrovna u něj me to překvapilo.

Vaclav Flek

05. 02. 2024, 21:46

pro Pepík Knedlík

Vasemu prispevku s vetou : " ... litoval jako gay Paul Tibbets po svrhnuti jb na Hirosimu..." vubec nerozumim. Vubec to nesouvisi s tematikou clanku, a v diskusi nenachazim vlakno, ze ktereho by vase vyjadreni vyplyvalo. Jinak pouziti oznaceni "gay" v souvislosti s plukovnikem Tibbetsem povazuji za odpudive, letadlo se prece jmenovalo "Enola Gay" na pocest jeho matky.

Cely vas prispevek proto povazuji za uplne vychyleny. Snad vyplyva z diskuse, kterou vedete s jinym ucastnikem na jinych sitich (?). Mel jsem o vas trochu lepsi mineni, ted jste sklouzl dolu...

Pepík Knedlík

06. 02. 2024, 06:53

Vaclav Flek
Použít slozeninu ze slov enola a gay se nabízí.
Zabijelo se ve jménu Boha nebo Alláha, ale ve jménu "matky" povrazdit nevinné japonce a tim nemyslim jen Hirosimu. A litoval toho ???
Karel Kuttelwascher mel na Huriccane napis "Noční žnec- Night Reaper", Sověti meli letadlech nebo tancích "za Stalina" atd.

Czertik

06. 02. 2024, 16:06

pepik

litoval paul tibbets jen toho ze shodil atomovku, nebo bombardovani japosnkych mest obecne ?
je zajimavym faktem, ktery "vycitaci" shozeni atomek na japonce casto zapominaji je ten, ze konvencni bombardovani bylo kolikrat nicivejsi. byt pravda, ze stovek letadel, misto jen jednoho.

a to, ze si letoun pojmenoval po matce, bych mu nijak nevycital. nebyl jediny kdo si po ni pojmenoval letoun, byt castejsi to  bylo po pritelkyny ci jine pojmenovani.
jedno austalske eso letalo na letounu pojmenovanem kiwi a pridavalo rimskou cislovku pri kazdem novem letounu co dostal.

Pepík Knedlík

06. 02. 2024, 17:02

Cz
Ano, kobercove bombardovani Tokia nebo Dresden svědčí o cinismu. Největší usoech bombardovani spojenců bylo snad zničení fabriky na kulickovy ložiska v Nemecku.
Na Vietnam 1964 až 1973 bylo svrženo vice tun bomb nez za celou fobu druhý valky. Takový je současný trend trend ...
A díky :face_with_hand_over_mouth:

Vaclav Flek

07. 02. 2024, 00:20

pro Pepik Knedlik

Asi jste mne spatne pochopil. Ja prece vim, ze mnoha valecna letadla na obou stranach nesla na trupech ruzne napisy, ktere mely povzbudit posadku, treba ta slavna Memphis Belle. S tim prece nepolemizuji.

Vadilo mi pouze vase Vyjadreni : "...gay Paul Tibbets po svrhnuti jb na Hirosimu .", jakoby plukovnik Tibbets byl gay (coz teoreticky mohl byt, ale z nazvu letadla to nevyplyvalo). Ocekaval jsem, ze se po me pripomince opravite (omluvite :). Vy jste se nad tim nezamyslel, a naopak jste kontroval slovy : "Použít slozeninu ze slov enola a gay se nabízí." Nevim, co jste tim presne myslel, z meho pohledu se vubec nic nenabizelo, a vase vyjadreni povazuji za hodne trapne.

V anglickem jazyce te doby mel vyraz "gay" jiny vyznam, asi neco jako vesely (z francouzskeho "gai"). Takze letadlo, nesouci smrtici bombu na Hirosimu, by se v ceskem prekladu jmenovallo asi jako Enola Vesela. Verim, ze po tomto vysvetleni si jiz date pokoj s jakymkoli spojovanim vyrazu "gay" s plukovnikem Tibbetsem.

Pepík Knedlík

07. 02. 2024, 14:07

Václav Flek
Anglicky "veselý" určitě není gay, ale "happy, lucky".

Czertik

07. 02. 2024, 19:51

pepik

v tomhle musis s panem flekem souhlasit, te dobe gay skutcne melo vyznam vesely, ci podobny. samozrejme slova happy a lucky existovaly, slovo gay byl proste sleng/hovorovy.

slova casto meni svuj vyzam v prubehu casu. vzpominam si na dva taky dobe priklady.
prvni slovo "dude" - za druhe svetove melo uplne jiny vyznam, nez co se pouziva dneska. za 2 sv se pouzivalo jen a jen pro chlapy co se staraly na farme o zvirata, co znamena dnes tusim ze vis.
druhy skvely priklad hje geek, co to znamena dnes, neni treba vysvetlovat, ale zjisti si koho oznacovala v 1980s.
myslim ze bys byl prekvapen.

Vaclav Flek

07. 02. 2024, 21:29

Pepík Knedlík

Vite, v zivot se obcas vyskytnou zdanlive nepodstatne malickosti, ktere vsak o nekom vypovi vice nez obsahla korespondence . Mezi ne patri i diskuse o cizim jazyce. Jde oo to, ze treba o historii muzeme dlouze diskutovat a mit pritom kazdy svuj dil pravdy, ale pokud tvrdite neco o jazyce, aniz byste si to overil, tak se ztrapnujete. Anglictina ma mnoho vyrazu pro pojem "vesely", ovsem kazdy z nich ma trochu odlisny vyznam, a pouziva se pouze v urcite situaci. Slovem "gay" se oznacovalo hlucne a bujare veseli, zpravidla ve vetsi spolecnsti, proto ten vyraz casto nachazime v dobovych kovbojskych pisnich.

Dnes se vyznam tohoto slova hodne posunul, ja jsem vsak uvedl, ze slo o "vyraz anglickeho jazyka te doby", coz jste zrejme prehledl. Zkratka, jak rikaji Francouzi, prave jste propasl skvelou prilezitost mlcet. Nechci z tohoto jedineho prikladu delat zavery o vasich znalostech anglictiny, nicmene pro priste doporucuji se podobne diskusi vyhnout.

Vaclav Flek

07. 02. 2024, 21:39

pro Czertik

Diky za vase vyjadreni, jsem rad, ze jsme se alespon jednou nazorove potkali...

Pepík Knedlík

08. 02. 2024, 15:56

Vaclav Flek
Prominte moji neznalost z historie angličtiny .
Ovšem za tou slovní hříčkou s nápisem na B 29 si stojim, je úsměvná :face_with_hand_over_mouth:

Pepík Knedlík

05. 02. 2024, 20:34

Ještě taková otazka. "Pevnost" Stalingrad byla v podstatě poslední Sovětskou překážkou na cestě smer Kavkaz. Pevnost nájezdu nacistů odolala a pohřbila německou armádu.

Monarchista

05. 02. 2024, 11:07

Klasické vzdělání, život i boj. Pan generál a všichni generálové přežili. Zajatých 91000 vojáků takové štěstí neměli. Podviřiveni a nemocní sice dostali lékařskou péči, ale přežilo zhruba 5 - 6000 vojáků, kteří se vrací domu. Bylo mezi nimi hodně Rakušanů
Článek nás jistě poučíl.Možná, že by bylo dobrý článek i o velitelích Rudé armády.,

Pepík Knedlík

05. 02. 2024, 11:17

Mon
Nejen Rakušanu, ale sudetských i němců zijici v Polsk, kteří se po okupaci zrekli českého i polskyho občanství a stali se obcany nemecka tj. třetí říše.
A zde nastává problem ohledně jejich vyhnání
po valce na základě dohody mezi spojenci.
Jednalo se obcany nemecka a tak meli být
vyhoštěni. Tragedie byla jak. Ovsem podobně
to bylo i Česku ...
Kolik prezilo nemecky zajatecky tabory sovětských důstojníků? Velice málo.

Czertik

05. 02. 2024, 17:50

monarchista

mysli si o me co chces, ale ja skutecne nedokazu mit litost nad tim, kolik malo nemcu se vratilo zpatky do nemecka.
casto se srdceryvne pise o tom, jaci to byly fotrici od rodin, co jen plnily svou povinost a nacismus moc nemusely.

jenze problem je v tom, ze to byly naprosto stejni fotrici od rodin co spachaly maskr v babi jar a tisicu ruznych sovetskych vesnic a desitek ceskych vesnic.

Pepík Knedlík

05. 02. 2024, 09:43

Možná se mylim, ale každý vyšší důstojník u nemecky armafy mel za povinnost číst nebo se určitým zpzsobem seznam s výtvorem Hitlera "Můj boj". V té ideologicky slatanine v  originale se píše o slovanech a jejich zničení i o expanzi Německa na východ Evropy.
Po prohře nemecka najednou vsichni dustojnici procitnou a lituji, že bojovali za tak zrudny rezim ...

Czertik

05. 02. 2024, 17:45

pepik
to je jasne, ze po tom co prohraji to budou rikat, nic jineho ani nejde realne cekat.

jenze pokud je je pravda to, ze projevoval s nesouhlas s perzekuci zidu a jinou rasistickou politiku nacku uz pred valkou, tak by to byl jeden z velmi mala lidi u kterych bych veril ze ona litost byla uprimna.