Brigáda, nejstarší v nepřetržité službě v rámci pozemních sil, byla původně vytvořena 26. července 1918 jako 1. Simbirská pěší divize. Působila v rámci dobrovolnických jednotek během ruské občanské války, aktivně se účastnila občanské války v Povolží, na jižním Uralu a v Polisji a Volyni. V této době byl jedním z velitelů pluku budoucí armádní generál Maksim Purkajev. Koncem roku 1920 již jako 24. Simbirská střelecká divize obdržel tento útvar čestný název "Samarská". Dalším čestným přívazkem se 25. 10. 1921 stal název "Železná".

Foto: Od začátku ruské invaze v roce 2022 byla 24. mechanizovaná brigáda zapojena do četných střetnutí proti ruské armádě, Wagnerově skupině a separatistům Doněcké lidové republiky a Luhanské lidové republiky. Jednalo se např. o bitvy o Lysyčansk či Donbas. (ilustrační foto) | Shutterstock

V roce 1937 byla divize přemístěna na Karelskou šíji a byla podřízena 7. Armádě Leningradského Vojenského Okruhu. Během Zimní války se podílela na průlomu Mannerheimovi linie. Poté se zapojila do obsazení Estonska. Do Velké Vlastenecké Války se zapojila čtvrtý den bojů. Během ústupu ztratila svůj bojový prapor (údajně kdesi u Minsku). V polovině září byla jednotka obklíčena a zničena. Na přelomu let 1941 a 1942 pak byla divize znovu zformována, nebyly jí však přiznány čestné názvy. Na frontu dorazila v únoru 1942 a následně bojovala u Cholmu, ve Stalingradské bitvě, na Donbasu a levobřežní Ukrajině.

Psali jsme:Video: Dvě stíhačky zmizely v plamenech hluboko v Rusku. Je to jen sabotáž, nebo předzvěst něčeho většího

V předhůří Karpat pak divize našla svůj ztracený bojový prapor. Tehdy se zjistilo, že prapor měl naposledy u sebe instruktor politického oddělení divize, vrchní komisař A. V. Barbašev, když se divize pokoušela uniknout z německého obklíčení. Barbašev padl 6. srpna 1941 poblíž vesnice Anjutino. Místní farmář D. N. Tjapin pak později Barbaševovo tělo nalezl včetně zakrváceného praporu a obojí pohřbil na místním hřbitově. Po osvobození vesnice Rudou armádou byl bojový prapor znovu vyzvednut a 20. února 1944 slavnostně předán 24. střelecké divizi, která tím získala zpět své čestné názvy. Válku divize skončila 100 kilometrů od Prahy a poté byla rozpuštěna. V červenci 1945 pak opětovně zformovaná divize dostala své číslo a čestné názvy. V roce 1957 byla přetransformována na 24. motostřeleckou divizi.

V roce 1992 se pak jednotka stala součástí ukrajinské armády. Dne 19. dubna 2001 byla divize pojmenována na počest knížete (též krále) Daniela Romanoviče Haličského (1201–1264) a o dva roky později byla transformována na 24. samostatnou mechanizovanou brigádu. Její příslušníci působili např. v Kosovu a v Iráku.

Brigáda zažila svůj první boj po téměř 70 letech během války na Donbasu. Její sovětská vyznamenání byla postupně odstraněna. Dnešní název jednotky je 24. samostatná mechanizovaná Berdičevská Železná brigáda a nese přídomek na počest knížete Daniela Romanoviče Haličského. V létě 2014 brigáda zformovala několik praporních taktických skupin, které byly nasazeny v okolí Slavjansku, Krasnoho Limanu, Kramatorsku a Lysyčansku. Taktická skupina bojující u Lysyčansku musela působit bez těžké techniky, přesto město po sedmihodinovém boji osvobodila.

V únoru 2016 provedli vojáci 1. praporu brigády výcvik s americkými, kanadskými a litevskými instruktory ve Lvově. V roce 2018 brigáda znovu bojovala ve válce na Donbasu, kde byla umístěna na frontě u Horlivky. K prosinci 2019 bylo během války na Donbasu zabito 152 vojáků brigády.

Psali jsme:Ruská jaderná vlajková loď se vrací. Modernizace za dvě miliardy eur trvala třicet let

Psali jsme:Když selže zbraň, musí voják umět reagovat. Boj zblízka je poslední možností

Psali jsme:Chrudimští výsadkáři převzali první útočné nože Cháron

Od začátku ruské invaze v roce 2022 byla 24. mechanizovaná brigáda zapojena do četných střetnutí proti ruské armádě, Wagnerově skupině a separatistům Doněcké lidové republiky a Luhanské lidové republiky. Jednalo se např. o bitvy o Lysyčansk či Donbas.

Zdroj: MilitaryLand.net