2B1 Oka: Sovětský minomet zkázy, který při výstřelu zničil sám sebe
Na každoroční vojenskou přehlídku ke Dni vítězství nad nacistickým Německem na Rudém náměstí v Moskvě obdrželo v roce 1957 pozvánku až nezvyklé množství zahraničním novinářů, Sověti se chtěli totiž světu pochlubit svým nejnovějším kouskem artilérie – atomovým minometem 2B1 Oka.
Reakce novinářů ani západních expertů však nebyla taková, jakou Sověti očekávali. Z původně strach vyvolávajícího ohromného minometu si západní experti začali utahovat a někteří dokonce tvrdili, že se jedná spíše o ohyzdnou atrapu, než o skutečný minomet. 2B1 Oka však bylo všechno možné, jen ne falešné!
Po konci druhé světové války se do módy dostaly atomové zbraně a téměř všichni si byli jisti, že všechny budoucí konflikty se budou odehrávat i s účastí jaderných zbraní. Státy tak začaly investovat nemalé prostředky na vývoj jaderných zbraní, ale také na obranu proti nim. Ačkoli původní jaderné pumy shozené na Hirošimu a Nagasaki měly opravdu ničivé dopady, dostaly se rychle do pozadí a nahradily je menší jaderná zařízení, která mohla hrát rozhodující roli i na bojišti, dnes se jim říká taktické jaderné zbraně a jedná se především o rakety. Tenkrát ovšem byla raketová technologie teprve v plenkách a před inženýry stála otázka, jak jadernou zbraň na bojiště dopravit. Jaderné zbraně se obtížně přepravují a představují pro nepřítele lákavý cíl, sestřelení letounu s jadernou zbraní nad bojištěm by totiž mohlo ohrozit i vlastní jednotky.
Foto: Samohybný minomet 2B1 Oka měl celkovou délku 26 metrů, přičemž jen samotná hlaveň měřila bizarních 20 metrů | Wikimedia Commons / Public domain
Inženýři ve Spojených státech přišli s řešením a na počátku 50. let vytvořili atomový kanón M65 ráže 280mm, kterému se přezdívalo „Atomic Annie“. Atomová Anča byla schopna střílet speciální jaderné granáty W9 na vzdálenost až 32 kilometrů, každý granát měl výbušnou složku z obohaceného uranu, která vážila 50 kilogramů, síla výbuchu byla přitom ekvivalentem 15 kilotun TNT. Minomet M65 byl v roce 1955 zařazen do služby a krátce na to byl nasazen v Evropě. Atomová Anča vzbudila v Moskvě pozdvižení, jelikož Rudá armáda neměla žádnou adekvátní zbraň. Ještě roku 1955 se tak sovětští inženýři pustili do práce na vlastním jaderném minometu.
Sovětští inženýři dostali za úkol vytvořit samohybné dělostřelectvo, které by bylo schopné střílet jadernou munici na vzdálenost 45 kilometrů. Úkol to nebyl vůbec snadný, což se koneckonců odráží i v jejich bizarním výtvoru. Tehdejším výtvorem inženýrů z Kolomny byl nakonec samohybný minomet 2B1 Oka, pojmenovaný po řece protékající městem Kolomna a vlévající se do Volhy.
Stroj se skládal ze dvou částí – podvozku a zbraňové nástavby. Jako podvozek posloužil silně upravený podvozek těžkého tanku T-10. Pro potřebu minometu byl podvozek otočený, čili motor, převodovka a hnací kola byla vepředu. Nástavbu tvořil gigantický minomet ráže 420 mm s neuvěřitelnou délkou hlavně, která měřila rovných 20 metrů!
Pro zvládnutí enormního zpětného rázu byly poslední dvě dvojice zadních kol vyztuženy. Pohon zajišťoval vznětový motor V12 s výkonem 750 koní, což bylo na 55 tunové monstrum poněkud málo, díky tomu stroj dosahoval na zpevněné silnici maximální rychlosti pouhých 30 kilometrů v hodině a do terénu vůbec nesměl. Hmotností trpěly také tankové pásy, které se musely každých 20 kilometrů vyměnit za nové. Obsluhu tvořilo 7 členů posádky a minomet byl schopný vystřelit každých pět minut.
Foto: Zadní část byla kvůli brutálnímu zpětnému rázu posílena hydraulickými tlumiči, i tak to bylo málo | Wikimedia Commons / Public domain
Hlavní výzbroj tvořil minomet 2B2 ráže 420 mm s délkou hlavně 20 metrů, což činilo minomet větším, než byla hlavní výzbroj amerických bitevních lodí třídy Iowa! Jak již bylo zmíněno, minomet dokázal metat jaderné granáty o hmotnosti 750 kilogramů až na vzdálenost 45 kilometrů. Náboje se do nábojové komory dopravovaly pomocí jeřábu, díky čemuž měl minomet velice dobrou rychlost palby, kdy mohl vystřelit každých 5 minut. Maximální náměr tvořil 75 stupňů, ovšem odměr do stran nebyl možný a poziční korekce se tak musela provádět otočením celého stroje, pro což konstruktéři sestrojili zcela novou unikátní převodovku, která byla schopná jemnějších pohybů. Minomet nedisponoval žádným tlumičem zpětného rázu a byť byl podvozek vyztužen přídavnými hydraulickými tlumiči, nejednou se stalo, že podvozek výstřel nepřežil, při jednom z výstřelu dokonce ze stroje vyletěla převodovka. Standardně při výstřelu minomet odcouval zhruba 5 metrů nazpět. Díky brutálně silnému zpětnému rázu byl tak 2B1 Oka silně nespolehlivým strojem, kdy se po každém výstřelu téměř vždy něco pokazilo. Šlo o poškození převodovky, zničení uložení kol, přetržení pásů či zdemolování odpružení. Stroj tak nebyl nebezpečný jen pro nepřítele, ale představoval riziko i pro vlastní obsluhu, odlétávající kusy tanku totiž mohly obsluhu vážně zranit. Byť tedy mohl minomet papírově střílet každých pět minut, ve skutečnosti se jednalo v podstatě o minomet na jedno použití.
I když si Sověti mysleli, že bude 2B1 Oka noční můrou pro imperialistického nepřítele, ve skutečnosti se stal noční můrou logistiků Rudé armády, 26 metrů dlouhý minomet byl totiž až příliš dlouhý, což bylo při přepravě velice nepraktické.
Foto: Americká „Atomová Anča“ střílí jadernou munici W9 během zkoušek Operation Upshot-Knothole | Wikimedia Commons / Public domain
2B1 Oka vydržel v Rudé armádě pouhé tři roky a osm měsíců a celkem byly vyrobeny pouhé čtyři kusy, které sloužily v sestavě 2. dělostřeleckého pluku zvláštních sil RVGK se sídlem v Královci. Jednalo se o speciálně vytvořený oddíl právě pro obsluhu minometů 2B1 Oka a samohybných houfnic 2A3 Kondensator, celkem měl mít ve výzbroji 12 strojů. Pluk se za svou dobu zúčastnil 10 vojenských cvičení a manévrů, dvakrát byl podroben náhlé inspekci bojové připravenosti a za 3 roky a 8 měsíců prodělali příslušníci 14 politických příprav, aby se zajistila loajalita všech 212 specialistů obsluhy. Čtyři stroje za svůj život provedly celkem 86 ostrých střeleb.
Minomety 2B1 Oka se zúčastnily poslední přehlídky na Rudém náměstí v roce 1961 a ještě téhož roku byly stroje vyřazeny z armády, 2. dělostřelecký pluk byl rozpuštěn a tím skončila i krátká éra sovětského jaderného dělostřelectva. Rudá armáda dala přednost levnějším jaderným raketám 2K6 Luna. Všechny minomety 2B1 Oka byly sešrotovány, až na jeden kus, který můžeme dodnes vidět ve Vojenském historickém muzeu dělostřelectva, ženistů a signálních sborů v Petrohradě.
Zdroj: Tank Historia