To základní poděkování našim druhoválečným hrdinům by měl být fakt, že na ně a jejich hrdinské činy nikdy nezapomeneme. O to se tento víkend zasloužilo město Rovensko pod Troskami společně s dobrovolníky z roty Nazdar a dalšími nadšenci, kteří si v sobotu 13. 1. 2018 připomněli 75. výročí od úmrtí 2 členů paradesantního výsadku nad protektorátem Čechy a Morava za 2. světové války.

Foto: Detail pamětní desky

Operace Antimony - čs. výsadek provedený v těžkém období Heydrichiády

Výsadek měl krycí jméno Antimony a jeho cílem byla zpravodajská činnost, v rámci níž mělo být obnoveno spojení mezi domácím odbojem a exilem. Výsadek se uskutečnil 24. října roku 1942. Výsadku velel nadporučík František Závorka (s doklady na jméno Zeman), dalšími členy byli šifrant četař Stanislav Srazil (Skála) a svobodník Lubomír Jasínek (Janda), plníci funkci radisty.

Psali jsme:Norsko objednává další samohybné houfnice K9 VIDAR

Po obdivuhodnou dobu třech měsíců se skupině dařilo plnit svůj úkol za vynikající spolupráce místního odboje, četnictva i řadových obyvatel.

V lednu 1943 však byla poloha skupiny kvůli konfidentovi prozrazena a po vyčerpávajícím vyjednávání, kdy gestapo hrozilo mohutnými popravami a úplným zničením obce Rovenska pod Troskami, (v podobném stylu jako Lidice či Ležáky) se výsadkáři Závorka a Jasínek vzdali bez boje a bezprostředně poté se otrávili kyanidem.

Připomenutí akce po 75 letech

Celý pietní akt započal u pamětní desky operace Antimony na rovenském náměstí u radnice proslovem paní starostky, pokračoval velmi rozumnou řečí hejtmana Libereckého kraje Martina Půty a na závěr si vzal slovo Tomáš Michálek (děkuji čtenáři Davidovi za identifikaci přednášejícího, pozn. autora), který všechny přítomné velmi poutavou řečí zasvětil do osudu celé operace Antimony. Následně se u pamětní desky kolektivně zazpívala státní hymna (včetně hymny slovenské) a položily se květiny.

Foto: U pamětní desky se kolektivně zazpívala státní hymna a položily se květiny

Psali jsme:Belgické samohybné houfnice M109A4BE zakoupené Spojeným královstvím jsou nyní nasazeny na Ukrajině

Poté se průvod vydal o pár desítek metrů dál k domu doktora Kruse, kam byli oba členové paradesantní skupiny převezeni poté, co se na rovenské plovárně vzdali. Slovo si opět vzal pan Michálek a seznámil přítomné s událostmi týkající se převozu a ošetření členů výsadku (viz níže).

Foto: Pietní akt před domem doktora Kruse

Zatímco byl Závorka do domu převezen již mrtvý, Jasínek nejevil žádné známky otravy. Bylo tomu proto, že zatímco Závorka pozřel kyanid ve formě skleněné kapsle, kterou následně rozkousl, Jasínek spolkl želatinovou kapsli, která se v těle rozpouštěla postupně. Přestože gestapu Jasínek sdělil, že si žádný jed nevzal, dobře věděl, že se jeho život chýlí ke konci. Věděl, že by následovalo ukrutné mučení a vyslýchání, proto celý proces urychlil a poprosil doktora Kruse o sklenici vody, který mu ji, ačkoliv mu bylo jasné, co to bude znamenat, ochotně podal. Oba vojáci tak hrdinně padli, aniž by cokoliv prozradili. 

Poslední cesta pientího aktu vedla na samotné koupaliště do domu plavčíka Lukeše, kde se oba výsadkáři skrývali.

Foto: Cestou na koupaliště k domku plavčíka Lukeše (bílý domek vlevo nahoře), kde se výsadkáři skrývali

Opět následoval velmi zajímavý proslov Tomáše Michálka, který vylíčil velmi obtížné vyjednávání mezi parašutisty a gestapem poté, co byla dne 15. 1. 1943 prozrazena jejich pozice a gestapo obklíčilo rovenskou plovárnu. 

Foto: Před domkem plavčíka Lukeše následoval velmi zajímavý proslov pana Tomáše Michálka, který vylíčil velmi obtížné vyjednávání mezi parašutisty a gestapem

Komunikačním prostředníkem mezi Němci a výsadkáři byl starosta Rovenska Josef Kouřil. Po zdlouhavém vyjednávání za přítomnosti českých četníků se nakonec výsadkáři rozhodli vzdát bez boje, aby tak zachránili obyvatele a město Rovensko pod Troskami od podobného osudu, jaký potkal obce Lidice a Ležáky.

Foto: Účastníci bedlivě poslouchali

Těsně po opuštění svého útočiště oba vojáci, smíření se svým osudem, pozřeli kyanidovou kapsli.

Třetí člen Srazil byl dne 16. ledna byl v Horní Kalné zatčen za nejasných okolností a činnost Antimony tím definitně skončila. Srazil byl poté pod hrozbou represí vůči rodině přinucen vydat šifrovací klíč a podílet se na radiové protihře nazvané Hermelin. Srazil sice klíč vydal, ale s obrácenými varovnými znaky. Jeho depeše tedy obsahovaly varování, v Londýně se ale nechtěli smířit se ztrátou spojení a považovali varování za omyl či se rozhodli vést s gestapem vlastní protihru. Ta však nepřinášela ani jedné straně užitek, a proto byla gestapem v lednu 1944 ukončena. Srazil byl v dubnu téhož roku převezen do Terezína a popraven.

Foto: Položení květin u domku plavčíka Lukeše

Akce se zúčastnilo cca 100 lidí, kteří tak dali najevo, že jim není lhostejné, co naši výsadkáři během 2. světové války dokázali (a obětovali) a já jsem moc rád, že se tato a jí podobné akce u nás v republice konají, neboť jak jsem psal již v samotném úvodu, to nejmenší poděkování těmto hrdinům je letmá vzpomínka na jejich úctyhodnou chrabrost.

Foto: Společná fotografie členů Roty Nazdar spolu s paní starostkou Rovenska pod Troskami a hejtmanem libereckého kraje